A zase Čína

Na co jsou předsevzetí? Ty novoroční jsou nesmysl. Kdo je kdy dodržel? Když jsem ale v březnu prošel část Velké čínské zdi, tak jsem si říkal, že už nikdy. No, a když jsme jeli s hokejistkami v srpnu na prestiží hokejový turnaj do Pekingu, tak v den volna jsem tam vlezl opět. Do Číny jsem se po těch pěti měsících znovu těšil, zvláště na moje oblíbené ovoce durian. Každý, kdo ho ochutnal nebo jenom přivoněl, ho popisuje velmi rozdílně. Je to jako se sushi. Na jedné straně má odpůrce, na druhé příznivce. Já tedy patřím k těm příznivcům a ne jenom pro to, že výroba sushi mě dobře živila, ale i výukové kurzy, které jsem pořádal, byly fajn. No ale zpět k durianu. Jeho „vůně“ je přirovnávána ke shnilému česneku a cibuli, ale jeho chuť je nedefinovatelná. Při březnové návštěvě Číny jsem jej zakoupil a pozval hokejistky na konzumaci. Dvě odvážné ochutnaly a hned se vzdálily. Kam? Nevím, ale potkal jsem je až ráno. Trenér mě častoval slovy, která zde uvádět nebudu. Jiné holky po přičichnutí zjišťovaly, co měly před tím k večeři, tak jsem si pochutnal sám. Tentokrát se vyhnu pozvání a sním si ho hned bez zbytečného zdržování. Fakt je ten, že po konzumaci se z pórů line odér, jako po konzumaci česneku, ale opět jsem si pochutnal.

Naše hokejistky jsou v Číně velmi vážené a místní se k nám chovají velmi přívětivě. Až tedy na posuzování herních situací. Vedoucí rozhodčích nám potvrdil, že dostal příkaz pískat tak, aby domácí tým neprohrál. Ono to ale bylo stejně jedno, protože proti nám nastoupily profesionální týmy, na jejichž podmínky a možnosti nemáme a s přístupem k ženskému hokeji v ČR ani mít nebudeme. Je to asi tak, jako kdyby chtěl Velorex předjet Ferrari.

A ještě jeden paradox. Domácí soutěžní zápasy hrajeme na Zimním stadionu Kladno, kde nám ale provozovatel (tím nemyslím Město Kladno) nedává dobré podmínky pro trénování. Teď jsem si spočítal, že letos jsme po skončení letošní ligy nejvíce času na ledě strávili v Číně. No, co na to říct? Podpora ženského hokeje je v ČR na bodě mrazu a papaláši se k němu hlásí, pouze když s národním týmem mohou vycestovat do zahraničí, to jich jede s týmem 20. V tomhle se proti době minulé nic nezměnilo.

Jsou zde však i radostnější zážitky, hlavně tedy ty kulinářské. Vybaveni živočišným uhlím sem tam konzumujeme i pouliční pokrmy. Pekingská kachna přímo z Pekingu, nebo třeba králík po Sečuánsku. U toho králíka si ale nejsem jist kvůli nadměrné velikosti, je-li to skutečně králík. Ta velikost zvířete na rožni je hodně podezřelá, chuť ale už nikoli.

PS.

A zvládnuto i bez toho uhlí.