Den básníka R.K. 3

9:30

Básník RK se probouzí a potupně si uvědomuje svoji nuznost, neboť jakékoliv umění je askeze a toliko básník RK si odpírá světských potěšení, že mu stačí prána, pivo a tabák. Ale zde se mu krom prány ničeho takového nedostává. Trampové jsou fuč a básník vstupuje do pozdního rána. „Je tady přepindíkováno“ posteskne si básník nad skutečností samoty a hledá, co by vykouřil.

 

9:45

Básník vzteky rozkopává ohniště, protože trampové férově vajgly naházeli do ohně a proměnili je v prach. Rozpolcenost básníkova nad zodpovědným ekologickým přístupem trampů versus solidarita s lidmi – speciálně básníky dohnala Básníka RK do kolen a místem se ozve básníkovo zavytí: „Proč?“

 

10:50

Básník prožívá spojení s přírodou, hledá cosi ke snědku a mezi prsty se mu motají hejna hadů. Básník RK – vyznavač mystického nadhledu na svět jménem vegetaránství se snažil hadům vyhýbat, pročež se zaměřuje na byliny alespoň metr vysoké. Ale nakonec se jde podívat, kam se ty potvůrky vlastně plazí.

 

11:20

Básník se zastavuje na mýtině, kde leží obrovský had, slunící se na poledním sluníčku. Básník si uvědomuje, že had takových rozměrů je vážnou překážkou v cestě k lesu a jde si ten plazivý úkaz prohlídnout blíž. Básník se snaží identifikovat druh toho hada, ale v této zásadní chvíli Básník RK zjistil, že jeho přírodní znalosti se omezily pouze na botaniku z toho na význačné amatérské znalosti z mykologie.

 

11:30

Básník došel až k hlavě toho hada a vidí, že ten had má oči jako talíř veliké. Básník najednou vidí sám sebe v odrazu oka hadího. Vidí svoji tvář a poprvé v této chvilce lucida intervalla identifkuje svůj vzhled. Básník je konfrontován s odrazem muže, který mu je blízký, ale naprosto zasraný od popela, smoly, modřin a šrámů, vlas jeho naopak je zásoben vzorky většiny ostružníkové květeny roustoucí v polovině blízkého lesa a navíc právě onanuje. Básník nazírá na své alter ego a nestačí se divit. Proto shledává, že si najde potok, pročež opouští hada na mýtině podivné a hledá tentokráte vodu.

 

11:45

Básník se rozhodl sestrojit si divotvorný šampon.

 

17:30

Básník se probouzí na lůžku ambulantní sanitky, která starostlivě modrobíle bliká a oranžovožlutí klaunové mu pokládají vtipné otázky. Ptají se ho na zcela neznámé věci, jako „jaký je den v týdnu“ a „kolik je hodin“ ... na veličiny, jejichž smysl básník RK ve svých letech již cíleně, s láskou a péčí jemu vlastní posílá do prdele. Básník RK přejímá iniciativu a ptá se po anesteziologovi dožadujíc se plynu rajského. Dostává se mu levného uklidnění, že není tak zle, ale básník se dožaduje nějakých uklidňováků a trochu té viagry, kdyby někdo náhodou někdo něco u sebe měl. Roli anesteziologa přebírá doktorský pohůnek, kterýžto vysvětluje podmínky používání látek sedativních. Takto básník ilustruje svému potenciálnímu dealerovi názvy látek, od čehož doufá, že je u něj dostane. Tímto básník vykládá své haluzorní asociace jako Apollinairovou stuhu, kterou dokládá květinami, které uprostřed té sanitky rostou – tyto pak podává personálu sanitky, kteříž vidí jen prázdné ruce. A takto by se stuha surreálná vinula téměř až do nemocnice, kdyby novopečený anesteziolog nekývl, a tehdy se obzor básníkův se zatemňuje. Básník RK od té chvíle navozené vypnutím světla uvnitř sanitky zavírá oči a opět usíná. Ale kdyby... vybuzen představami silně hlaucinačního rázu, s ryze obscénním feminimním subtématem, s rukou opět v rozkroku básník hledá, do čeho by si otřel lepkavé prsty.

 

18:45

Při vyšetření u doktora básník RK při otázce, jestli cítí bolest, se představuje stížností. Básník RK v holých faktech stěžuje si, že mu to už moc nedává a prosí o dokrmení medikamentů do žil – signováno rukou dotora. Načež s básníkem jest jednáno od té doby v rukavičkách a básníkův pyj účasten dramatu ve scéně ladné víly, navíc oděné v doktorském oblečku s latexovými rukavičkami, začíná brunátnět. Podotýkám, že v představě clinic-sex-povyražení začal genitál básníkův chrlit lepkavé kapičky. Zvláště, když odložil svršky, a právě když byl řádně prohmatáván v partiích intimních, byl rázně proklepnut po tváři pádnou rukou doktorčinou, jíž se v rozkroku ocitla básníkova ruka s nabídkou, že teď bude na chvilku vzrušovat on ji. Jest nabíledni, že takto si básník RK dopomáhá vkládáním myšlenek a svých prstů na místa intimní k preparátům z řad benzodiazepinů. Básník ještě přikládá otázku, že by si teď alespoň zakouřil, načež je poslán a nadále posílán do prdele doktory, službu sloužícími sestrami a spolu-marodícími klienty chirurgie města Sokolov. Básník smuten se oddává vyklidněnému spánku v teple a v náruči chrápajícího klidu. Takto si básník dává distanc v legendě, která přikrmována básníkovým poetickým životem, říká, že v Sokolovských lesích straší.