Let IT Roll 2017

'Bylo to nevyhnutelné. Asi jako světlo proudící ve Vesmíru, od počátečního bodu Stvoření až sem. Nedávno jsem se dozvěděl o počtu kubických kilometrů ve Vesmíru, to číslo je tak velké, že se z něj neustále uploaduje savčí mozek, to jsou expanze tvorů z planety lůna princezny Sapieny.'

Doteky nesmrtelných, první uploadování mysli do stroje... 

Mezihvězdný deník psal poznámky, v mých očích to byl stále tentýž sen. Vydali jsme se na cestu, nasedli na železného oře v Uherském Hradišti napříč republikou (my cestující ve čtvrtek: Viktor, Hanka, Béďa a Jany) a skončili znovu na milovickém letišti, kde davy přicházejících očekávali oslavu desátého výročí oblíbeného drum and bassového festivalu Let It Roll.

Po krátkém přesunu a dvou přestupech již sedíme na lince shuttle autobusu na letiště, před nádražím jsme viděli již některé individua ve značně pokročilém stavu rozkladu, hledající své věci, ve velké blízkosti, přehlížející, slovák, muž s dredy hovořící německy kvůli své nové opilé přítelkyni, ta se svlečenou podprsenkou, usmívající se, říkala: 'my dva zlato, jsme souhra ukletá v pekle!'

V buse byla většina Němců, kteří tento rok zaplavili festival v nebývalém množství a jiných okolních států z Evropy. Hlasy, jazyky a dialekty se mísili v lámaný proud zvukových asonancí. Jakmile bylo milovické letiště v dohledu se siluletou hlavní stage a jich ostatních přináležejících, spustil se mohutný ohlas v podobě křiku a potlesku.

Projeli jsme okolo letištních barikád, hangáru, jenž měl být novou stagí a vystoupili až těsně před vstupem do areálu. Trvalo nám asi patnáct minut, než jsme se dostali dovnitř na vstupní prohlídku a opáskování. Prohlídka byla důkladná a tak mi rázná slečna vyhodila z batohu několik výrobků z hamé ve skleněných nádobách, jaká to škoda a neprozíravost!

Prostoupili jsme na letištní plochu a vydali se hledat zbytek naší hradišstské osádky, o které jsme měli informace, že vyrazila již ve středu, aby našla dobrá místa a utábořila se v pohodě a užila si předčtvrteční pártyvečer. Z telefonátu Ditě, jsem se dozvěděl, že jsme opět na místě stejném jako rok minulý, to jest téměř v blízkosti hlavní stage nadohled v kempu. Najít to tedy nebyl problém.

Pozdravili jsme se zbytkem osádky a rozložili stan s věcmi opodál přístřešku v kruhu. Za chvílí se ukázal i Houči a Erik s P. Kopkou, aby pozásobovali kemp cukrovím (o tom více až v povídce Lir drug stories). Dále Oněgin s Jankem, běžící naproti Béďovi a Janymu k páskovacímu stanu na začátku runwaye.

Letošní ročník měl několik spíše pozitivních změn, první byla bezhotovostní systém náramků. Ten jsme běžel dobít krátce po tom, co jsme se zabydleli v kempu, rozhodli jsme se, že nabijeme jen jeden a to zprvu třiceti třemi bolty (což je asi 43krát33,3*1440). Jak se později ukázala, tento systém skutečně čekání na výdej (zejména pivo a pití) urychlil.

Ve světle artificielní inteligence, maska tvorů z jiné galaxie ve věčnosti...

Vběhl jsem zpátky do kempu, kde se už přijemně rozpíjela první noc, opatřil nějaké cukroví a povyprávěl historky z cesty. První cesta areálem byla taková seznamovací, hned na úvod jsme shlédli minirampu, tento rok menší 'exhibiční', a mrkli do Bass drop/Rouge stanu, kde se konala kvalifikace Dnb step kontestu. Několik lidí nás zaujalo, děvčata a ten hype, co by se dal krájet!

Vyrazili jsme dále, zjistili, že Olomoucká Špaghetárna má na Liru svůj stánek (!), dál Shredder, stage pro tvrdší odlože Dnb, byla vyvedená jako drtička, se stage designem rozmlácených, vyřazených vraků aut, postavených do tvaru robota, zdecimovaného transformera. Underworld, stage pro temnější odnože neura a progresivní labely, měla tři malé roboty a několik starých obrazovek, Port pak pro deepovější a experimentálnější spektrum, měl vymazlené vizualizace, dva projektory a širokou plochu, spolu s F1 sound systémem. Faktory byla inspirovaná zjevně Sektorem 6 z Boomtown fair, tři věže, jakoby tovární komíny, diagonální lcd sloty pro projekce a ve středu kruhová ledka. Tato stage hned první noc hostila Hospitality night a vibe na ní patřil k mým nejoblíbenějším za celý festival! Madhouse by již druhým rokem majestátní, tentokrát s maskotem/robotickým transformerem festivalu ve středu a dvěmi kobkami pro roboty a těmi nejlepšími projekčními systémy (Jinak zůstavala designovaná ve stejném duchu jako Madhouse na zimním Let It rollu v Letňanech). Hlavní stage jsme shlédli v blízkosti až v pátek, ale měla tvar gigantického robonautického explorera, jenž byl zanesen na Zem a od ní se i odvíjel celý příběh, vizuálně to byla naprostvá pastva pro oči v celé své digitálně expresionální kráse!

--- Jejich skeletony vzlétaly nad domovskou planety v celé své sound designové kráse...

První noc, jsme se seznamovali a rozpíjeli v kempu asi do půl dvanácté, kolem stolu, pod přístřeškem místních moravských, Béďa dokonce kdesi narazil na americkou Dnb fanynku z Texasu Austinu, tak propukla živná půda pro diskuze o Dnb scéně a tvůrcích-producentech a festivalech napříč kontinenty. Dost živě jsme řešili ceny vstupenek, nájmů a rozdílnosti v line upech a festivalech v zahraničích, vyprávěla nám i o českém obchodě v Austinu a tamní české komunitě, byla to dost ulítlá ženská to Vám povím, co Běďa nezvládal přeložit s tím jsem mu pomohl a tak to plynulo, nakonec jak byly všichni v ráži jsme vyrazili do areálu a přistáli na Hospitality stage-Factory, která nás s Háni dost bavila!

London Electricity končil svůj set na přelomu čtvrteční půlnoci a pak už se ukázal miláček publika Wilkinson, který vystupoval jako host Hospitality labelu, podobně jako na pozváníá Netsky. Set pana Wilkinsona nebyl tak rázný a řízný jako na zimním Let It Rollu, ale nenechal v klidu stát, a měl čím překvapit, byli v něm známé liquidy, jeho nejslavnější díla jako Take me Higgher, Halflight nebo Brand New, pokud jsem slyšel něco nevydaného, tak si nevzpomínám, věci z nového alba, ale atmosféra byla nádherná a ohromující a pohled lidí již od raných hodin značil, že se děje na festivalové scéně něco svátečního. Netsky nastoupil po něm a hrál opět velmi známé věci ve svém liquid vroucím, romantickém kabátě, na což jsme byli opět naladěni a užívali přítomný okamžik vesmírným vlněním, hoblováním a vzněcováním taneční pozitivní energie na parketu, kde kolovala všudypřítomná pohoda a dobrá, pryštící energie (bez opětovného syntetického návratu). Netsky končil svůj set okolo druhé hodiny a to už jsme měli tak akorát na to ještě zaskočit na kouzelníka Mefjuse, který nikoho nenechával na pochybách o svých producentských a djských schopnostech a 'rozsekával' Madhouse na kousky tím nejtvrdších a nejtechničtějším neurem na scéně. Zastihli jsme ještě Xilenta na Audioporn night na Underworldu, ten střihal za mixy dost extenzivně, explozivní beaty a plno technického, až dubstepového bass sound designu, což se mi hoodně líbilo, halftimy, které jsem neznal, ale opět v úžasné produkční kvalitě a decimální verzích! Na deepovější straně Portu byla Symmetry night a Break, jehož symetrické zlámené, přesně vycizelované beaty byly jak chirurgické tak neopominutelné a bassové linky deepové a klasické, ohýbající se ve stínech reflektorů a sluchovodech raverů tohoto šapitó svatostánku na Symmetry night. Viděli jsme jen kousíček z Emperora, jehož selekce byla znovu dost Kritická (Critical night) a pak uznali, že nám to stačí a únava doléhá a přesunuli se do kempu si dáchnout vstříc druhému festivalovému dni.

---

Druhý den po probuzení jsme měli štěstí, neboť narozdíl od minulých ročníků teplotní a klimatické podmínky byly značně příznivější. Oblaka se roztáhla oblohou a zastínala tak milovické letiště a teploty nebyly nijak závratně vysoké. Čekala nás snídaně v podobě lososové paštiky a výborné ciabaty se sýrem a pizzou. Ranní procesy, hygiena. Jakmile se všichni otřepali z první (pro některé druhé) noci, vyrazili jsme na shuttle bus a do Milovic na oběď a nákup. Beďa našel jednu hospůdku s restaurací nedaleko nádraží, tak jsme ji sledovali pomocí gps na jeho telefonu, bylo tam již dost lidí z festivalu na hotovky/meníčka. Nakonec my dva s Hani jsme si neměli kam sednout, tak jsme vyrazili jen do obchodu a na obhlídku okolo místních shopů, dali si ledovou tříšť, obhlídli zvířecí obchod, kde bylo příjemné klimatizované a mezi břizami za nádražím se umyli poléváním vodou a dali asi hodinový chill out. Pak návrat na letiště do kempu mezi stany s nějakými těmi doušky vína. Zbytek se navrátil až navečer, pánové chlastali a tak Béďa to zalomil ve stanu, úplně vyřízený, tak mu někdo namaloval šlehačkou na nohu čuráka a zapletl do něj výstražnou pásku! Probudit jej dalo skutečné síly, chvíli vypadalo, že již nedýchá, ale pak jsme jej polili vodou a to už zvedl hlavu a za hlasitého potlesku a burácení se zvedl ze stanu (později usnul a toho dne se do areálu ani nepodíval).

Odpolední festivalový areál v čele s chillout zónou, byl plný doprovodných aktivit, od work-out, přes skateboarding, po diskuzi s producenty a lekce dj ingu až po bounce ve velkých gumových koulích! Dával jsem jako každý rok i skimboard a pár show-itů, water revertů 360 a videl jak hodně lidí si to užívalo stejným letním způsobem, někteří až z Nového Zélandu, házející se desku pod nohy a následně se tříštící v kapkách na zádech v totálním rozstřelu. Dokonce jsem se ptal básníka z Urban robota, jež skládá lyriku a byl i na Míru u nás v Uherském Hradišti, jak pokračuje práce na novém EP a kdy vyjde. Po chvíli odvětil, že živý křest bude v prosinci a že už mají domluvené bookingy, tak to se moc těším, v Praze v Uhelně prej! Řekl jsem, že obdivuji, když někdo má tu trpělivost si sednout a složit lyriku pro rychlou skladbu v tempu 170 a více bpm...'Když zrovna nesedím tady' usmál se...

...Odpoledne okolo šesté měli pánové exhibičku v minirampě, jam bestrik o pět kil za každý trik a něco tak padlo, jako Var do fakie v Houčiho podání, Frontide flip od týpka, fifty frontisde revert od Kopky. V tu nejlepčší chvíli, kdy Houči s Hájošem zkoušeli handflip do fakie se objevil anglický ofiko kameraman najatý Let It rollem aby to zdokumentoval a Houčimu se povedla Deseti triková sérka, tak se doufám můžeme těšit i na nějaký sestřih v samotném aftermovie! My se pak odebrali na Underworld, kde hrál Disprove (jenž je jak na Titan tak na Methlab), ten sekal novou produkci, konceptuálnší sound, nebo i třeba Diplodocus VIP od Noisie. Uvázal jsem si na krk svou MEthlab vlajku a vystřihl pár emanentních dnb triků a stepů do kruhu a vzdálil se. Našel pak Hani a společně jsme si šli poslechnout reagga na live stage kde byl Messanjah a Cocoman, pohodový vibe a klidná vibrace.

Ony robonautické kompozice z tekutého světla...

!V Sedm začínala jízda Methlab rave bus, se šílených Madbot busem, který pánové na tento rok opravdu vymazlili ve stylu apokalyptického šíleného Maxe. Sehnal jsem někdy v červnu čtyři lístky a pečlivě volil koho vzít na palubu, Houči to měl jako kámoš povinně, neboť spolu hrajeme a druhý pak Danny, jenž snámi kalil předchozí noc se sympatickou energií a nadšením. Přišli jsme do prostoru odjezdu, kde se scházeli lidi, za chvíli se objevil zakladatel a Ceo Methlabu Jef, tak jsme si podali ruce, byl rád, že mám na sobě tričko z Methlabu Monoleth a já mu zase říkal, že jsem nadšen, že to zvládli na Lir, alespoň na bus na jednohodinový set! Pak se objevil Kryptomedik, který to měl celé hostovat na Majku, měl tam i kameramana, se kterým dělal nějaké promo video, ten to vše natáčel, chvíli jsme váhal jestli jít za ním a oslovit, ale pak jsem se osmělil a zeptal se jak se cítí, říkal, že dobře, ale že skoro nespal a jestli jsme my vůbec spali, že to přehnal s tekutým/liquidním acidem a tak nemohl usnout, ukazoval jak to měl na ruce a taky říkal, že mám dobré tričko, a celkově z něj šel ten pohodový srdeční vibe. Zdálo se, že KRyptomedik, měl nejnabitější schedule line up z celého Liru (ve čtvrtek sypak prej v Hangáru, pátek MEthlab bus a Titan Night a Sobota Eatbrain night). Otevřel jsem před ním, že taky zkouším svoji lyriku v setech s kámošem Houčím ( ukázal jsem na něj) Houči se přiblížil nesměle, jelikož moc nezvládá anglicky, Kryptomedik se tak na něj kriticky podíval a říkal, že mu je od někud povědomí, že jej od někud zná! Tak jsme se usmáli a to už nás začli vpouštět dovnitř. Pánové za Mixy byly tedy Malux, Hypoxia, Merikan, Neks a Jef, dost pánů na holení za jedinou hodinu na set, vlastně back to back všichni na střídačku v pořadí. O to to bylo intenzivnější, sto lidí v buse ten nahoře praskal ve švech, bouncoval a lomcoval s pružinami, každý se chtěl vyšvyhnout a poslat tam co nejšílenější track v mixu, hodně dubplatů neurofunku, ještě nevydaných se skvělými, jako Noisia style build upy, ale dost vesmírnými, v ostrém, nekompromisním stylu, se řezavým težkotonážním sound designem...obrovský zážitek intenzivní síly podpořený tím a oním, když lidi běhající po runwayi letiště skandují, tancují při jedoucím busu a dávají big up a high five do vzduchu do úsměvů a ty jedeš a nad tím slunce zapadá nad letištem v oparu nad hlavní stagí a bus ujíždí zpátky po runwayi, je druhý festivalový den a pak v jednu chvíli obratu Danymu spadne kšiltovka jak kluci za mixy dropnou další pecku z jádra na zem a tak živou gestikulací ukáže na jdoucího týpka, týpek vyběhne naproti ochotně, zvedne ji ze země a vyběhne k nám a podá mu ji za jízdy, ze vzpomínky mi dál vybíhá holka, která držela svého kluka na pevném vodítku jako psa pitbula, jemuž se lilo pivo z kelímku na zem, potácející se, další týpek s čínskými nunčaky tancuje, když projíždíme, zase ukazuje, že nám je půjčí do rozjetého busu!..., tak Dany signalizuje ať to hodí! Tak týpek to hodí! Jenže Nunčaky nedoletí a narazí do stěny autobusu a tak týpek bojovník běží a prej, jestli to má hodit znova a on, že jo, a pak další spolujezdec v busu, jestli není magor, házet do rozjetého busu bez skel nunčaky! Další psycho-věc co si vybavuji, byl, že jsme spatřili Jokera (to je ten týpek se zelenou hlavou co jezdí na dnb elektronické akce a stylizuje se do postavy z batmana) a ten jak to slyšel, co hraje uvnitř v buse dupal elektrifikovaně a skandoval s hlavou v tom naprostém odlehlém skutečném šílenství, protože jen tam v šílenství jsme my v sobě samých, my sami, to jsme my, jen to nás nakonec, koneckonců dělá tím kým jsme, mezní situací, tím oním, proudem, tancem, světem,. hudbou, vesmírem...

Ta nesmrtelná rasa, jenž drancovala tuto planetu...

Druhá půlhodina v buse měla své propady a pády, hodně lidí ještě Methlab sound nezná, nebo na něj není připravená, dystopická temná budoucnost, my s vlajkou mávající do prostoru, futuristické halftime neuro beaty a experimentální, decimální sound desing, pak kluci vylezli nahoru na kapotu a než jsme stihli obkroužit další kolo, vyběhl týpek, organizátor těchto jízd a pokynul jim ať slezou kvůli bezpečnosti, jakmile jsme zastavili, někteří lidi se hrnuli k východu, ale to ještě Jef s tím šíleným dj's co mixoval loktem a vypadal jak v manickém záchvatu hrály, tvrdé crossbreedy a sound desing, který připomínal drcení některých částí robotických přátel z blízké budoucnosti, taky jsem si představoval za jízdy rozjeté imaginace, jaká bude taková prodloužená vize takového busu, viděl jsem rotoskopické hlavy, ionizující tyče, prodloužený svařený můstek, raketové silo katuše vystřelující hlavice do nedalekého hangáru, destruktivní pasažéry radiace a další elementární součástky transformeří, robonautické trans-existence. Budoucností, kterými celý bus rave tour vymazlí a nakrmí za pár let, nebo pořídí jednou skutečně orbitální raketu, která bude startovat na orbit (moc nákladné a fantasmagorické?). Vyskočili jsme z busu a měli zalehlé v uších z té palby, tak chvíli trvalo, než jsme se dostali do normálu. Lidi v kempu se chystali na zahájení a opening, chystali jsme se společně, nějakou minutu trvalo než jsme se vypravili, ale nakonec jsme to zvládli a před desátou byli všichni pohromadě naprovo od technické sekce před Robonautickou Main stage desátého výročí. Hrál Drumsound a Bassline smith, pak to Začalo! Technická exibice v podání light designerů, pyrotechniků a taky skvělých tvůrců Calyx and Teebee, jejichž produkce ukázala kam směřuje drum and bassový svět. Nejprve se rozsvítili projekční plochy, poté lasery, poté hudba, světla, exploze (viz video

nejspíše ---   https://www.youtube.com/watch?v=zwnyOj-HuSg    -----).

Vím, že můj pocit z hlasu robota byl spíše rozpačitý, kritický, hodně hovořil vokodexovaným hlasem o příběhu v pozadí o robotech, jež přiletěli na zem, byli v okovech, v depresi, až nakonec nahráli své vědomí do stroje, aby se stali nesmrtelnými, takový nesmrtelný zažitek to desáté výročí vskutku! Další co mi vystřeluje je úryvek produkce Calyx a Teepe, který vyloženě opisoval v hlase umělou inteligence a dosáhnutí celkové singularity, nesmrtelnosti, to co se děje ve scifi filmech, nyní v hudbě a na festivalové scéně v gignatické robonautickém kabátě příběhu, Let It Roll, naše vlajková festivalová loď v celém světě, zlaté české ručičky, neuvěřitelná píle, trpělivost, houževnatost a vášeň k vytrvalosti, dokázali to a my jsme to dokázali (ale kdyby se někdo ptal, byli jsme v hradišti na kašně s lahví rumu).

Po zahájení jsme se krátce zaposlouchali na High Contrastovi a pak se naše skupina začala dělit na frakce, při odchodu na Faktory na Loadstar B2b DC Breaks, přesun jsme zvládli jen někteří, Houči, Hani a Já, tam se zařezávala na Ram night hodně kapitálně, mrkli jsme ještě na Underworld kde na Titan night byla Hypoxia (taktéž pod Methlabem), mrkli na Medschool na Frederica Robinsona a pak se vrátili dopředu na Main na Andy C a jeho úžasně vytříbený set s několika novinkami, ještě jsme hecovali Hani ať po něm hodí svoji podprsenku, ale nevyšlo to!...Co byla jízda, že jak skončil Andy C, naběhli chlápci, odtáhli pult s mixy a vysunul se obloukem nový, již s připravenou technikou, noťasy a mixy a za nimi DJ Hype a Dj Hazard, dvě legendy Jump upu, a to bylo nepopsatelná párty energie, v čele hostoval jeden černošský Mc a ten tomu dodával šťávu, sypali jeden vražednější jump up za druhým a lidi si to náležite uživali a skákali jsme s nima až do konce. Pakl si vzpomínám, že jsme šli s Houčim na Dimensiona na Ram a pak ještě k Madhousu, ale Black sun Empire, jen na chvíli, únava se dostavila okolo třetí, tak jsme to zabalili s Hani, ona šla spát do stanu já ještě podupkával venku a koukal na vizuální orgie na hlavní, kde to zakončovali Upbeats.

---

Následující třetí den po probuzení bylo krapánek horko, tak jsme se rozhodli, že to zkusíme k vodě na jezero do Ostré, kde je i kemp a vlak tam jezdí z Milovic, přes Lysou, to bylo moc příjemné, byla tam písečná pláž i posezení a bufet, vyrazil jsem Já, Hani, Béďa, Karel a ten mladý pařant, zůstali jsme tam až do šesti v osvěžení a popíjení na pochill. Vrátili se až před osmou, jen se převléknuli a to já už upaloval na London Elektricity Big Band na živo na live stagi na poslech, kde bylo asi patnáct hudebníků, dvě zpěvačky Tony (London) hrál na basu a někteří trumpetisté dělali sóla a hráli prostře skladby od zakladatele Hospitality živě s tou performativní energií, což mě dovádělo až k extázi, až k slzám, až na konec :-))

Vrátil jsem se do kempu pro Hani, bylo v plánu jít na Maluxe, ale chtěli jsme dát první Špaghetti ze špaghetárny, tak já si dal, sýrovo-rajčatové a Hani sýrové, a pak nakrátko se jí udělalo zle, tak jsme šli do stanu, aby si lehla, chvíli odpočinu, já se vrátil na Dispatch recording a ponořil se hluboko do bassových linek, kde hrál ANt 1 a DLR a pak mi Hani píše, že se jí přitížilo, ˇat jí přinesu čistou vodu, tak utíkám, jí přinésti čistou vodu, načež zjistím, že zvracela, a že to není dobré, tak říkám ať jdeme k lékařům, záchranářům, tak jsme šli, vyběhl jsem pro jednoho, a společně jsem Haničku přivedli na lůžku, tam se jí zeptali, co je s ní, že prý je jí špatně a něco zlého snědlam nejspíš langoš u té vody, tak jí napíchli kapačku, aby do sebe dostala alespoň nějaké vody, to trvalo asi hodinu, to já nervózně chodil, byl nablízku, sledoval práci záchranářů a ostatní případy, třeba holka usmívající se jako sluníčko, který prý snědla od každého koláčku půlku, dvě různé produkce, její přítel, že si to tak dávali i dva předchozí dny, jen ten třetí to skončilo takhle, že prej nehackla svoji vnitřní flow. Jiná holka nemohla chodit vůbec, přivezla ji do lékařského stanu záchranka, lékař ji přenesl na lůžku, ta s tupým pohledem koukala do prázdna, ptal jsem se její kamarádky, co se stalo? Jestli si dávala něco ostřejšího? Prej ne, jen marihuanu a alkohol. Tak jsem pozoroval život a pohled záchranářů na dění festivalu, je to rozhodně náročná práce, někteří z nich ani nespali, jiní s malými přestávkami, stážisté z lékařské fakulty v Praze, mladé děvčata a lékařky, další děvče, stánkařka přišlo s červenýma, narudlýma očima, že asi zánět, také vůbec prý nespí, tak jí tam dali kapky a pak ji poslali do blízké nemocnice. Haničče zatím odtekla první kanila, řekla ať klidně jdu a přijdu za dvacet minut, tak jsem se šel podívat na Haryho Shottu, ale moc jsem si to neužival, navíc to byla jen taková komerční show, žádný skuteční sklil, pánové s kalíškama popíjeli a hecovali dav, byli tam kde se dostali, byli rádi, že jsou tam a lidi to měli rádi, že je poprvé vidí na Liru, tak jsem utíkal zpátky za Hani, tu po druhé kapačce pustili, tak mohla jít po svých, doprovázel jsem ji do stanu rád, a vděčný za práci lékařů, že to takhle dobře dopadlo, protože si třetí den nic nedávala, muselo to být z jídla, únavy, či z okolností, usnuli jsme rychle, poslední set hrál June Miller, zbytek šel ještě na Zombie Cats, ale my se alespoň dobře vyspali.

Ráno po probuzení to bylo o něco lepší, sbalili jsme stan a vyrazili na bus, před vchodem ještě pulzovali bedny a hráli rozloučení sety, cesta byla náročná, neboť si nebylo kam sednout , ale byli jsme rádi, že jsme v zataženém domovském hradišti. 

Ve světle úplňku nového povstání Nesmrtelných, v dalším horizontu pádu, nový počátek...