Vy jste nějak móc zvědavá...

Je sobota, hodně pozdní večer. Ještě nespím. Čekám na manžela, který se má vrátit ze služební cesty. Někdo zvoní ... Běžím otevřít, v představě, že je to on. K mému překvapení za dveřmi stojí v alkoholickém oparu úplně neznámý muž, boty v ruce - v očích otázka : „Jsem tu dobře doma?“ „Jste, ale ne u vás, ale u nás...“ „Promiňte, ale kde tedy bydlím?“ „ No jo, to byste mi musel říct, jak se jmenujete a jaké je číslo vašeho bloku.“ „No – to zrovna ... Vy jste nějak móc zvědavá. Já vám to řeknu a vy mě pak budete pomlouvat...“
Muž se mračí, pomalu si nazouvá boty a odchází do tmavé noci...

No, snad se mu povede najít svůj byt - do rozednění. Bloků jako je ten náš je tady čtrnáct, v každém z nich je po pěti domech a každý dům má šest bytů. Och, těžká bývají opilcova rána – potažmo i noci ...