Agent? Část: I

Černý nebo bleděmodrý?
Daniel úkosem zíral na dva zbrusu nové obleky, které se povalovaly na široké posteli, kterou by leckterý ňouma z agentury označil za manželskou a trousil by nejapné poznámky, týkající se Danielova krytí, které mu vybral nějaký ocas na oddělení identit a zřejmě si na své práci vylil zlost, protože krycí jméno Josef Šašek, jednoznačně naznačovalo, že Daniela někdo nemá rád. Hrát českého byznysmena, co si užívá prázdniny v Miami, bylo vážně za trest a Daniel by celé oddělení nejradši vystřílel a toho idiota pověsil za trenky s okna. Ale na druhou stranu byl rád, že ho konečně nasadily na pořádnou akci a ne jenom na nudné sledování potencionálních teroristů, kam se posílaly průměrní agenti a kam se jinými slovy odklízel nepotřebný odpad. Takže s vím způsobem se vyhrabal ze špíny a doplnil řady aktivních agentů, kteří se soustřeďovaly na delikátní operace, při kterých už nešlo jen o běžnou práci pro veřejnost, ale o práci na základě rozkazů z Bílého domu. Byla to jedinečná šance, jak si u šéfů šplhnout a vyfasovat tak službu v zahraničí. Daniel si uvědomoval, že na této misi závisí jeho budoucnost a jestli této jedinečné šance nevyužije a totálně to zmrví, pak bude konec s jeho už tak nahnutou kariérou. Nemluvně o tom, že jestli udělá botu, tak ho nejspíš sejmou uprostřed mafiánského doupěte, kam se právě Josef Šašek chystal.
Po usilovném prohánění mozkových závitů se rozhodl pro černý oblek, ve kterém nejenže vypadal jako sekáč, ale měl příjemný bonus v podobě střihu, takže v něm snadno schová dva a dvacítku s tlumičem, která se povalovala na nočním stolku vedle šeredné lampy a falešné pozvánky na svatbu Sarah Montanové a Boba Villarda, která se měla odehrát v honosném sídle Edgara Montany, naoko čistého obchodníka s ropou, což byla trapná zástěrka, kterou kryl svůj rodinný podnik, který se jak jinak specializoval na dovoz heroinu z Neapole do Států, přičemž firmu používal převážně pro praní peněz. Chytrej chlapík, ne?
Daniel na sebe hodil oblek a notnou chvíli se nakrucoval před zrcadlem, jako by byl nějaká šlapka a ne agent CIA, přičemž se snažil přehlížet svou strhanou tvář, která se na něj ksichtila z velkého zrcadla, přišpendleného na dveřích rozpadající se šatní skříně, která prohrávalo svůj marný boj s gravitací a každou chvíli se z ní mohla stát hromada třísek.
Připlácl si trčící vlas a lehce rozechvělými prsty si zavázal kravatu, přesně tak jak ho to učil jeho otec, úspěšný spisovatel a ještě úspěšnější alkoholik, který nyní odpočíval v borové rakvi bezpečně pohřbený na okresním hřbitově v New Yorku, kam se bez keců odebral po rakovině jater a plic. Ne že by pro něj někdo truchlil a nebo jenom předstíral smutek jak se na správného křesťana sluší a patří. Neměl mnoho přátel a své myšlenky a starosti šeptal výhradně šeptal prázdné zdi ve své pracovně, která jediná snesla jeho opilecké breptání a neutíkala před jeho nateklým obličejem.
Když se dostatečně vynadíval na svůj obraz, popadl Daniel pistoli a pečlivě zkontroloval zda je dobře naolejovaná a nabitá. Poté jí schoval do vnitřní kapsy kabátu a rychlím pohybem do zrcadla se ujistil, zda není vidět nic víc než nepatrná boule v podpaží, kterou by stejně každý lehce přehlédl. Bleděmodrou pozvánku si vsunul do náprsní kapsy.
O deset vykouřených cigaret později zaparkoval své nablýskané porsche na improvizovaném parkovišti před Montanovím pozemkem, který byl obehnán kamennou zdí a směšně velká brána byla jedinou cestou, kudy se dalo na pozemek vejít. Tedy pokud jste se nechtěly prodírat ostnatým drátem jako nějaký vězeň, s nepatrným rozdílem, že by jste se nesnažily dostat ven nýbrž dovnitř, za což by se vám každý trochu příčetní vězeň vysmál.
Svatebčané postávaly u s vích bouráků a znuděně pokukovaly po drahých hodinkách, které se jim leskly na rukou. Několik dětí pobíhalo mezi auty, dokud je některá ze starších dam neokřikla, aby toho sakra nechaly a sedly si na prdel. Muži se zběsile potily a povolovaly si límečky, přičemž nenápadně pokukovaly po dvojici šlapek, které postávaly naproti přes ulici před podnikem Orientál a naháněly zákazníky, přičemž dávaly okatě najevo, že to nejsou jen tak obyčejné šlapky, ale profesionálky a mistrně svého oboru. Takže velevážení gentlemani, šáhněte pěkně hluboko do peněženky, kredity nebereme…
Daniel s přihrádky vytáhl bleděmodré desky zaprasené od kávy a snažil se nevnímat tlumení křik dětí z venku. Jednalo se o kopii policejní složky, kterou získal od detektiva Moorea, věrného zdroje, kterého CIA nasadila na Bucka Raymonda, policejného prezidenta, který byl podezřelí s korupce a s šíření dětské pornografie. Už delší dobu kolovaly zvěsti, že nejvyšší představitel Siamského zákona je na chlapečky a čile se podílí v oblasti prostituce.
Daniel otevřel desky a pročítal záznamy ze sledování Edgara Montany, které čítaly několik desítek stran a po gramatické stránce byli pěkně odfláknuté, protože jen v prvních dvou větách našel sedm chyb. To se zase nějaký chlapík pořádně vytáhl a pak to nemá jít s info sekcí od desíti k pěti, když zaměstnávají takové negramoty, co se dokáží stěží podepsat a nerozeznají měkké i od toho tvrdého.
Přeskočil záznamy a soustředil se na fotografie, které pořídilo soukromé očko, spolupracující s policií. Mnoho jich nebylo. Montana málokdy opouštěl svou vilu, ze které řídil celé své impérium. Fotografie ho zachycovaly většinou na výletech po boku dcery. Dovolená v Las Vegas před měsícem, Montana stojící u stolku s ruletou a kolo něho brunatí strážci v kvádrech. Návštěva prarodičů Sarah z matčiny strany,(Matka zemřela za nejasných okolností před deseti lety n Tahoe. Případ je stále otevřen.) na které se Montana tváří, jako by ho bolela varlata a vrhá nakvašené pohledy na plné nákupní tašky, kterými byli jeho bodyguardi ověšeni.
Další fotografie zachycovaly Sarah Montanovou v bikinách na pláži a v nočním klubu v Tampě, kde tancovala po boku osmahlého kubánce, který jaksi nedokázal spustit oči s jejího bujného poprsí a kterého se bohužel nepodařilo identifikovat, přestože se okolo Sarah delší dobu motal a podle svědeckých výpovědí zaměstnanců hotelu Plaza, se zapsaly pod falešnými jmény a jako manželé Buchananovy a spokoje číslo osmnáct se ozývalo hlasité sténání a ženská slova, která zněla jako „šukej mě“. Dračice, pomyslel si Daniel a přemýšlel, kolik peněz nevědomky vyprala ona, při s vích zběsilých nákupech luxusních šperků a značkového oblečení, přičemž podprsenka. Kterou si nedávno koupila ve Friscu, stála tolik, co deset Danielových obleků dohromady. Mít takového papínka, co všechno zacáluje, tak by se k CIA nikdy nedal a kupoval by si trenky, které vzhledem k astronomické ceně, by musely být z ryzího zlata.
Brána se tiše otevřela a davem pracháčů projela vlna úlevy a muži, ač nerad, odtrhly pohled od šlapek a následovaly své drahé polovičky k dvojici bodyguardů a rukama šátraly v kapsách, hledajíc poznámky a modlíc se, aby je nenechali doma.
Daniel zaklapl desky a vrátil je do přihrádky. Když se vyškrábal s auta, opřel se do něho nesnesitelný žár a zápach hnijících odpadků, o který se dalo prakticky opřít. Zamkl auto a zařadil se do chaotické fronty před plešatým strážcem, který pečlivě kontroloval pozvánky a zmuchlaným kapesníkem se otíral zpocené čelo.
Několik svatebčanů si Daniela zběžně prohlédlo a když shledaly, že nevypadá jako někdo, s kým je dobré navázat kontakt, odvrátily tvář a prasečíma očkama pročesávaly dav a hledali nějakého obtloustlého papaláše, kterému by mohly lést do zadku a vyprosit si taky nějakou tu politickou výpomoc. Konec konců jsme v Americe, ne? V zemi, kde si bez politického vlivu ani neutřete prdel a šlapete asfalt ulice, přičemž pouze doplňujete řady průměrných Američanů, kteří papalášům nosí kafe a otvírají dveře.
Daniel si nasadil sluneční brýle a když přišel na řadu, vytáhl pozvánku a nenápadně střelil pohledem po plešounově pouzdru s pistolí, jejíž vroubkovaná pažba mu vykukovala zpoza rozeplého saka. Podle všeho se jednalo o masivní Berretu, se kterou se dala jedním výstřelem utrhnout hlava. Danielova dva a dvacítka oproti ní vypadala jako hračka a vůbec se s ní nemohla srovnávat. Kdyby dostal alespoň tři sedmičku, která sice nebyla tak dobře ukrytelná, ale rozhodně silnější než ta stříkačka, o které všichni v agentuře tvrdily, že je pro holky. Což vám dost srazí sebevědomí.
Daniel strpěl plešounův zkoumaví pohled, kterým dával bodyguard jasně najevo, že se mu Daniel nelíbí a jakoby mimochodem si poklepal na pouzdro s pistolí, aby ukázal kdo to tady celí řídí a kdo to má celé pod palcem. Daniel by ho nejraději nakopal do koulí, ale ovládl se a pouze lehce přikývl, což plešouna trochu zmátlo, ale pokašlávající dav, který hlasitým vzdycháním dával najevo svou přítomnost, ho donutil aby přestal s tím tichým machrováním a vrátil Danielova pozvánku a soustředil se na svou práci.
Daniel následoval zástup otrávených lidí a s údivem pozoroval bachratou vilu s dvacátého století, která prošla nedávno rekonstrukcí a nyní se tyčila nad okrasnými stromky a čerstvě posekanou trávou. Vilu obklopovala pestrobarevná zahrada plná pečlivě naaranžovaných květin, ve které už probíhaly horlivé přípravy na svatební hostinu, takže vzduch v okolí byl prosycený vůní vepřového a mexické kuchyně, na kterou si ženich potrpěl. Uprostřed záplavy podlouhlých stolů trůnil obrovský, bílí stan ověšený bleděmodrými girlandami a rovněž připravený na svatební obřad. Svatebčané se k němu po skupinkách trousily a Daniel se od nich nenápadně odpojil podél kamenné zdi s ostnatým drátem, se proplétal záhony s růžemi –přičemž jich pár pošlapal, což mu udělalo neskutečně dobře- a mířil k malému altánku vedle okrasného jezírka, kde se nacházel jeden ze slepých bodů a podle informací byl altánek mimo záběr bezpečnostních kamer.
Pokračování příště...