Sám JUDE 2

Vzbudila mě ostrá, impulzivní bolest do levého boku. Otevřel jsem oči, ale nebylo mi to nic platné, protože jsem měl stále přes hlavu přetažený pytel. Zřejmě jsme jeli autem, či něčím podobným, protože jsem slyšel hluk motoru a při každém výmolu jsem narazil o něco tvrdého. Nic jiného mě nebolelo, snad kromě otlaků od provazů, kterými jsem byl svázaný.
Přemýšlel jsem, jestli sebou mám pohnout, ale raději jsem dělal, že jsem stále v bezvědomí. Nebylo to tak těžké, protože mi nebylo vidět do tváře.
Již od mala jsem byl jiný. Dospělí nade mnou kroutili hlavami a mí vrstevníci si čím dál tím častěji všímali mých odlišností. Občas se mi stávalo, že jsem slyšel, jak na mě někdo promluvil a při tom se nikomu nepohnuly rty. Dotyčný sebou vždy trhl, když jsem na jeho slova odpověděl. Zřejmě jsem zaslechl něco z jeho myšlenek. Občas bylo zajímavé moci sledovat, co si jiní myslí. Tyto úvahy však byly TABU. O ničem podobném jsem se nesměl bavit. Co kdyby se mi to však podařilo právě teď? Zaposlouchal jsem se, ale nic jsem neslyšel.
Jednotka pod velením Herr Lajtmana projížděla Českem, Polskem a Německem za účelem čistek. Právě odjížděla z jednoho vybíleného Getha na území bývalého Polska. Byl začátek války a antisemitismus byl již velmi silně rozšířen. Jejich úkolem bylo zajistit určenou oblast, aby v ní nezůstali žádní židé. Nyní mířili do Osvětimi rozhodnout, kdo půjde do plynu a koho pošlou do pracovního tábora. Nejde říct, jestli tuto práci vykonával Herr Lajtman s potěšením, anebo ne. Vypadal, jako když je fašismem naprosto posedlý. Však nebylo tomu tak. Jeho ženu a dítě poslali do pracovního tábora do Německa a záleželo pouze na tom, jak moc dobrý je Němec, aby je propustili. Lajtmanovo žena neměla úplně čistý původ. Kdesi v jejím životopisu nalezli předky ze židovské rodiny, navíc měla nečisté rysy a to stačilo k okamžitému převozu do tábora. Toho chlapce vzal s sebou, aby jej mohl předvést veliteli jako příslušníka árijské rasy a měl šanci dostat ocenění. Jeho zoufalství v něm však nikdo ani netušil.