Víc je někdy líp

Povídky nebo podobná díla s erotickým, či jinak sexuálním námětem, jsem nikdy neměl vlastně moc rád. Spojovala se ve mně nějak docela standardní výchova s přesvědčením, že se jedná o téma natolik intimní a subjektivní, že není důvod s touhle kůži na trh. Jestli někdo tak nebo onak, nikdy mě to nějak nezajímalo, nepřišlo mi to ani vzrušující, poučné, či jinak inspirativní. Přesto přišel i na psa mráz a na mě čas, psaní mi pomáhá a doba dozrála.  

Celý tenhle obor označovaný jako lidská sexualita mi, neřekl bych že zůstával záhadou, možná jenom nějakým způsobem neimponoval. Nebo jsem se v něm nedovedl najít, správně ho pojmout, odhalit ty správné stránky věci, nebát se ho. Nejde o to, že bych se cítil asexuální, nebo jiným způsobem deprimovaný, či vysloveně konzervativní. Ani jsem netušil, co tyhle věci znamenají. V mém okolí se tyhle věci nevynášely z ložnic a všichni byli na oko se vším doma spokojeni, maximálně se někdo pochlubil klasickou historkou jak si užil tu a tam, nic mi to nedávalo a nedovedl jsem si představit, že by se na tom něco mělo nebo mohlo změnit. Sám jsem o sobě nepřemýšlel, že bych mohl být v tomto ohledu nějakým způsobem působit, či narušit časoprostor svým chováním, ale stalo se. Někdy změna přijde z temného kouta lidské mysli, způsobem jaký nečekáte, směrem jakým nepředpokládáte, intenzitou podrážející nohy, bortící mysl.  

Změnilo se to a to tou cestou, kterou by si asi hned někdo netipl. Zkraje docela nenápadně a v konečném důsledku tím nejméně přepokládaným scénářem, na konci kterého jsem měl v hlavě naprosto neočekávatelnou představu a strukturu. Začalo to tím, že jsem v podstatě podvedl svou ženu. Na tom by nebylo (jak se to vezme) nic ani tak zajímavého, ale samotného mě překvapilo něco zcela jiného, co z toho bylo. Jako takhle - nešlo ani o nějak extenzivní sexuální vztah, bylo za tím minimálně z mé strany něco jiného. Něco mě na ní přitahovalo a já nevěděl co, co přesně je ta ingredience, kterou cítím ve vzduchu a nedá mi spát. Někde patnáct let s partnerem, jeden by řekl že flám, zálet, stane se, hlavně aby se to neposralo víc než třeba. Teda, tímto způsobem jsem zcela nepřemýšlel.  

Ona paní totiž nebyla zrovna zcela, řekněme to kulantně, upejpavá a nějaký ten románek pro svobodnou matku, v ještě nějakém rozkvětu adekvátnímu jejímu věku, u ní nebyl nijako zvláštní. A neměla se mnou problém toto komunikovat, kde s kým co měla, což navíc neměla problém doplnit patřičnou foto a video dokumentací se všemi možnými detaily, místy, scénáři a spojitostmi. Některé z nich teda byly docela výživné, třeba to když svou jednu vážnější známost (takový lehce naivní zahradník) nakazila chlamydiemi, kterého navíc přesvědčila o tom, že ve skutečnosti on nakazil ji a byl z toho poměrně nešťastný a uctivě se omlouval, zatímco ona psala asi třem dalším chlapům, ať se dají raději vyšetřit. Což nakonec skončilo veselým příběhovým obloukem, protože její jiný amant se přiznal k tomu, že ve skutečnost je za tím on a jeho asi dalších sedm milenek. Život má někdy zajímavé obraty.  

K věci, zajímavé na tom bylo ovšem něco jiného - víc než ona paní mě totiž zajímaly její románky. Místo nějakého domlouvání kde co a jak provedeme jsem se začal mnohem víc zajímat o to, kde s kým co měla v mezičase ona, kde přistoupila k rychlovce v autě, opřená o strom, v kabinetě (coby učitelka). Zajímalo mě cokoliv, jakkoliv. Středobodem mého vzrušení nebyla ve skutečnosti ona, nýbrž její pozoruhodný a lehce promiskuitní sexuální život.  

Celý zmatený jsem na tento románek zapomněl, v hlavě se mi vířily různé představy a tehdy ještě nevyjasněné fantazie. Spíše záblesky myšlenek, obrazů a budoucích vizí. Chybělo ještě něco, jako když hledáte to správné slovo a to se v mezičase kompletně vypařilo ze slovníku, zmizelo z vesmíru a marně se po něm natahujete, doufáte.  

Má (regulérní) žena samozřejmě měla nějaké tušení, s dotyčnou se jednak znala, druhak i tušila, že za našimi sáhodlouhými rozhovory bude jistě i něco víc, než potřeba vést lehce opilé rozhovory.  

Jednoho dopoledne to prasklo - kvůli nějaké blbost jsme se pohádali, v běžném partnerském životě nijak zvláštním způsobem. Koukali jsem na ni, jako obvykle pokořenou s lehce vlhkým pohledem, přemýšlel jsem čím ji ještě dorazit a v ten okamžik to ze mě vyjelo a řekl ji rázně: “Víš co, mně by se stejně ze všeho nejvíc líbilo, kdyby tě šukal ještě někdo!”.  

 Vypadlo to ze mě jak z pytle a dostavila se mocná erekce, zatímco ona zaraženým a naprosto potupeným pohledem na mě zírala jak z nějaké zasrané prehistorické jeskyně. Dívala se do mých krví podlitých očí, naprosto mechanicky si stáhla kalhoty i se spodním prádlem. Příšerně zvířecí sex se zbytkem alkoholu v krvi. O pár hodin později jsme leželi unaveni v posteli a téma opět nadhodili. Přiznala se, že by si taky ráda s někým zašukala a nikdy ji nenapadlo, že by mi něco takového řekla. Aby toho nebylo málo - nicméně o tom jsem věděl - byla její přiznaná submisivita v psychické a částečně fyzické podstatě. Líbí se jí, když jí chlap nadává, když na ní plive, agresivně tahá za vlasy a podobné věci, v podstatě lehké s&m s mužskou dominancí a jejím ponížením. Do repertoáru k jiným hračkám tak přibyl bič. Ale nějak jsem tušil, že potřebujeme ještě něco.  

Na téma cuckoldu a kandaulismu se toho napsalo po internetech hodně. Nikdo mi ale jaksi neřekne, jak ´to dělat´, respektive jak s tím začít. Samozřejmě pro ženu není nějak těžké jít na koncert a nechat se ojet někde za keřem, ale to nebylo to, co jsem hledal.  

Zkusili jsme tedy nějaké fóra a seznamky. Nešlo o něco vážného, v podstatě si to spíš jenom vyzkoušet, co to s námi provede. Sehnat chlapa na sex není nějak těžké - trvá to asi pět vteřin. Problém je spíš s tím, co je to za chlapy. Na internetu, nepřekvapivě, má každý plnou hubu keců, půlmetrový ocas, nekonečnou erekci, milion zkušeností a vůbec, člověk si přijde až jako naprostý panic, když komunikuje s tímhle davem samozřejmě že extrémně výkonných býků, kteří bezpochyby mají ty nejlepší vlastnosti, vědomosti, zkušenosti a čuráky v celém vesmíru. Akorát že hovno.  

Takže první člověk, kterého jsme sehnali, byl docela zkušený chlípník. Doplnil celou komunikaci navíc o zajímavou možnost účastnit se bukkake s dvaceti muži, zakončeným hromadným stříkáním a pissem. A dokonce by za to zaplatili. Podmínkou byla .. voalá .. osobní zkouška. Takže k nám domů dorazil ne úplně špatně vypadající čtyřicátník, něco v našem věku, zpětně vzato docela solidní borec. Donesl mi flašku, ženě kytku a nějak jsme si půl hodinu povídali, než teda jako .. si doslova řekl o to, jestli by mu žena v rámci oné zkoušky nevykouřila péro s tím, že je můžu pozorovat, případně se připojit.  

Moc jsme s tím problém neměli, takže si stáhl kalhoty a vytáhl ocas. Ona nečekala, vzala ho do pusy, evidentně jí to bavilo, jako štětka někde na hajzlu levného podniku. Nevěděl jsem co se mnou bude, co budu dělat, jestli se mi dostaví nějaký stav, ale co přišlo, předčilo mé nejdivočejší fantazie – pohled jak dáví to jeho péro a jak jí po bradě teče mrdka naprosto cizího chlapa mě naprosto odrovnal. Nebyl jsem schopen dělat vůbec nic, podlamovaly se mi nohy a když se mě zeptal, jestli se nechci připojit, nedovedl jsem ze sebe dostat ani jedno debilní slovo. Odešel a tento zážitek ve mně rezonoval ještě týden, snad dva. Jinak, bukkake s tímto člověkem neproběhlo, občas zavolal a byl docela vlezlý, takže skončil na black listu a my šli dál.  

Praktičtější bylo najít si nějakou známost v blízkém okolí. Povedlo se sehnat asi pětadvacetiletého - žena říká že hotového pornoherce - ženáče. V posteli všechno ok, ale nechtěl šukat v přítomnosti cizího chlapa a druhak si chtěl spíš pokecat, jak je ta jeho ženská frigidní. Poslali jsme ho do prdele narychlo taktéž. Myslím ho občas potkáváme, stejně jako ještě jednoho chlápka, který nám vždy nadšeně mává přes celou ulici.  

Aby bylo jasno. Chceme kurva jenom sex, nezakládáme si nějakou podělanou psychiatrickou poradnu. Když máte doma problém s partnerem, tak to řešte s partnerem a ne nahodilým člověkem, kterému je váš duševní bolák naprosto ukradený. Existují potom docela specializované poradny, kde člověku nabídnou pomocnou ruku a platformu. Říkám to rovnou, protože to nebylo poprvé ani naposledy a ještě se k tomu dostanu, protože se tahle zkušenost podepsala pod mnoho dalších situací a scénářů.  

Zpět k nám. Něco se vystřídalo a nakonec jsme se dostali k jednomu člověku, který pořádal takové malé domácí, řekněme, akce. Sranda byla, že to bylo docela na vesnici uprostřed zástavby a museli jsme být co nejvíce nenápadní. Existují specializované kluby, asi je znáte, stejně jako se mluví o swingers párty. Bylo to něco podobného, ale nám nešlo čistě o výměnu partnerů. Potřebovali jsme třeba 3-4 chlapy, kteří dovedou být akorátně chlípní, otevření a nebyli to naprostí pitomci. To teda, musím říct, jsou docela neskromné požadavky.  

Takže jsme skončili na tomhle dědinském hromadném prcání a bylo to opět něco naprosto nového. Ženě se to líbilo, žádné velké kecání, dáme kafe a jdem na to. A opět, tentokrát už zkušeněji, si vychutnávám ten skvělý pocit naprostého mrazení v zádech, totálního sexuálního napěti a eskalace. Žena tam leží, rozmrdaná dostává lehké facky, tři chlapi po ní sprostě řvou ať si toho ptáka strčí do huby celého, pořádně roztáhne prdel a víc řve, když už se tak pěkně kurví. Nakonec mě celá upocená a ulepená uprostřed toho davu vykouří a dvacet minut nejsem schopen ani pořádně chodit.  

Většina mužů provozující cuckold je submisivních. Obvyklá praxe bývá, že muž není schopen plnohodnotného sexu se ženou, potřebuje zažít pocit ponížení, odpírání sexu, existují dokonce speciální postroje pro muže, aby nebyl schopen masturbace, tkz. košíky na penis. To ale nebyl můj případ. Nevadila mi představa skutečně dominantního muže, bohužel - ani po hodně sáhodlouhých jsme takového nenašli.  

Základní problém je se mnou – nedovedu být odevzdaně submisivní. Ten druhý chlap musí být víc dominantní než já a jednoduše jsme to štěstí neměli. V praxi se jim říká ´bull´ - jako býk. Ten silný chlap, co dojde k někomu domů, ojede mu ženu a možná mu povolí jí vylízat zadek od jeho semene. Existuje dokonce extrémní verze cuckoldů, kteří touží po tom mít dokonce cizí dítě, které jim udělá tento nadsamec. Ženy tyto muže důmyslně ponižují - posílají jim fotky semenem postříkaných podprsenek po náhodném sexu v práci a tak dále. Když jsme nějakého údajného bulla potkali, byl to v konečném důsledku naprosto obyčejný trosečník co si chtěl zapíchat. Jeden přijel přes celou republiku, abychom si od něj nakonec ani nenechali zaplatit kafe. Ten byl na tom hodně špatně, to fakt ne. A ti ostatní taky stáli za hovno, o dominanci slyšeli tak možná u karet.  

Ale být kurvička, to není můj případ. Chtěl bych to zažít, ale asi smůla. Tak jsem to nakonec saturoval tím, že jsem si platil dominu v klubu, kde mi hodinu v kuse nadávala, plivala na mě, nutila jí lízat boty, skládat si věci a takové jinak nešokující věci. Holka to fakt uměla, měla to v sobě, bohužel ani to nebylo dostatečné. Když se Vás domina po hodině týrání zeptá, jestli se jí vysmíváte a přijde Vám to k smíchu, tak tam něco neštymuje perfektně. Na tomhle by se dalo pracovat, bohužel to zkurvil covid, vztah domina – otrok je hodně o komunikaci a hledání. Snad ještě v budoucích plánech.  

Účastnili jsme se různých těchto skromných akcí, největší snad ve formátu osm mužů s jednou ženou. Byla to docela motanice, konkrétně tahle akce byla docela dobrá. Na jiné jsme se pravidelně setkávali s jedním párem o pár let starším než my, byla s nimi hrozná sranda, něco se vypilo a nakecalo, na tyhle jsme se těšili. Ona byla těžká nymfomanka a ten její jí prostě sexuálně nestačil. Přesto mezi nimi fungovala fantastická magie.  

Na jinou akci jsme si pronajímali velkou místnost v nejmenovaném bordelu. Sešlo se nás podle situace a prováděli jsme kdejakou blbost, protože hlavní organizátor - jinak člověk šťastně ženatý a ničím jinak nevyčnívající - byl hrozné prase. Psal mi poměrně obsáhlé scénáře, které jsme pro ženu měli někdy realizovat. Časem jsem přišel na to, že tím doslova žije. Vyslovený talent na psaní obskurních scénářů porna surového ražení. Na jeho akcích chodili poměrně fajn chlapi, dalo se s nimi pokecat a byla obvykle docela sranda, teda krom jednoho chlápka, který chtěl jenom masturbovat přivázaný k radiátoru.  

Dělali jsme hrozné prasárny v rámci těchto mezí, žena si našla milence v práci, posílali mi fotky z hajzlíku, zamknutého kanclu, vrcholem téhle eskapády bylo, když jsem ho naložil do auta v jedné garáži obchoďáku, poslal ho sednout za zadní sedačku a tam na něj čekala žena s roztáhlou kundou a hluboko zaraženým vibrátorem v zadku. Šel jsem mezitím na smažené nudle s gyrosem a omladina v garáži na mě přihlouple čuměla.  

Byla to sranda. Zkusila sex se ženou, což se jí moc nelíbilo, no mně zas nevadila sexuální eskapáda s mužem, co na tom. Necítím se homo, či bisexuální, ale prostě jsem to chtěl udělat, tak jsem to udělal. Jestli to budu dělat i v příštím životě, to se ještě rozhodnu, žádný strach. Nějakou dobu jsme to táhli s jedním chlápkem, co měl nymfomanku. Jeho historky byly neméně výživné a já doufám, že našel konečně tu pravou, stejně jako jeden mládenec, ke kterému jsme to měli hodinu autem.  

 
Ten byl zvláštní (čímž ho zdravím, kdyby si to tu náhodou četl), hrozně příjemný kluk, velmi otevřený. Přijdeme k němu domů a všude rozvěšené kalhotky a dámské prádlo. Tak se ho ptáme, jestli nemá holku. Říká, že ne. Pak se přiznal po půl roce, že měl, ale rozešli se. Zeptala se ho, co by od ní chtěl. Že ho miluje a udělá pro něj cokoliv. Řekl jí, že by se mu líbilo, kdyby jí ojelo pět chlapů najednou. Sbalila se a odešla. Ty kalhotky jí musel pak poslat poštou. Další jeho zajímavost byla, že byl těžce submisivní. Vysloveně po něm chtěl, abych mu nadával při sexu. Takže to vypadalo circa jako: “Dělej ty hajzle zkurvený, takhle šuká jen naprostý ubožák, pořádně tu kurvu mrdej, na tohle se nedá dívat.” a občas sem ho musel praštit koženým bičem. Oba u toho hekali jak buvoli. Nakonec sem se jí udělal do zadku, dali jsme si cigáro a jeli jsme domů. Celou dobu jsme se drželi za ruce.  

Už jsem to zmínil, ale chtěl bych se zastavit u jedné věci. Padesát procent účastníků těchto akcí jsou zhrzení manželé. Nebo jinak – oni to říkají, že jsou zhrzení. Domů jim nevidím a nevím co je pravdy na tom, co mi věší na nos za bulíky, ale historka se většinou opakuje – jejich žena chce sex málo, chce ho nudně, nesplní jim to a ono. Jeden vedle druhého by se mohli postavit, dostanete ten samý příběh, občas zpestřený o nějaký detail, ale v podstatě tak. Nějak nás to nezajímalo, ale ze srandy jsme se občas ptali, jak u nich doma probíhá debata o sexu a výsledek byl stejný. O sexu nemluví, nebo jen málo, v náznacích, potmě, za zamčenými dveřmi v boudě za kostelem, rozumíte.  

Nevěřím tomu, že člověk je konzervativní. On se jím udělá, protože na to zkraje přistoupí. Odkývá jakousi nepsanou partnerskou smlouvu a má hrozný potíž ji připomínkovat.  

Druhý zásek - když se o tom dozvěděli přátelé. No vlastně, s jedním jsme šukali ve trojce, to byla taky docela sranda. Znají se hodně let a teď jsem ho povzbuzoval, ať jí tu prdel pořádně vymele.  

Zbytek lidí s tím měl a neměl problém. Myslím, že je to sralo. Ne proto, že by jim to vadilo, ale proto, protože oni něco takového říct nemohli. Tohle není chození po privátech od Aše k Třinci. Jednomu žena zahýbá a z něj vylezlo, že trpí nedostatečným výkonem, proto tomu tak je. Druhému žena zahýbá a ani neví proč. Třetí má problém, že má rád chlupaté ženské. Ale jako hodně chlupaté. A ta jeho zas nesnese jediný chlup na těle, tak se holí každý den. S tímhle byla zajímavá historka pár týdnů zpět - skončil s mojí ženou v sauně, byli nazí. Ona se zrovna neholila, tak on tam seděl, kompletně ztopořený a zeptal se jí, jestli by jí nemohl šáhnout mezi nohy. Nechala ho. Jeho žena sice byla kousek od nich ve vířivce, ale tak co bychom pro dobro světa neudělali.  

Další známý pro změnu od té doby tvrdí, jak je jeho žena sexuální mašina, přitom ji mají všichni za absolutně asexuální, téměř až ženu kostelníka, se kterou se třeba o sexu, drogách, tučném jídle a černobílých filmech vůbec nedá mluvit, protože jí jednoduše tyhle věci nedělají dobře.  

Jelikož ty lidi znám dlouho, tak to není nějaký problém, ale vykrystalizovaly i zajímavé reakce. Jeden člověk mi řekl, že mi to závidí a jeho ženská by chtěla něco takového - jenže on je líný, tak jí akorát řekl, že si to má sama zařídit a tím to skončilo. To se jí ještě na to musím zeptat. Další vyjádřil hrozné opovržení, ale pravidelně se mě ptá na detaily. Asi, aby se mohl do té své bezedné nádoby na odpor ponořit ještě o chlup více, netuším. Další se bezostyšně přiznal, že měl krizi ve vztahu k ženám, tak se rok věnoval sexu pouze s muži. V kostce to byl zajímavý experiment s dobrým výsledkem - ještě nikdy jsem se necítil tak svobodný. Totální zen, nic mě nemohlo rozházet.  

Ve vtahu s ženou se asi nemohlo nic stát lepšího. Když člověk jednou přestoupí tuhle pomyslnou mez vzájemné důvěry, je to kompletně jiný level. Všeho - ať už přístupu k druhému, k sobě, k cizím lidem. Zhrzený a do temnoty nicoty hledící člověk bloudí od ničeho k ničemu, hledá jen ukojení svých základních potřeb a nedovede se skutečně odpoutat.  

Ponaučení pro čtenáře? Žádné. Nebo... Dělejte si co chcete, ale když už to děláte, tak to dělejte pořádně. Minulý týden jsem byl na honu, tím myslím tu mysliveckou akci, kam chodím převážně chlastat a projít se lesem. Někdy po půlnoci jsem mluvil s jednou přítomnou dívkou, o dost mladší, s hodně hezkým zadkem. Ptala se mě na ženu, já jí říkám, že vlastně ani nejsme svoji.  

Půl hodiny mi vysvětlovala, že mezi námi nemůže panovat žádná důvěra tím pádem, protože tohle je takové stvrzení svazku a vzájemné sounáležitosti. Řekl jsem jí, že na to už papír nepotřebuji a že se má zeptat ženy, co jí na to řekne ona. Řekla jí to samé a už se mnou, nevím proč, nechtěla mluvit. Celou cestu domů jsme se tomu smáli.  

Závěrem. Nepříliš popsaná sexuální touha se proměnila v umělecké dílo, artefakt nedozírné osobní hodnoty, mysl pozměňující fet s překrásně dlouhým dojezdem. Otočil jsem vesmír kolem vlastní hlavy, kolem hlav nás obou. Usměrnil to, čemu se říká žárlivost, otočil její vektor, namířil si ho do rozkroku a zmáčkl spoušť. Jak hovado. Čím víc čuráků jsem v ní viděl, tím víc jsem ji miloval. 

(sepsání textu doprovodila zhudebněná verze básně Tuesday and the Weather is Clear palestinského básníka Mahmúda Darwíše, jedna z těch opravdu zajímavých věcí, co jsem za poslední dobu přečetl, byť mi asi způsobila nejasné psychické potíže)