tichá vzpomínka

pán a paní Tichá, naši sousedé za zdí,

o nichž se toho moc nevědělo, jen to, že byli bezdětný

a že se poznali v sirotčinci

pán byl prvorepublikově zdvořilí a uctivě se klaněl i v bolševickým paneláku,

žili jeden pro druhého v souladu se svým jménem (nomen omen)

každý den se krásně oblékli a ruku v ruce šli na procházku

 a potom na oběd do restaurace

neměli žádné příbuzné

a včera, když je vsypávali do země (zemřeli totiž, jen pár týdnů po sobě)

za úplného ticha, bez obřadu, bez řečníka,

za přítomnosti jen pár sousedů

jsem zaslechl hlas, mého milého souseda pana ing. Tichého

"ruku líbám milostivá, přeji krásný den"

možná je to klišé, ale byla to láska, až za hrob