Pekelná jízda

Neboj, zítra to bude dobré. Dnes večer Ti možná ještě bude teplo. Jdu si pokecat s Lůem. Už na mě čeká. Jsem zvědavá, jaký obchod pro mě má připravený tentokrát. Dnes teklo tolik krve, té drahocenné tekutiny... Jeden by si myslel, že to není náhoda. Právě teď je to období. Období umírání. Tenkrát umřela Velekněžka a teď je čas, aby umřela ta, která ji nahradila. Dnes večer se vydávám na dlouhou cestu ke Kořenům. Už cítím to teplo všude kolem. Příjemné teplo. Je to, jako bych se vracela domů a žilama mi proudil roztavený kov. Sestupuji pořád dolů a kolem mě se míhá minulost, ze které se vynořují všichni Oni... Někteří jsou jako vítr, co se prožene kolem a ohýbá i vzrostlé stromy až k Zemi. Jiní Tě jako voda obklopí a naplní. Chladivá azurová modř stoupá a rozplývá se. Ti nejsou důležití. Dnes se potřebuji dostat daleko hlouběji a tak sestupuji dál. Vítá mě oheň a přívětivá Temnota. Plameny svic se zmenšují až se zdá, že pohasnou. Lů přichází. Na okamžik přestávám vidět. A najednou to zase všechno mám. A vím, že to tady bylo celou dobu, vedle mě. Jenom jsem to nedokázala vidět. Byla jsem slepá. Přichází ten okamžik pohledět Lůovi do očí a modlit se, abych ustála to, co tam uvidím. Rudé víno smíchané s pár kapkami mé krve na odplatu. Mám to vůbec ještě zapotřebí? Hoří mi tváře a pousměji se sama sobě. Jak lehce sklouzávám ke starým způsobům. Dávno už mu nemusím platit.Já mám předplacený. Tentokrát ale neplatím sama za sebe. Něco se přeci jen změnilo. Vím, že já platit nemusím, ale bojím se, že jiní by měli a neudělali to. Lovci, vydávající se na lov a neprosící své bohy a bohyně o úspěch. Dualita. Jak může být Bůh a Bohyně zároveň? "To je jako když máš i tatínka, i maminku." Tři kapky krve skanou do poháru vína. Tři kapky za tři rytíře, kteří budou v následujících týdnech potřebovat trochu štěstí ze samotného pekla. Netušíš, že jedním z nich jsi i Ty. Sám sis zvolil Cestu, aniž bys tušil následky. Něco chápeš a už teď víš, že poznat mě není takové, jako poznávat nové lidi na ulici. Já Tě můžu vzít hluboko dolů a ukázat Ti věci, které Tě rozdrtí silou a zadupou do země, ale také Tě můžu vzít do Víru událostí. Jako na kolotoči se kolem Tebe budou míhat světy a jen Ty si vybereš, na které zastávce vystoupíš. Ale tohle je na dlouhou dobu moje poslední cesta Dolů. Odteď budou Oni chodit zase za mnou. Temnota se dá modelovat. Vesmír se dá modelovat. Nic je začátek všeho. Sympatetická magie. To je můj návrat ke Kořenům. Tak jako pravěcí lovci předváděli u ohně rituál polapení zvířete, tak i Ty potřebuješ scénář s takovým koncem, na který jsi připravený. Realita se přede mnou vlní a ohýbá a já ji beru dosvých rukou a modeluji tři různé scénáře pro tři rytíře, kteří stojí na Rozcestí. Lů už není mým pánem, stává se rovnocenným společníkem na cestách. Má v ruce balíček karet a může je zamíchat tisíckrát. Já si ale pokaždé z jeho balíčku vytáhnu Jokera a nechávám si tu kartu, aby se stala mým průvodcem po další období. Mám v ruce trumf a pravý význam té karty znám jenom já. Nepotřebuji ho, už dávno nehraju na náhody. Ale vím, že se mi bude hodit, a že ho budu tahat z kapsy pokaždé, když bude jeden z Vás stát na Rozcestí. Je to dar. Děkuju, Lů. Ikdyž vím, že tou kartou ses se mnou přišel vlastně rozloučit. Dnes nebude žádný obchod. Dnes mě nelákáš na vidinu zlata, slávy a bohatství. Stejně víš, že by to na mě už neplatilo. Zahráli jsme si spolu krásně, ty, já a moje duše. Byl to přímo po čertech dobrej mariáš a já budu strašně ráda vzpomínat na to všechno, co jsme spolu prožili. Ale je čas jít dál. Naučil jsi mě toho spusty. Byla to pekelná jízda a já často nevěděla, co je sen, co realita a jestli ještě žiju. Bavilo mě to, sázet all in a pokaždé znovu volat: Pořádně to zamíchej! A tys míchal, a pokaždé znovu si tahal fantastické a neuvěřitelné karty. Milovala jsem tě za to. Klidně bych si to dala znovu, neříkám, že ne. Ale ty konce s tebou, rána s kocovinou, ztráty, ta bolest a krev, kterou jsem ti musela platit... Dobrá, nemusela. Chtěla jsem. Oba víme, že bez toho by to nebyla taková jízda. A přiznej si, přijímal jsi úplatky rád. Nikdy si nehrál úplně fér a tvoje přízeň je značně vrtkavá. Bereš všechno, a nebo nic. A já už ti nemám co dát. Náš tanec zkončil a hudba přestala hrát. Sklopila jsem zrak, jen abych se ti mohla naposledy podívat do očí a vidět tam všechno, co mě vždy tak lákalo. Naposledy zamíchej balíček karet, abys mi na rozloučenou ukázal ten trik a já ti zatleskám. Z parketu odcházíme každý jiným směrem. Každý sám. Děkuju za tanec. Je čas jít dál.