To nejlepší v nás

Oba bývalí policisté stáli na mýtině proti sobě. Shane mířil pistolí na Ricka, který pomalu sahal pro tu svou k pasu. „Sleduj mou ruku. Pěkně v klidu,“ snažil se mluvit klidně, zatímco rukou šátral po pažbě revolveru. „To chce klid,“ vytáhl zbraň pažbou napřed a ruku s ní napřáhl k Shanovi. Pistoli držel jen ve dvou prsech, nechtěl, a ani nemohl střílet. „Poslouchej, Shane, pořád z toho jde vybruslit. Nic se tady nestalo. Odložíme svoje zbraně, a vrátíme se na farmu.“ Pomalu se k němu blížil. Krok za krokem. Nebylo to skoro ani poznat, jak mluvil a odváděl pozornost. „Spolu. Zpátky k Lori, ke Carlovi. Za tímhle uděláme čáru.“ Už byl skoro u něj, stačilo, aby napřáhl ruku, a dotkl by se ho. Podával mu pistoli a druhou rukou si sahal k opasku na zádech.

Shane bývalého parťáka sledoval. Těkal mezi jeho očima a rukou s pistolí. Rick jemně pokýval. Napřáhl ruku a pistoli si od něj vzal. Ale v ten okamžik, jak ucítil váhu jeho revolveru ve své dlani, Rick vystřelil pravou ruku zpoza zad. Držel v ní nůž. Jeho ostří zajelo Shanovi do boku jako by procházelo máslem.

„Tati, ne!“ zaječel mu za zády dětský hlas. Carl stál napůl skrytý v padající tmě, proto si ho ani jeden z mužů předtím nevšiml. Ale v okamžiku, kdy Rick vrazil nůž Shanovi do boku, chlapec vykřikl. „To nemůžeš!“

Shane se zatím skácel k zemi. V boku mu tepalo a cítil, jak mu krev stéká po kůži a vpíjí se do látky, ta se na něj lepila a studila ho. Zasténal a několikrát zamrkal. Nečekal, že by se to mohlo stát. Nečekal, že by Rick něco takového udělal, že by toho byl schopen. A to se vždycky schovával za dobráckou tvář ochránce zákona. Ale mělo mu to být jasné, už jak toho kluka odváželi prvně. Klidně by ho nechal v tom autobuse napospas mrtvákům. Rick a to jeho myšlení na dobro všech! Kecy! Tady to teď máte – klidně vrazí nůž příteli do zad.

„Carle, nechoď sem,“ napřáhl proti němu Rick ruku a pohledem sklouzl dolů na svého parťáka. V očích měl slzy. „Donutils mě,“ kroutil hlavou a opakoval to pořád dokola. „Nemůžu za to, to ty. Nemohl jsem jinak.“

Ale chlapec se k nim blížil. „Cos to udělal, tati?“ nevěřícně hleděl na Shana, který ležel na zemi v tratolišti krve.

„Ne, Carle, nedívej se!“ otočil se Rick obličejem na něj. Stále klečel vedle svého nejlepšího přítele. „Jdi teď za mámou, vrať se do domu. Carle, prosím.“

Shanovi se zatím podařilo rozmrkat rozostřené vidění a dát se trochu dohromady. Sledoval, jak mluví otec se synem, ale žádná konkrétní slova neslyšel. Všechny zvuky totiž překryl jeho vnitřní hlas: Dělej, tak už něco udělej! Jestli tady dneska nechceš umřít, musíš něco udělat. Teď! Prohlédl si Ricka, jestli u sebe ještě někde nemá nůž. Kdyby ano, moc šancí by neměl. Zdálo se však, že mu po prvním výpadu vypadl z rukou. Teď je měl prázdné. Sebral všechnu zbylou sílu a popadl Ricka za nohu. Carl už byl na cestě k domu. Se slzami v očích se rozběhl směrem k farmě a zmizel v šeru. I kdyby se ohlédl, pravděpodobně by neviděl, co se tu děje. Rick shlédl na Shanův obličej a sevřel ruku v pěst. Bylo jasné, co se snaží udělat. Shane se překulil přes zdravý bok, takže rána padla jen do vysoké trávy a Rickovi klouby se otiskly do hlíny.

Když Shane ležel už zase na zádech, podrazil jedním rychlým pohybem Rickovi nohy, takže se na zemi ocitli oba. Prali se jak malí kluci. Váleli se po zemi zaklesnutí v sobě, chvíli byl nahoře Shane, chvíli zase Rick. Oba dostali od toho druhého slušný počet ran, jejich krev se mísila, nešlo poznat, která je čí.

Nakonec se Shanovi podařilo nahmatat pažbu revolveru. Klečel vedle Ricka, jedno koleno přitisknuté na jeho hrudi, aby mu znemožnil se hýbat. Zamířil Rickovi na hlavu. „Takže takhle to skončí?“ ptal se ho, zatímco rukama naznačoval, že se vzdává. „Zabiješ bezbranného neozbrojeného člověka? Takhle je chceš chránit, Shane? To je podle tebe způsob, jak udržet mou rodinu naživu? Vražděním?“

Ale muž s pistolí v ruce neměl v úmyslu nechat se oblbnout slovy. Tentokrát už ne. Ještě naposledy se bývalému příteli podíval do očí a stiskl spoušť.