Úhel pohledu - Ona

I. DÍVKA

Nikde, kam dohlédla, nestál jediný člověk. Budovy vypadaly opuštěně, ulice byly prázdné. Ticho se dalo krájet a svírala ji úzkost. Odněkud přichází. Nevěděla, kdo nebo co. Ale věděla, že se blíží. Stála uprostřed ulice, rozhlížela se. Měla strach. Všude bylo ticho a klid. Zvedl se lehký vítr a nadzdvihl několik listů, které se kolem ní prohnaly. Nebyla jí zima, ale přesto se otřásla. Měla by někam jít, ale místo jí bylo neznámé. Několik továrních budov a děravé ploty se zamčenými bránami. Žádné stromy, žádná tráva. Jen beton a železo. A ticho. Všude bylo ticho.

A pak ho uviděla. Stál na jedné z nižších budov. Byl obrovský a oči mu žhnuly. Majestátný postoj té bestie vzbuzoval respekt. Pozoroval ji a jeho hříva se vlnila ve větru. Skoro cítila jeho dech. Nepohnula se. On také vyčkával. Sledovala jej sevřená strachem. Nevěděla, čeho se přesně bojí, ale věděla, že on ji vidí. A věděla, že ji nenechá jít. Přešlápla. Ve stejném okamžiku se šavlozubá šelma neslyšně odrazila a přeskočila na vedlejší budovu. Dívka se otočila a dala se do běhu. Tygr ji následoval dlouhými, tichými kroky. Ona sama běžela po chodníku krátkými svižnými kroky. Šelma ji stíhala stejným směrem po střechách - přeskakovala jednotlivé mezery s ladností, která zastavovala dech. Dívka musela běžet mnohem pomaleji, než to zvíře. Přesto se vzdálenost mezi nimi nezmenšovala. Utíkala, měla čím dál větší strach a vnitřnosti se jí bolestně kroutily. Nezadýchávala se, nepotila se. Všude bylo ticho přerušované jen pravidelným tlukotem jejího srdce. Milost.

Do ticha se postupně vkrádaly i další zvuky – někdo mluvil, přijelo auto, někdo vykřikl. Dívka si uvědomila, že sní, podstatně dříve, než skutečně otevřela oči. Převalila se na posteli a objala peřinu. Sny se jí zdávaly odjakživa. Vždy byly barevné a živé. Málokdy se ale opakovaly. Tenhle byl výjimkou. Snažila se udržet pocit napětí, který v ní zanechával a užívala si ho stejně, jako si lidé hýčkají pocity po zhlédnutí dobrého filmu nebo přečtení napínavé knihy. Podrobnosti ze snu se jí ale brzy ztratily v oparu reality. Nebyl pracovní den a nemusela brzy vstávat. Přesto věděla, že kdyby znovu usnula, byl by spánek trhaný a plný výčitek, že neumí aktivně využit volného dne. Ještě jednou se převalila a tentokrát se pokusila rovnou vstát. Připadala si, jako by jí bylo minimálně sto let. A to mi bylo teprve třicet.

Vylezla nahá z postele a přešla do kuchyně. Bydlela sama, nebylo před kým se schovávat. Byt nebyl tak úplně její. Patřil její sestře, která jí ho ale blahosklonně nechávala k užívání, zatímco pracovala u protinožců. Dívka věděla, že se sestra pravděpodobně nikdy domů nevrátí. Místo vedoucí prodeje bylo v zahraničí výrazně lépe placené než tady. Navíc se tam provdala. Bylo by pro ni nejlepší byt prodat, ale nechávala si ho. Údajně pro případ. Dívka věděla, že to dělá pro ni. Byla jí vděčná. Se svým platem by si mohla dovolit takový byt jen, pokud by se vzdala jakýchkoliv dalších výdajů, jídlo nevyjímaje. Rodiče jí vyčítali, že se nevěnuje oboru, který vystudovala a který byl výrazně lukrativnější. Sestra měla pro její vášeň větší pochopení. Říkala, že žije jen jednou, a práce by člověka měla bavit. Což se říká snadno někomu, kdo je víceméně workoholikem a zároveň mu práce dobře nese. Sestra za ní měla přiletět už za čtrnáct dní a dívka se jí nemohla dočkat. Ze všech svých příbuzných si byla se sestrou nejblíže.

Teď ji však čekalo jiné setkání. Odpoledne měla mít rande. V jejím věku už vztahy poměrně důsledně plánovala. Ráda by založila rodinu a k tomu je jaksi potřeba vztah. Nejlépe delší. A ona se pořád plácala v začátcích. Byla vcelku pěkná, urostlá, vysoká. A v tom byl někdy kámen úrazu. Působila jako dospělá sebevědomá žena. Sama sebe ale vnímala spíše jako dívenku sotva odrostlou dětským střevíčkům. Dospělost ji nebavila. Neměla ráda vážnost. Neměla ráda čísla, což byl hlavní důvod, proč nepokračovala v kariéře ekonomky. Nejraději by se usadila s nějakým silným schopným mužem, o kterého by se mohla starat a který by pečoval o ni. Toužila po dětech, po velké rodině. Rozhodně nesdílela moderní feministické postoje a jediné, o co opravdu stála, byl staromódní rodinný model.

A tenhle chlapík vypadal, že by jí mohl rozumět. Vystudoval práva, ve volném čase se ale věnuje kariéře pouličního umělce. Dokáže se o ni postarat, ale zároveň má duši dítěte. Potkali se v místním cirkuse pro děti, ve kterém dívka pracovala jako vychovatelka a který pořádá kurzy kondičního cvičení na cirkusovém nářadí. Dívka nebyla z těch, kterým by tento pohyb byl přirozený. Její slovanská postava dost bojovala se skutečností, že nebyla zpočátku schopná udělat shyb nebo výmyk na hrazdě. Kurzy byly ale zábavné a dívka byla povahou skutečný pitt bull. Když jí něco nešlo, opakovala to tak dlouho, dokud se v tom nestala mistrem. Byla dříč, když jí na něčem opravdu záleželo.

V kuchyni si připravila špaldovou kávu a zalila ji pořádnou dávkou mléka. Z lednice vytáhla avokádo, které oloupala a hustě natřela na krajíc chleba. Posolila a opepřila si rychlou avokádovou pomazánku a s chlebem v jedné ruce a hrnkem v druhé se vrátila do obývacího pokoje. Snídani postavila na přímo na konferenční stolek, aniž by se obtěžovala použít tácek nebo talířek. Natáhla se ke gramofonu a zapnula rádio. V duchu se modlila, aby nebyla reklama a někdo tam nahoře ji vyslyšel. Její oblíbená irská rocková kapela zrovna hrála o tom, jaké to je mít plnej džbánek whiskey. Tak to má být. Posadila se na sedačku a pustila se do snídaně. Zavřela oči a v duchu zpívala s rádiem. Po snídani se pustila do úklidu a přípravy oběda. Všechny víkendové dny utíkaly rychleji než pracovní, a tak měla co dělat, aby vše stihla před druhou hodinou. Ve dvě se začala připravovat na nadcházející rande. Plavé vlasy si nechala rozpuštěné, věděla, že jsou její největší devízou. Vsoukala se do úzkých džín a trup zahalila do volného trička. Nedbalý vzhled doplnila béžovým sáčkem. Výsledek vypadal povzbudivě. Přidala lehký make-up a musela sama sebe pochválit. V zrcadle na sebe povzbudivě kývla a pak si ještě vyzkoušela několik smyslných póz. Věděla, že je nikdy nepoužije před jiným žijícím člověkem, ale rozhodně jí dodaly na sebevědomí.

Ve čtyři odpoledne opustila byt a vydala se do města. Centrum bylo asi hodinu cesty pěšky a tak původně zvažovala, že by se prošla. Hodina byla ale přeci jen dlouhá doba a ona se nechtěla zapotit a zčervenat než dorazí na schůzku. Prošla sídlištní ulicí, ve které žila posledních několik let a zamířila na zastávku tramvají. Po dvaceti minutách jízdy byla v samém srdci města. Sraz měli na nábřeží. Už v tramvaji litovala volby oblečení i účesu. Bylo dusno a v tramvaji s úzkými vyklápějícími se okýnky bylo jako ve skleníku. Sundala si sako a přehodila si ho přes předloktí. Obličej si pořád musela otírat, aby se jí neleskl. Když vystoupila z vozu, zatřásla hlavou, čímž částečně odlepila vlasy z šíje. Rozhlédla se a uviděla ho pod hodinami, kde měli sraz. On si jí také hned všimnul, usmál se a kývl na ni. Bylo mu lehce přes třicet, byl vysoký a šlachovitý. Dlouhé vlasy měl sepnuté do culíku. Normálně se jí na mužích dlouhé vlasy nelíbily, ale on tvořil výjimku. Když se pozdravili, pochválil ji, že jí to sluší a ona pochvalu s úsměvem přijala. Vydali se na procházku podél řeky.

„Dneska je opravdu krásně,“ zamumlal rozpačitě její doprovod.

„Už bylo na čase, letos ta zima byla fakt dlouhá.“

„To je pravda, nemám ti vzít to sako?“ nabídl jí, když si všimnul, že nese sako v rukách.

Gentleman. „To je v pohodě, díky,“ usmála se na něj. Tohle vypadá slibně.

Hovor se brzy rozproudil sám od sebe. Měli podobný vkus na hudbu i filmy. Dívka moc nečetla, zatímco on knihy miloval, ale to bylo to jediné, na čemž se neshodli. Byl vtipný, rozumný a přitažlivý. Dívka byla ze schůzky nadšená. Po čtyřiceti minutách se zastavili v kavárně, kde si dívka objednala caffe latte, zatímco on si dal černý čaj. Příjemná postarší servírka byla viditelně ráda, že má ve svém podniku zamilovaný pár. Sem určitě budu chodit častěji. V tu chvíli ještě dívka nevěděla, že až se sem dostane příště, uplyne několik let a další schůzka nebude zdaleka tolik příjemná. Užívala si milou společnost, prostředí a sladkou chuť mléčné kávy.

Mladík ji doprovodil až domů. Před vchodem do jejího paneláku ji lehce a krátce políbil na rty. Potom si popřáli hezký zbytek večera a dívka zmizela za prosklenými vchodovými dveřmi. Celý večer strávila fantazírováním o společné budoucnosti, dětech a domku na venkově.

Když konečně usnula, zdál se jí stejný sen. Zase stála na prázdné ulici. Začal foukat teplý letní vítr. Zvedla hlavu a na protější budově ho uviděla. Stál na stejném místě. Začne závod. Přivřela oči a přešlápla. Závod odstartoval. Oba se rozběhli. Ona po zemi. On vzduchem mezi střechami budov. Nesmím se zastavit, ať se stane cokoliv, musím běžet. Rytmus jejího srdce byl jediným slyšitelným zvukem. Běžela dál a dál, až se sen proměnil v černočernou tmu a její spánek v kóma bez obrazů.