Hrobníci Část: III

Po zbytek odpoledne beze slova projížděly pustou krajinou, která nedotčená člověkem, svírala úzkou silnici z obou stran. Slunce brzy odcupitalo s oblohy a krajina se ponořila do tmy. Byla bez měsíčná noc, takže se nedalo poznat, kde končí obloha a začíná země. Spencer zapnul světla a vynaložil veškerý svůj řidičský um, aby volvo pokud možno udržel na rozbombardované silnici a neskončil v nějaké škarpě ve společnosti kaktusů a jedovatých hadů. Dostal chuť na hranolky a pořádně silné kafe, což byla dokonalá kombinace věcí, které ho dokázaly udržet při smyslech.
Tailor zíral na své dlaně, jako by se z nich snažil vyčíst odpovědi na své otázky nebo nějakou radu, která by mu pomohla. Mezi popraskané rty si vsunul cigaretu, ale neobtěžoval se vytáhnout zapalovač a zapálit jí. Jeho rty se proměnily v úzkou čárku. Zavřel oči a snažil se vnímat pouze slabí hlásek, unikající ze ztlumeného rádia.
Za necelou hodinku Spencer odbočil na prašnou cestu, která se ztrácela ve změti skalisek, tyčících se ve tmě jako kamenní obři. Zastavil auto vedle písečné duny, nedaleko vyschlého jezírka, o kterém doufal, že bude plné vody, což by samozřejmě usnadnilo práci se schováním mrtvoly. Viděl to nedávno v jednom černobílém bijáku. Parta gangsterů odvezla mrtvolu svého šéfa, kterého podvedly, k malému jezeru. Mrtvola se jednoduše zatíží kamením a spokojeně zapluje, aniž by o ní někdo věděl. Mělo to tu nespornou výhodu, že jste si nemusely hrát na hrobníky a vykopávat pomocí lopaty bůhvíjak hlubokou jámu. Což teď budou muset udělat. Spencerovy připadalo, že jim to příroda udělala naschvál, jen aby otočila nůž v ráně a způsobila jim ještě větší problémy.
Spencer zahnal podobné myšlenky, které zaváněly bláznivinou a beze slova otevřel dveře. Tailor sebou trhl a vrátil se do reality. Venku byla neskutečná kosa a tailor se proti své vůli otřásl. Obešly auto. Kamínky jim křupaly pod nohama a narušovaly jinak naprosté ticho. Vyplašily několik ještěrek a Spencer otevřel kufr a ohrnul nos nad skroucenou mrtvolou sešlé stařenky v bleděmodré sukni. Když o tom tak přemýšlel, zajímalo ho, jak se Tailorovy podařilo nacpat tu mrtvolu do stísněného prostoru směšně malého kufru. Takové kraviny mu šly.
Tailor odvrátil pohled a vrátil se pro lopatu, kterou duchapřítomný Spencer vzal pro jistotu sebou. Beze slova přelezl dunu a sešplhal po břehu na bordelem poseté dno vyschlého jezírka a pustil se do kopání. Po celou dobu se snažil nemyslet na to co vlastně dělá. Prostě vypnul mozek a mechanickými pohyby odhazoval hlínu. Připadal si jako robertek na baterky. Vrtal se v díře.
Spencer si povzdechl a pokoušel se vytáhnout mrtvolu s kufru. Šlo to ztěžka a byla to ta nejhorší práce, do jaké se kdy pustil. Ve filmech to vypadá neuvěřitelně snadně. Prostě škub a mrtvola je venku. Jenže téhle mrtvole se ven nechtělo a Spencer začínal být vzteky bez sebe. Ta bába to komplikovala, když byla mrtvá. Rychle se uklidnil a uvědomil si, že ta mrtvola to nedělá vědomě, protože kdyby to tak bylo, Spencera by zavřely do blázince.