Intro Divná válka

Je 24. Prosince 1944, sedíme v okopu a slavíme vánoce. Někdo tvrdí že němci mají novou zbraň a proráží jednu linii za druhou. Nevěřím tomu, naše 101. výsadková jim solidně leze na nervy a z tohohle lesa nás jen tak nevykopou. Ne snad že by se nám tu líbilo, ale tuhle válku jsme přišli ukončit. 

John seděl v okopu nedaleko padesátky a koukal z pod celty na linii, kterou by musel nepřítel překonat. Široký výsek v lese, dokonalý prostor pro obranu. Kulomety by je zkosili něž by přešli jedinej metr.

Raketomety a pušky v každé díře vytvořily neprostupnou bariéru, o kterou se rozbily už útoky několika divizí, dál je nikdo nepustí. 

Přišel k němu serža Nick "Veselé vánoce," s úsměvem zaplul do díry k Johnovi. Podal mu cigaretu a hrnek kávy. 
"Díky pane, kafe mi bodne." 
"Nesu ti předpověď počasí na příští dva dny, lehká mlha a sníh. Takže pořád stejný sračky. I fritzové budou snad zalezlí."
"A dobrý zprávy šéfe?" John s úsměvem upije kafe a nabídne mu.
"No snad jen to že 3. obrněný sbor se řítí asi 90 km od nás, přímo do útrob německa."

John si zapálil cigaretu. Opět pohlédl přes linii směrem k německu.
"Kolik jich ještě musíme zabít než to zkončí?" Najednou zaslechl hluk, típl svoji oblíbenou Lucky-Strike. 
Čím pozorněji poslouchal tím více mu to přišlo reálné. Motory, stroje se k nim řítí lesem. Rachot padajících stromů se blížil spolu s bubláním motorů.

"Už je to tu zase" zakřičel do linie.

Všichni muži byli v mžiku připraveni k palbě. V mlhavém ránu se začaly vynořovat siluety nepřátel, jakoby utíkajících před něčím. Okamžitě se na ně spustila palba kulometů, pušek, minometů i samopalů. Avšak něco bylo špatně, padlí vojáci do půl minuty opět vstávali a útočili znovu. Nikdo z nich neměl pušky.

"Co to kurva je? Proč nechtěj umřít? Seržo co teď?"
Palba zbraní pomalu ustala, jak byli vojáci vyděšení tím co vidí. Stromy lesa za výsekem se začaly bortit a z lesa se vynořily dvě dlouhé hlavně kanonů. Stroj byl ale jiný než tank, vyšší, širší a měl čtyři nohy. Dva kulomety v jeho přídi spustili palbu do spojenecké linie. Se zvukem bzučícího elektromotoru otočil vrchem těla a vypálil z kanonů. 

Tlaková vlna probrala opařené vojáky z váhání a opět se rozpoutala palba. Kanon šestiliberního děla zazněl zvonivým zvukem a odpověděl na výstřel. Střela se pouze odrazila od čelního pancíře mechanické obludy a padla do sněhu. Další salva ohromných kanonů zasáhla pěchotní kanon a ten zmizel. Johna exploze dvou tříštivých nábojů omráčila.

Opět otevřel oči. Díval se ze spodu na tělo zrůdy. velká jako vesnické stavení, mohutné nohy, obří lafety kanonů. Po každém výstřelu padla horká mosazná nábojnice na zem kde zazvonila. Z jejích útrob slyšel dva hlasy.

"Neues ziel kampfpanzer zvölf uhr, schuss!"

Další ohlušující výstřel. Pak druhý hlas zahlásil "Ziel zerstören."
Následující okamžik zmizel John pod zadní nohou obra.