Odkud noc padá na práh

Je to jako dárek, který jsem si nevybral, byl mi doporučen editorem, persónou z matrixu. Na druhou stranu jsem vdĕčen, za ty všechny snahy, útrapy, utrpení, mixy pocitů. Smĕs tkání, životů a snů. 

Obejmula mĕ jakási nostalgická vize. Před dvanácti lety jel do Prahy se čtverákem acidu, kdo ví odkud. Na místě v holeškách mu v šatnĕ nĕkdo, kdovíkdo, kdovíodkud, prodal extošku-nobigdeel, total life changer. 

V ten moment to nedocenil-nechápal. Dnes už ví, co se zmĕnilo. Vnímání, percepce, recept na kulturu, společnost, hudbu, vnímání, anarchii, tvorbu. Začal jsem se vĕnoval djingu, mcingu, produkci, smyslu života.

Ale taky mrhat časem, životem, cirkadiálním rytmem, pokusy o tanec, živelný tanec, flow. Vybavuji si úzkostné a euforické vzpomínky na první extatický rave. O dvanàct let pozdĕji to stále v sobĕ cítím. Ale ménĕ, ale stále, při pohledu na dje, sound systém, ve svĕtlech nostalgie: ,,střípky budoucnosti.'' 

Je to se mnou spjaté. Potřebuji to slyšet, psát, reflektovat. Žít. Myslet. Cítit. Je to ve mnĕ. V tobĕ. V životĕ. Když hraje hard elektro, drum and bass, techno-hardstyle a kolem jsou groovy chicks. To jsou holky co se vlní do elektronického rytmu. Uptempa. Zlámaného beatu. A berou drogy. Jsou otevřené ketu. 

Tak jedu domů nočním rozjezdem v sním o groovy chicks. O slovech. O brnu. O temnotě. O lásce. O tobě. Jak to všechno skládáme. Jako známou Alžbĕtu s flédy, Barboru, prostě hudební chicks. Miluji. Sním. Usínám. Love. All you need is love na pivo voe!