Březové kříže

(Kapitola I. - Země ledu a sněhu)

Probudil mě ostrý závan ledového větru, nasadil jsem si přilbu, popadl krabičku cigaret a vysoukal se z provizorního místa určenému ke spánku a přečkání téhle podělané zimy.  Na stráži byl zrovna Hans, mladý modrooký blonďák, moc toho nenamluvil, ale ten den když jsem ho potkal jak opřený o zákop s puškou v ruce sleduje otevřenou ruskou pláň, rozmluvil se a dokonce i nejednou zavtipkoval. Strach a smutek ukryl někam hodně hluboko a nedával tyto emoce absolutně najevo. Byl disciplinovaný a už od mala měl doma tvrdý režim, jeho otec bojoval už za první války a proto také i na svého syna přenesl jakýsi smysl pro pořádek, disciplínu a čest.
"Pěkně mrazivá noc, jen co je pravda." Prodrkotal jsem tiše mezi zuby. Hans nehnutě hypnotizoval otevřenou noční krajinu před sebou, jakoby čekal, že se zjeví snad celá ruská divize. "Tolik hvězd na obloze jsem ještě nikdy neviděl." Prohodil jsem, aby řeč nestála a čekal na Hansovu reakci, zda se také připojí ke konverzaci.
"Wilhelme, myslíš, že se vrátíme domů?" Hans odlepil oči od krajiny před sebou a upřeně se na mě podíval s malinkatou jiskřičkou naděje v očích. Chvíli jsem mlčel a zapálil si cigaretu, kterou jsem celou tu dobu žmoulal v promrzlých prstech. A až po chvilce jsem se odvážil promluvit. "Určitě bys rád slyšel, že vyhrajeme a vrátíme se domů, ale to Ti bohužel slíbit nemohu. Ale chci abys věděl, že budu stát v boji po tvém boku, i kdyby jsme se dostaly do šílené brindy. Můžeš se na mě spolehnout, protože dokud budu dýchat, budu vedle tebe a nenechám, aby nás ty všivé ruské krysy jen tak dostaly."
Hans se lehce usmál, povolil své prsty, které křečovitě svíraly pušku a poprosil mě o cigaretu. Z krabičky jsem jednu vytáhl a natáhl ruku směrem k Hansovi.  Bral jsem ho jako svého mladšího bratra, už na základně v Polsku se mezi námi vytvořilo velice přátelské pouto, zprvu mi připadal jako veliký podivín, s nikým se nebavil, ale postupně jsem v něm poznal skvělého kamaráda. Podnikali jsme spolu výpravy ze základny, když jsme dostávali volno a poznávali krásná polská děvčata. Hans byl pohledný hoch a děvčatům se líbil, vždy když jsme odcházeli zpět na základnu, odcházel pokaždé s novým a novým zážitkem. Častokrát jsme se od srdce zasmáli, protože výpravy byly něčím jiným než každodenní dril ze strany nadřízených a fyzicky i psychicky náročný výcvik, který Vás vyčerpal až na pokraj sil.
Bylo to příjemné vytrhnutí z vojenského stereotypu, a mnoho kluků ze základny nám naše vycházky závidělo. Při výcviku jsme si vedli více než dobře a proto jsme dostávali i menší výhody oproti  ostatním klukům, ne každý byl stejný jako my, a mnoho z nich to vyloženě flákalo a dosti často se ozývali nemístnými poznámkami na adresu vysokých šarží.