Rozdvojení-1.díl

Nad městem se snážela krvavá červeň,dolehájící až hluboko k oční sítnici. Nikdo netušil,že to znamená něco víc než jen ubohé počasí nebo,že by mohlo jít o předzvěst. Ne,omezenci hleděli jako obvykle jen na počasí.
Vysmál se jim,jsou úplně hloupí. Copak to nedokážou pochopit? To znamení které se jim právě ukazuje. Jde o jednoznačný důkaz jejich vlastní hlouposti,vidí si jen na špičku vlastního nosu. Dál nikdy nedohlédnou i když mají před sebou přímo tisíc nápověd jak to udělat...jak dosáhnout vzezření. Nikdy se to však nestane...a on zvítězí..a oni upadnou pouze do říše snů...

Byty na Náměstí Svobody se nikdy nevyznačovaly luxusem. Zvenčí domy sice působily malebně,ale zevnitř neměli zrovna nejmodernější vybavění. To ovšem Rickovi nevadilo byl na podobné věci zvyklý a měl to tady rád. Byl policista a i když jeho práce patřila k nejdůležitějším,nebyla nijak závratně placená,na což si s oblibou stěžoval. Patřil však k velmi dobrým detektivům a policie si ho velmi cenila.
Sotva si však onoho dne ustlal na posteli zazvonil telefon. Rickovi se nechtěl moc zvedat,jelikož se bál že by mohl volat jeho šéf. Měl volno a byl by nerad kdyby ho zatáhl do nějakého případu. Zvedl sluchátko a jeho nejhorší obavy se potvrdily.
„Ahoj Ricku. Tady Jeff Vansen. Musíš okamžitě zpátky do služby.“
„Nee,co se zas stalo?“zasténal Rick.
„Mrtvola na Schengenském nábřeží. A fakt dost epická,skoro jako z hororového filmu. Případ přesně pro tebe.“
Rickem projela úleva,když zjistil že nejde o nějakou ubohou vloupačku šestnáctiletých gamblerů,kteří si myslí že je hustý když někam zajdou něco ukrást a byl rád,že jde konečně o pořádný případ....koneckonců o ty už dlouho nezavadil. Zbavil si všechny nejdůležitější švestky a upaloval na Schengenské nábřeží.
Přes den bývá obvykle na nábřeží houfy lidí,byla však hluboká noc a krom Policistů a dvou svědků tu nebyla ani noha. Jakmile Rick přijel namísto,ztuhlo mu v těle snad všechno co se dalo. Stejně pověšenou mrtvolu snad ještě nikdy neviděl.
„Panebože.“prohlásil.
Muž měl vydloublé oči,roztažené nohy,seděl a opíral se o zábradlí a s hrůzostrašným úsměvem na tváři. Pohled na něco takového by obyčejný člověk snesl jen velmi těžko. Rick však byl policista a na mrtvoly byl zvyklý,přesto však utrpěl šok.
„To je v pohodě kámo.“Ozval se Rickův parťák Martin Stone. „Ti co ho tu našli jsou na tom daleko hůř.“
Rick se otočil a spatřil dvě dívky z hlavami v rukách,snažící se nedívat na tu hrůzu kterou viděly před sebou. Uchcechtl se a obrátil se ke kolegovi.
„Jak ho našly?“
„Šly prostě na procházku ,když v tom ho tady uviděli,jedna z nich o něho zakopla a druhá se zrhroutila jakmile jí došlo o co jde. Jsou na tom obě dost špatně,ale vyslechly jsme je.“
„A koho jde?“zeptal se dodatečně.
„Identita oběti je dosud neznámá. Neměl u sebe žádné doklady,ale víme že jde o mladíka mezi 20-25 lety...prošetřujeme jeho podobu v databázi pohřešovaných,už se na tom pracuje.“
„OK,odvezeme jeho mrtvolu na soudní lékařství. Tady by jsme to mohli zabalit.“řekl Rick a chystal se odejít,když v tom stál náhle před Jeffem Vansenem.
„Ano šéfe?“zašeptal opatrně.
„Být vámi Ricku,začnu to řešit co nejdůkladněji. Znám vás až moc dobře a vím jaký jste průšvihář. Jenže na tomhle případě bude velký zájem médií a pověřuji jím právě vás,protože nikoho lepšího nemám. Ovšem slusnějších mám spoustu,takže si dávejte bacha.“
„Jistě šéfe.“usmál se Rick a odjel s Martinem na soudní.

Budova se nacházela v Šípkové ulici blízko Policejného ředitelství. Jejich patolog Norbert Fischer je obvykle uvítal s radostí,nyní však na něm bylo znát cosi podivného...
„Vítejte kluci.“pozdravil je nučeně. „Tady jsou zprávy...mladík má vydoublé oči a roztažené nohy na tolik,že nejdou nastavit do původního. To už zavánělo dost ošklivou praktikou a nechci to zakřiknout. Někdo mu nejdřív roztáhl nasílím nohy a pak jedem znehybnil svaly a kosti. To má ještě logiku,jelikož jsem v krvi našel stopy Agmatitu,známého exotického přípravku,určeného ke zmražování. Kde se ten přípravek,ale vzal tady to nedokážu pochopit,používají ho jen Brazilští indiáni při svých kmenových rituálech.“
„A to byla příčina smrti?“zeptal se Rick.
„Právě to je ten problém.“pravil Norbert. „Sice to je jed,ale k zabití člověka je potřeba velmi velká dávka. Možná ke smrti přispěl,ale rozhodně není její přímou příčinou.“
„Nuže dobrá.“povzdechl si Rick. „A co ty oči.“
„Vydloubnuté ostrou napodobeninou příborové lžíce. Jsou tam po ní rýhy přesně tohoto tvaru. Též však nejde o příčinu smrti,nýbrž pouze o přerušení zrakových nervů.“
„Nuže dobrá.“odpověděl Martin. „A doba smrti?“
„Dnes kolem čtvrté odpolední.“odpověděl Norbert.
„Dobrá to je vše co potřebujeme vědět.“pravil Rick a otočil se.
„Ještě moment.“zpražil je dost zvláštním pohledem. „Oběť měla na ruce roztavený snubní prsten,poznal jsem to podle analýzy všech látek na kůži a v těle a na pravém prsteníčku byly stopy po roztaveném kovu.“
Rick a Martin se po sobě podívaly. Mrtvý byl tedy buď ženatý nebo zasnoubený. V tom případě ho bude nějaká žena určitě pohřešovat.

„Vypadal trošku divně.“podotkl Martin,když zamířili na Policejní ředitelství. „Obvykle je mnohem veselejší.“
„To je divné. Ještě jsem ho v takové náladě neviděl.“usrkl si Rick horkého koktejlu.
„Každopádně myslím,že šéf to myslel vážně. Budeš si muset dát bacha na průsery. Vsadím se,že ta vražda bude zítra na první stránce novin. A policie bude určitě pod neustálým dohledem.“varoval ho Martin.
„Už mluvíš skoro jako on.“odbyl ho Rick. „Ale,každopádně na teror jsem připravenej.“
Oba dva vybuchli smíchy. Přece už jen proto stojí za to,mít za kolegu někoho s kým si dobře rozumíte...pomyslel si Rick a zapálil si cigaretu.

Druhý den ráno,se probudil nad svým stolem,počíítačem a přistihl se že usnul v práci. Ulevilo se mu,když zjistil že vedle něho sedí Martin a podává mu kávu.
„Dobré ráno.“pravil a zasmál se.
„Dobré,dobré.“odpověděl Rick.
„Byla tu jakási Gina Reedsová. Tvrdila,že pohřešuje svého snoubence. Ukázala nám jeho fotku a jde o naši oběť.“
„Cože?“Vyskočil ze židle Rick. „Takže víme o koho jde?“
„Ano jmenuje se Michael Haskey,je mu 24 let. Jeho snoubenka ho identifikovala. Není na tom zrovna dobře. Proto s ní asi teď nebudem moct mluvit. Vyhledáme i zbytek jeho rodiny.“
„OK,souhlasím. I když se mi hned po ránu moc nechce utěšovat pozůstalé.“pravil Rick a nasedl do auta.


Jak se ukázalo,Michael nepocházel z žádných chudých poměrů,jeho rodina si žila velice dobře.
Jeho otcem byl Brian Haskey,známý obchodník se vším možným,co nepocházelo z Ameriky. Na jeho dosud neutajených obchodech se mu podařilo vydělat skoro jednu miliardu dolarů. Když se to Rick dozvěděl,málem vyletěl z kůže a pomyslel na onen Brazilský jed,který znehybnil oběti kosti.
„Dobrý den pane Haskey. Tady Policie,vrchní komisař Brenneau,tohle je můj kolega Stone.“
„Ano a co potřebujete?“zeptal se.
„Jde o vašeho syna pane Haskey.“oznámil mu suše Martin.
„Ano...a co se s ním stalo?“vyděsil se.
„Bohužel je mrtvý. Byl zavražděn.“
„Co to není možné....“zakoktal Brian Haskey. „Vždyť je tady. V pokoji u mě doma.“
Rick a Martin se po sebě podívali. Tohle vůbec nedávalo smysl,vždyť Viděli Haskeyho mrtvolu a jeho snoubenka ho identifikovala. Tohle zavánělo něčím hodně podivným......
„A můžeme ho potom vidět?“zeptal se Rick.
„Jistěže.“odpověděl Haskey.. „Michaeli.“zavolal kdesi nahoru.
Rick a Martin úplně zbedli. Z vrchu přicházel Michael Haskey,přesně takový jakého ho viděli z fotky Giny Reedsové a přesně takový,jakého ho viděli mrtvého.
„Ano co potřebuješ?“zeptal se otce.
„Je tu policie. Rádi by s tebou mluvili.“oznámil mu otec a mladík sešel přímo před ně.
„Ano? Co jsem podle vás udělal?“usmál se na jejich nechápavé obličeje.
Rick s Martinem se po sobě podívali,nevěděli co si počít.
„Pane Haskey,našli jsme vaše tělo a vaše snoubenka vás identifikovala jako zavražděného.“prohlásil Rick a až po tom co to dořekl si uvědomil jak hloupě to znělo. A efekt,který očekával to taky přineslo. Haskey se na něj podíval jako na šílence.
„To je nadmíru podivné.“prohlásil s potlačovaným smíchem. „Budu si muset s Ginou promluvit...“
„Pane Haskey kde jste byl mezi třetí a čtvrtou odpolední?“zeptal se Martin už s rozhodným hlasem.
„To je dobrá otázka. Pojďte dál,něco vám řeknu. Ale pochybuji,že bych mohl být nějak prospěšný v případě své vlastní vraždy.“uchechtl se a pokynul jim ať vkročí do jejich honosného sídla.
Haskeyovi museli tedy být skutečně bohatí,pomyslel si Rick,o takovém pohodlí si mohl ve svém domě nechat jen zdát. Musel však z hlavy vypudit myšlenky na peníze,neboť Haskeyovi je odváděli do místnosti pro návštěvy.
„Mezi třetí a čtvrtou jsem byl s Ginou. Mluvili jsme spolu o přípravách naší svatby. Jestli máte zájem,ona vám to dosvědčí.“
„A pak?“zeptal se Rick,hlas mu přeskakoval do téměř neuvěřitelných výšek.
„Pak jsem odjel domů tady k otci.“ Ukázal na Briana Haskeyho,který přikývl. „V noci jsem spal u sebe v pokoji.“
Rick s Martinem se úplně klepali studem a nevydali ze sebe ani hlásku. Zvláštní na tom všem bylo,že se dokonce jeho otec vyděsil když mu o něm řekli,jako by smrt předvídal. Nedávalo to,žádný smysl.
„OK fajn.“rozhodl Rick. „To je asi vše co jsme chtěli slyšet. Můžeme jít.“
„Děkuji.“pokývl jim Haskey. „A příště prosím vás lépe identifikujte mrtvolu. Člověk se moc nenadchne když uslyší zprávu o vlastní smrti. Policii to trochu ubírá na důveryhodnosti.“
Rick ani Martin na to nic neřekli a vyšli ze dveří,šokováni tím co právě zažili. Ještě nikdy se jim nestalo aby oběť v nějakém případě zázračným způsobem oživla.
„Co si o tom myslíš?“zeptal se ho Martin.
„Že rozhodně máte před sebou dost zapeklitý případ. DNA oběti je jednoznačně jeho,Norbert mi to potvrdil. A ještě se nestalo,že by někdo zázračně oživl nebo se dokonce rozdvojil. Myslím,že by jsme měli vyslechnou jeho snoubenku.“pravil.
„A nemyslíš si,že nám otec podstrčil jeho dvojníka?“zeptal se Martin.
„I tuhle možnost prověříme. Vrátíme se tam a vyžádáme si jeho DNA.“rozhodl Rick a oba se rozjeli zpátky na policejní ředitelství.