Agent? Část: II

Po celou cestu se snažil chovat přirozeně a předstíral, že mluví do telefonu. Chlápek v řídícím centru, co pozoruje všechny ty obrazovky, ho bude pokládat za obyčejného byznysmena, co řeší obchodní jednání a nechce být nikým a ničím rušen. Noc zvláštního, nad čím by se člověk pozastavoval. Na každé svatbě se najde obchodník, co se jednoduše ulije z obřadu a řeší své problémy.
Za necelé dvě minuty se prodral skrze růže a dostal se za altánek. Nenápadně se rozhlédl a když zjistil, že je sám, nechal toho divadélka a schoval telefon do kapsy. V hlavě si snažil vybavit složitý plánek vily, který narychlo prostudoval včera večer. Hlavní vchod byl otevřený, ale všem na očích a Daniel byl cvičený hlavně na to, aby se dokázal dostat kamkoliv tou cestou, , která normálnímu člověku připadá neprůchodná a tudíž jí není důvod hlídat.
Při zběžném pohledu uviděl dvojici mužů v černém, kteří se procházely nedaleko hlavního vchodu a neustále něco žvatlaly to vysílačky. Tohle nebyli žádná ořezávátka, ale cvičené mlátičky. Ve směs bývalí policajti, které nebavilo lovit dealery a překupníky, nebo které pro různé přestupky vylili od policie.
K tomu, aby se dostal k vile, bude muset překonat nějakých dvacet yardů volného prostoru, kde ho nebudou krýt okrasné stromky a kde bude tak říkajíc na ráně. Bude to chtít pěknou dávku štěstí a nohy vytrénovaného atleta, aby to prosvištěl co nejrychleji, aniž by na sebe upozornil. Sakra.
Zhluboka se nadechl, utrousil kletbu a vyrazil. Zdálo se mu, že to trvá neskutečně dlouho a že ho muselo být vidět až z měsíce, než se mohl skrčit za okenní římsou a popadnout dech. Z bušícím srdcem očekával poplašné výkřiky a dupot bodyguardů, prostě cokoliv co by naznačovalo, že ho při tom sprinterském výkonu někdo uviděl a teď burcuje armádu profesionálních zabijáků. Počkal deset dlouhých minut a poté se pomalu sunul podél zdi. Pečlivě prozkoumal celou oblast a přesvědčil se, že bodyguardi jsou dostatečně daleko. Vrátil se zpět k okenní římse, na kterou se vyšvihl. Oknu nebylo díky bohu zamřížované, pouze zamčené na zástrčku, kterou by neměl být problém vyklopit pomocí nože se speciálním ostřím, který u sebe naštěstí měl a mohl si zatleskat za to, jak dobře se na tuhle prácičku připravil.
Zástrčka se konečně uvolnila a okno se se zavrzáním otevřelo. Na nic nečekal a opatrně dopadl na perský koberec a vrátil okno do původního stavu. Pokoj nejspíš sloužil jako zašívána pro bodyguardi. Uprostřed stál masivní kulečníkoví stůl, obklopen rozviklanými židličkami. Ve vzduchu se vznášel pach cigaret, který se linul z přecpaného popelníku. Prsatá dáma se usmívala zpola sloupnutého plakátu, který tvořil jedinou výzdobu na stěnách, kromě přilepených fotek jakési dámy ve sprše, která si pohrávala se sprchou. Daniel pohledem přejel hromádku porno časopisů na poličce a potlačil chuť popadnout láhev s mini baru a svlažit si hrdlo něčím vychlazeným.
Pomalu se přiblížil k mahagonovím dveřím, které nějaké prase zasvinilo chili omáčkou. Vyzkoušel složitě vyřezávanou kliku a hlasitě zaklel, když zjistil že je zamčeno. Což by samo o sobě nebyl problém a taky nebyl. Daniel byl cvičený, aby dokázal odemknout dveře pomocí párátka, ale tady šlo o princip. Ujišťovaly ho, že se žádné dveře ve vile nezamykají. Kolik dalších informací, které mu daly s tím, že jsou naprosto spolehlivé, se ukáží jako špatně? Copak si ty kretonu vylízaný neuvědomovaly, že stačí jedna zajekaná chyba a celé akce se totálně posere a chudinka Daniel z končí s kulkou v hlavě? Do prdele!
Uklidnil se a vytáhl malé černé pouzdro. S cvaknutím ho otevřel a s pěnové podložky vytáhl paklíč, kterým se spolehlivě prokousal nejedním zámkem. Byl rád, že si sebou vzal všechny své hračky i přesto, že ho ujišťovaly, že nic navíc, než to co mu řekly, nebude potřebovat. Idioti. Jen co to tady skončí, nakope jim všem prdel a pak jim do ní strčí propisku, poleje je benzínem a škrtne zapalovačem.
Trpělivě se hrabal v zámku a snažil se nevnímat otravné hučení radiátoru. Konečně se ozvalo veselé cvaknutí a Danielovy se po tváři rozlil úsměv. Kam se na mě hrabe Bond, pomyslel si a schoval paklíč zpět do pouzdra.
Lehce pootevřel dveře a rychle nakoukl do přecpané chodby, která byla plná skleněných vitrín, ve kterých se blýskali šperky, výstavní kousky, které by se více vyjímaly v nějakém muzeu a ne ve vile zazobaného pracháče. Na rohu chodby, naproti železnému brnění, zachytil letmí pohyb a všiml si vyčuhujícího ramene, které sebou ostře škubalo, jak se dotyčný snažil tlumit sípaví kašel. Daniel si povzdechl a zklamaně zavrtěl hlavou. Nečekal, že by byl nějaký bodyguard uvnitř, obzvlášť když venku jich bylo potřeba velké množství, aby dohlédly na tu smečku vesměs cizích lidí, kteří ani nepodstoupily prohlídku a valná většina z nich byla samozřejmě ozbrojena, což nebylo nijak zvláštní. Vždyť každý měl sem tam nějaký ten škraloup a fůru nepřátel.
Daniel se znova podíval na škubající rameno. Pokaždé se našel nějaký týpek, co se zašil před pařákem tam venku do chládku, který ve vile panoval. Prostě jenom další překážka, kterou je potřeba odstranit. I hned zavrhl dvaadvacítku a vytáhl malí nůž, který se podobal spíše skalpelu, ale co ztrácel na své výšce, plně kompenzoval laserem vybroušeným ostřím, za které by se nestyděl žádný řezník. Prostě prvotřídná zbraň, co s lidí dělá karbanátky.
Neslyšně vykročil na chodbu a děkoval tomu, kdo naolejoval panty, takže dveře ano jednou nezavrzaly. Pomalu se kradl ke škubajícímu se rameni a srdce měl až v krku. Poslední krok. Zadržel dech a poklepal muži na rameno. To okamžité stuhlo a muž se zmateně otočil a civěl na nůž, který se mu zabořil mezi žebra a skrze prsní sval si našel cestu ke zběsile tlučícímu srdci. Zorničky se mu zúžily a slabě zachroptěl, když Daniel otočil nožem a trhnutím ho vytáhl. Muž mu spadl do náruče a Daniel měl co dělat, aby ho včas zachytil. Rychle ho odtáhl do zašívány a praštil s ním pod kulečníkový stůl. Kdyby někdo nahlédl do pokoje, mrtvoly by si ode dveří nemohl všimnout. Pro jistotu ještě zamknul. Ze zkušenosti věděl, že nezamčené dveře jsou ve většině případech nejčastějším důvodem, který vyvolá poplach.
Pokračování příště…