Óda na těžce pracující horníky

V sobotu jsem neodolal a vyrazil do Hradce na Kabáty... Takovejch lidí jsem viděl pohromadě snad jen v šestadevadesátým ve Wembley při finále fotbalovýho mistrovství Evropy...

Pepa byl skvělej, Barča mi vřískala do ucha pokaždý, když si šáhnul mezi nohy, zvukař ode mě dostal jedničku podtrženou se třema hvězdičakma, prostě kultůra za 500 (pro mladší generaci překlad — ty vole, fakt dost gůt ekšn, kdo tam nebyl, je úplně out)...
Jelikož se jejich poslední album jmenuje tak, jak se jmenuje, vybavila se mi při promítání úvodního údernickýho šotu těžká dřina horníků a načmáral jsem jim na zmačkanou účtenku od Bédi oslavnou ódu...

Horníci v sousedním okresu
rubali v dole uhlí
nedbali půdních otřesů
tak tam teď ležej ztuhlý...

Cesta zpátky byla dost hustá, půl Hradce jsem na jedničku ještě nejel... Trabanti smrděli, starý dobrý škodověnky vařily jak o závod... Dvojka se zařadit fakt nedala, páč by stěrače prostě nestíhaly, tý krve by bylo moc...
Těšil jsem se do pelecha jak medvědice po létě, ale v Pardubkách jsme potkali Barčinýho bráchu, číhajícího v uniformě na nekalý živly, tak jsme museli dát aspoň kafčo na benzínce. Chtěl jsem vidět policejní akci na vlastní oči, tak jsem orgána furt upozorňoval na špatně osvětlený vozidla, vyzýval ho k pokutování, nebo aspoň ke střelbě na pneumatiky, dávajíc mu za vzor americký kolegy, co jsem viděl na Nově, ale on si jenom v klidu usrkával to svý presso a k činu se vůbec neměl. A když jsem mu po zralý úvaze navrhnul, ať mi teda půjčí aspoň pistoli, že budu střílet sám, poslal mě dokonce do sprostýho slova... Pak to v tomhle státě nemá vypadat tak, jak vypadá... Neosvětlený zločinci si klidně projížděj kolem policejní hlídky a prostej občan, toužící po spravedlnosti, nemá dovolání...