Z Bazalů

Fenomén Bazaly

Je neděle 14:30 a já vystupuji z přeplněného trolejbusu na zastávce Stadion Bazaly. Spolu se mnou se z trolejbusu vyvalilo asi padesát dalších fanoušků a řidič si tak konečně mohl oddechnout. Dav mě směruje k hlavní bráně na stadion a je pravděpodobné, že bych stejně neuspěl, kdybych chtěl jít jinam. Koupím si lístek za 40 kč na ochoz a vstupuji do ostravského fotbalového stánku, přičemž mi hlavou proletí myšlenka, že takovéto návaly zde ještě před dvěma lety nebyly. Kde jsou ty časy, kdy nás na Baník přišlo něco málo přes pět set, každý s tenisákem v ruce se vzkazem pro vedení klubu. Ale dnes je vše už jinak. Sezóna 2003/2004 byla pro ostravský tým zlomová, Baník vstal z mrtvých a k údivu mnohých vyhrál ligu. Bohužel sezóna 2004/2005 už není tak úspěšná, ale návštěvnost domácích zápasů je stále vysoká a Baníkovské chorály jsou dobře slyšet i na cizích stadionech.
Přicházím na své místo a usedám do pohodlné umělohmotné sedačky. V roce 2004 prošel stadion velkou rekonstrukcí a právě nové lavičky asi nejvíce přispěly k pohodlí diváků a také jejich bezpečnost je více méně zaručena mřížemi oddělující kotle. Stav a aktuální údaje mohou sledovat na nové světelné tabuli, která byla po úderu blesku také zrekonstruována. Baníkovský kotel už je skoro zaplněn a stadionem se už nesou chorály.
Těsně před zápasem obchází celé ochozy dva fandové z amplionem a vysvětlují, co máme dělat na začátku utkání. Každý má pod sedačkou barevný karton, který při zahajování utkání zvedne nad hlavu zpívajíce Baníčku, my jsem s tebou. Z jednotlivých kartonů je pak vytvořena celá mozaika. V druhé ruce už většina lidí potěžkává papírovou konfetu, připravena ji po hymně vhodit na hrací hřiště k velké nevoli UEFA.
Zápas začal a stadionem se nese jeden chorál za druhým a zpívá skoro celý stadion. Je třeba říci, že některé písně nepatří ke slušným. Je už tradicí, že banikovští fans velmi komentují výroky rozhodčích, a tak na jejich adresu často slyšíme nepěkná slova. O přestávce se před stánky s pivem a párky vytvoří obrovské fronty a tak se někdy stává, že se na řadu o přestávce ani nedostanete.
V druhé polovině se strhla velká bitka mezi baníkovským kotlem a hostujícími odvážlivci. Zasahuje policie, která ovšem není oblíbená ani v jednom táboře a tak se fanoušci soustředí na útok proti ní. Po chvíli leží na zemi několik zraněných a stadionem zní: „Policejní vrazi, policejní vrazi...“ Ovšem policie mnohdy chrání pouze své zdraví a bezpečnost těch diváků, kteří opravdu přišli na fotbal a ne jen na pivo a pobít se. Je rovněž pravda, že jádro baníkovského kotle patří k nejagresivnějším v lize a proti takovýmto gaunerům je třeba zakročit tvrdě. O agresivitě fanoušků vypovídá mnoho vážných trestných činů, příkladem může být třeba zranění ženy cihlou, již hodili baníkovci po vlaku, kterým přijížděli olomoučtí fanoušci, či nedávné pobodání dvou mladíků, kteří šli na koncert. V baníkovském kotli se sdružují stoupenci radikálních hnutí, především skinheads, a právě oni často stojí za násilnostmi. Další špatnou vizitkou fanoušků je ničení cizích a někdy i vlastního stadionu. Tito v uvozovkách fanoušci si asi neuvědomují jednu zásadní věc a to fakt, že nejvíce tím poškodí právě vlastní tým, neboť je to on, kdo musí zaplatit škody a pokuty.
Zápas skončil a většina publika se odebírá do blízkých hospod zapít vítězství a majitelé si libují, neboť v dnech domácích zápasů je jejich tržba několikanásobná.