Zelení klokani

Nabídka navštívit fotbalový zápas mě poněkud zaskočila.Pak jsem si ale řekl, že by taková podívaná mohla být dobrou příležitostí nakouknout do fotbalových tribun a moci si tak udělat vlastní obrázek o fanoušcích tohoto sportu.
Musím předeslat, že já i celá naše rodina patříme k lidem, kteří sportují rádi. Sice jen rekreačně, ale pravidelně.Lyžování, volejbal, plavání či cykloturistika mi nejsou cizí.Sladovat sport v televizi, to je jiná kapitola. Nuda. Zajímavé mi přišli( sám nevím proč) jen jen přenosy z golfových turnajů( asi pro jejich klid a eleganci,které tento sport obnáší) a mistrovství světa nebo olympiáda v hokeji.Fotbal jsem vždy shledával příliš nudným,pomalým, plným zbytečných gest a divadýlka.O fotbalových fanoušcích jsem si, přiznávám, myslel jen to nejhorší. Po devadesáti minutách strávených na zápase Bohemians jsem si názor alespoň trošku vylepšil.
Bohemians je družstvo, které před zkázou zachránili jeho fanoušci. Detaily neznám. Uspořádali sbírku, klub zachránili a každý z nich je nyní spoluvlastníkem týmu, načež jsou také hrdí.
Úsměvná je návštěvnost zápasů( podotýkám 3ligy). Na utkání, které jsem viděl já přišlo okolo dvou set příznivců hostujících Prachatic a šest tisíc sedm set fandů Bohemians. Zábavné.
Již před zápasem jsem se nervózně rozhlížel kolem sebe ve strachu, že se brzy stanu terčem útoku prostovlasých a prostomyslných postav v bombrech. Nic. Ulevilo se mi. Mezi tisíci lidí jsem jich viděl jen opravdu pár.Zbytek návštěvníků tvořila různorodá mládež, rodiče s dětmi, děti, starci.Vzduchem se nesla vůně grilovaných párků. K dostání bylo samozřejmě i pivo. Inu klasická fotbalová neděle.
S kamarádem, který mě na tuto podívanou pozval jsme si zakoupili po dvou pivech a odcházeli jsme zaujmout místa. Samozřejmě na stání za brankou v tzv. kotli. Právě tam chodí fandit to nejskalnější jádro příznivců.
To se skládalo z lidí mezi 20-30 lety, mnoha vlajek a nezbytných bubnů.
Po úvodním hvizdu to začalo."Vždycky jsme s váma" předzpíval člověk, který jak jsem později pochopil, byl duší i hlasem davu. Milé překvapení bylo množství popěvků, které tribuny mají, znají a používají. Ještě milejší bylo, že dav se choval opravdu slušně a to i v tak vypjatých situacích jako je neodpískaný faul na domácího hráče. Čekal jsem, že fandové začnou rozhodčímu spílat do prasat, sviní či pokřikovat" víme, kde máš auto!" Naproti tomu dav jedním hlasem spustil popěvek" Rozhodčí je ....neobjektivní, neobjektivní a neobjektivní" Tím si získali moje srdce. Další z opravdu mnoha pokřiků, které mi utkvěly v mozkovně jsou-"klokani bojují, kopanou milují, hrají ji všem lidem jen pro radost. Nebo hádání davu"zelení" "bílý" "zelení" "bílý" a společně "zelenobílozelení" ( rozuměj barvy týmu)
Zkrátka fanoušci Bohemky mi dokázali , že i fandit se dá inteligentně, s nadhledem a humorem.Nikdo mě nenapadl, žádná šarvátka při ani po fotbale.
Až příště dostanu pozvání na Bohemku a budu-li mít čas, určitě půjdu opět.