Z deníku (ne)kuřáka II.

Kde je sobota večer,kam zmizelo nedělní ráno...Je středa, tzn že už po čtvrté vstávám bez cigarety. Naštěstí jsem kalkuloval a mám celý týden dovolenou, nic nemusím, což je fajn a tak své dny trávím četbou, neustálým žraním a pocením se jak to prase. Občas si dám procházku.
Jsem v tom sám. Silvie odpadla už v pondělí večer. Abych to však neměl zas až tak těžké, navrhla vstřícné kroky a tak nekouří doma. Milé.
Klíčem ke všemu je zaměstnávat ruce a hlavu, občas současně, většinou zvlášť. Problematická je jakákoli činnost v kuchyni ( tam jsme doma kouřili a jak ). Myju nádobí a rychle pryč. Silvie vaří - mlátím hlavou o stůl, nejraději bych se rozbrečel a vykouřil celou krabičku, jen tak, na posezení. Abych jen nebrečel. musím přiznat, že třeba rána jsou snažší než bych čekal, největší krize mám kolem oběda a pak po setmění.
Taky chválit se musím, bo si to zasloužím. Z třiceti cigaret na nulu je psycho. Kdybych stejně pil alkohol, už bych se upil. Tabák je naštěstí neřest neškodná. Jen kdyby nebyla tak drahá.
Tohleto psaní je na nic, ale třeba to bude legrace, až budu mět děti a ony se budou snažit přestata fám jim to přečíst. Nebo už se kouřit nebude, náš svět bude odporně sterilní, vegetariánský a já nevím co ještě. Kouřit budou skupinky intelektuálů, nový disent, starý dobrý underground, někde potají, v přítmí, bytové kuřárny a režim se posere, neboť tabák sdružuje...
Závěrem. Byll jsem včera v hospodě. Pivo mi nechutnalo, asi se mně mění chutě. Byli tam tři ( slovy tři ) lidi. Všichni tři kouřili venku, dokonce v té kose i seděli. Ptám se, kampak půjde takový kšeft ?
Doprdele. Pac a pusu