reportáž z ptačího hodokvasu

Dnes je 2.února, byl jsem na velikým nákupu ve velikým supermarketu a když
jsem našel na velikým parkovišti auto, šel jsem se projít k nedaleké řece.
Řeka byla plná oblevy a dešťů.
Šel jsem proti proudu a po chvíli jsem si všimnul hejna ptáků, vysoko
v korunách stromů.Byli hodně neklidný a hlasitý.Pod těmi stromy byla
ukrytá malá, planá,utrápená, jablůňka plná neopadaných, hnědých, shnilých
jablek. Také po zemi jich bylo plno. Už z dálky jsem viděl, že ti ptáci jsou
na zdejší opeřenstvo jiní. Nechali mě přijít až mezi ně pod tu malinkou
jablůňku. Ptáci zběsile a hladově hltali ta shnilá, zřejmě lehce nakvašená
jablka a vůbec nevnímali mou přítomnost.
Byla to úžasná podívaná a nevím kdo z vás to zažil. Byli jich tam stovky.
Jeden jako druhý. Vypadali krásně, cizokrajně, jakoby přiletěli z amazonie
z nějakého pralesa.
Viděl jsem každý detail. Velikostně se podobali sojkám, ale byli trochu menší. Prsa měli světle šedá, černá křídla a na nich žluté podélné linky.
Na konci ocasu fosforově žlutý proužek, který jako by byl příčně
zastřižený nůžkami. Na hlavičkách měli pankovou čupřinu, kterou měli střídavě splynutou a vzápětí natupírovanou. Bylo to zvláštní, jak ti
krasavci hltají tu shnilotinu.
Vydržel jsem tam přes půl hodiny,se zatajeným dechem.Taková nádherná
podívaná,hned vedle konzumu.