Kličkovaná mezi pragrafy

Autorka, kterou mnozí literáci znají jako Aliwien, vydala v loňském roce knihu pozoruhodných příběhů. Lidé, jak se říká obyčejní, se vlivem okolností nebo vlastní nerozvážností dostávají do konfliktu se zákonem. Ať už jde o hloupý pokus o krádež v supermarketu, o naivitu, umožňující podvody nebo o události, v nichž poslední slovo má smrt, každý příběh zaujme svojí jedinečností, stylem vyprávění a většinou nečekanou pointou. U čtenáře vyvolávají cílenou představu, že příběh se odhrává přímo v jeho okolí a dotýká se lidí, které denně potkává. Autorka tak logicky upozorňuje na skutečnost, že každý z nás se neustále pohybuje mezi paragrafy, které kdykoli mohou zatáhnout svoji smyčku.
To jsem nedávno poznal na vlastní kůži. Vezl jsem manželku na nádraží a protože je držitelkou průkazu ZTP, oprávněně jsem zaparkoval na místě, vyhrazeném pro invalidy. Manželku jsem usadil ve vlaku a po jejím odjezdu jsem se vrátil k autu. K mému překvapení tam stáli dva strážníci městské policie a požádali mě o předložení průkazky ZTP. Zbytečně jsem ukazoval na příslušnou značku, kterou mám za předním sklem. Parkování na takto vyhrazeném místě je povoleno jen když je přepravována oprávněná osoba. Mé vysvětlení situace nebylo uznáno a dostal jsem "papír" na nemalou pokutu. Naštěstí na magistrátu jsem se setkal s větším porozuměním.
A snad i tato nemilá zkušenost mě sblížila s postavami, o kterých Aliwien také píše, s postavami, u kterých nadlouho zůstane pachuť hořkosti že nenalezli zastání u Spravedlnosti, která je slepá.