Vzpomínky na alabastrovi básnické švestky

vcházím do sálu, je rozsvíceno, zvláštní skřítek spirituelní povahy ke mĕ promlouvá, cítím to, recitace básní, technické stupnĕ saxofonu, patrný neklid v hlase, a zvlaštní klid temper.

vlastně se musím dostat k sobě a vstřebat tu intenzitu. ,,tento interwiev byl tady a teď, cítím, že jsi tady a že jsi teď, nekteří tu nejsou a jsou jinde.'' povídám, že se snažím, dĕlám to, víc než se snažím. 

Vlastnĕ jsem mĕl velké štĕstí, ta schopnost jak na vás dokáže obrátit pozornost, jak se odevzdat, překonat ego, s jakou zvláštní mimózou se transformovat, mimořádný umělec. 

ptal jsem se po podnĕtech, na co se zeptat? Dynamika tří hlasů v tĕlese, koexistence tria, dvou hlasů éterických, hlasitého a subtilního saxofonu. Analogie se skupinou a smĕřováním. 

jinde mĕ varoval před pro aktivistickými tématy, palestinou, queer apod. nakonec se dostal jen k pár otázkám, přečetl báseň česky...dostalo se mi odezvy. důležité je nebát se. setkat se s přáteli. užít si Kiasmos. rozpovídat se. zavlnit na breakbeaty v garáži. vidět lidské tváře. hořet. vyhořet. psát poezii na balkónĕ se svým milovaným kocourem. těšit se na básnĕ. Na poezii. Na tvorbu. Vzpomínat na alabasterovi básnické švestky, na Moor mother, na život, na tkáň, jak povídá: ,,žít je tĕžké.''

,,zabíjet je težké, milovat však tĕžší.'' A přesto je to náš smysl. 

nejstarší tradice lidí. Světa. Spolu s hudbou. A poezií. výtvarným umĕní. Umĕní žití.