Po krátké úvaze - po dráze part II

Samostatnou kapitolu si bez diskuzí zaslouží popis dění krátce poté, kdy strojvůdce konečně otevřel dveře pro cestující necelých deset minut před mnohými očekávaným opuštěním stanice.
Posuvné dveře ze hlasitého skřípání konečně umožnily přístup lidem do útrob plechové krabice s mírně čalouněnými lavicemi. Od devadesátek došlo k výměně koženky za velur, ovšem, jak jinak, v podřadné kvalitě.
Hm,i tak jde o dílčí progres.
No tak sláva!
Po dosednutí ve směru jízdy jeho první pohled společně s vytaženým obočím, povytaženou bradou i pozvednutou velkou hlavou, upoutal nápis pojednávající o kapacitě vagónku. Ten by měl, bez větších potíží, usadit významných čtyřicet devět pasažérů.
Již pěkných pár minut se hlavou spisovateli prohání scénka z pořadu NA STOJÁKA společnosti HBO, v níž Simona Babčáková ztvárnila sestru Jitky. V něm mistrovsky líčí příběh sestry,která na základě zaslané scénky byla vybrána k natáčení jednoho z dílu pořadu. Důvodem, proč Jitka poslala nakonec svou sestru bylo to, že prodělávala zánět močového měchýře. Babčáková s naprostou vážností popisuje zejména mužské populaci v publiku, jak je nepříjemné pálení při močení a zejména pak nemožná jízda vlakem, protože tento neustále „drndá“
Jenže píšící muž, při promítání scénky v hlavě, pociťuje identickou paniku jako omluvená Jitka. Sám sice nemá zánět měchu, ale pověstné bytnění typické pro pány ve zralejším věku. Tudíž logicky potřeboval, aby vlak byl v pohybu a co nejdále od stanice. Právě tato situace mu umožňovala dojít si na toaletu.
A co básník nechtěl, byly hned dvě věci:
1. Platit 20 Kč za užití WC ve stanici
2. Nepřál si zpoždění
Leč toho dne i v jeho případě zafungovaly Murphyho zákonitosti
A objem měchýře v pánevním dně povážlivě narůstal.
Úpěnlivě sledoval čas na displeji archaického černobílého mobilního přístroje a bez ustání jej porovnával s dopravcem deklarovanou dobou odjezdu.
Trnul hrůzou, měchýř bobtnal.
Teprve až když našel způsob, který mu umožňoval za skřípění zubů, při zkřížení nohou nedopustit se společenského znemožnění, trhla motorová část soupravu vlečným vagónkem a dýchavičně počala stoupal na hřeben s ostrou pravotočivou zákrutou, vedoucí k jesenickým hřebenům. Bylo to o deset minut později, než měla. Z pohledu básníka však i jeho naléhavé potřeby, odjížděl vlak s půlhodinovým zpožděním!
Ale zdaleka neměl vyhráno.
Dvojice vagónků v ostré zatáčce kombinované se stoupáním natolik řinčela až ohlušujícím způsobem. Ještě horší leč bylo neustálé kopání kol o kolejnice, doslova po každém otočení soukolí přišla rána a trhnutí. Plný měchýř v konstelaci z motorovým šejkrem málem vykonal to, co bylo nevyhnutelné.
V okamžiku kdy byla souprava konečně na mírném hřebeni nad stanicí, odhodlaně zamířil k záchodu.
Cestu mu ale zastoupila subtilní třicetiletá, usměvavá průvodčí, která jej vyzvala k předložení cestovního dokladu.
Jen nerad souhlasil.
Znehodnocený lístek by nejraději od ní už nepřevzal, ale elementární slušnost mu znemožnila to učinit.
V trupu těla měl pomyslné metly ručního mixéru a tekuté odpadní látky byly směsí jahod a mléka při „drndavé jízdě“
Po vykonání potřeby empaticky, účastně pociťoval to, co asi prožívají ženy ve společnosti výkonného umělého společníka při ložnicové kratochvíli, kdy jim vibruje každičký pór těla.
Rozdíl byl však mezi nimi zcela zásadní!
Ženy u hrátek zažívají řízenou rozkoš, zatímco on nechtěnou trýzeň…
A ještě jedna metafora jej napadla k situaci, kterou prožíval
Jeho tělo s útrobami bylo možno charakterizovat tímto příměrem:
Jeho zbytnělá „PODSTATA“ v těle by snesla přirovnání s plným vinným koštýřem, obráceným baňkou dolů, ve stolitrovém sudu, který kdosi z rozmaru, pustil ze strmého kopce do údolí.
Následovaly rány, údery, výmoly a koštýř plný vína jaksi…