Záhada starožitných hodinek / Kapitola 2. - Nejsem v tom sama

Druhý den ráno Terka zavolala Sáře, jestli k Sáře nemůže přijít. Sára řekla, že jo, ať klidně přijde. Když přišla, Sára se zeptala, co se stalo. „Dívej se!“ řekla Terka a polila se vodou ze skleničky. Terka se proměnila v mořskou pannu. Sára se na ni dívala a nevěděla co říct. „Co se ti to stalo?“ zeptala se vyděšeně Sára. Terka odpověděla: „Stalo se mi to, co tobě, pamatuješ?“ Sára kývla a řekla: „Má to po půl hodině přestat, pokud teda nejsi ve vodě.“

„Co budeme zatím dělat?“ Zeptala se Terka. „No, nesmíš být v té kaluži, jinak se neproměníš v holku,“ odpověděla Sára. „Tak jo. Sednu si vedle tebe,“ řekla Terka a doplazila se k Sáře na postel. Sára si otevřela notebook. Terka se zeptala: „Píšeš svému klukovi?“ Sára kývla hlavou a řekla. „ Musím mu napsat, ať dnes nechodí ke mně, že jsem nemocná.“ „Napiš mu, že si jdeš koupit nové oblečení,“ navrhla Terka. Sára mu to napsala a Lukáš, její kluk, na to napsal: „Jen klidně běž s kámoškou nakupovat. Přijdu zítra dobře?“

Sára mu na to napsala „Tak jo.“ Lukáš napsal, že musí jít. Sára vypla notebook. Terka se proměnila zpět v holku. Sára Terce řekla: „Půjdeme k moři, pojď.“ Terka kývla a tak se vydaly na cestu. „Teď si, Terko, zaplavej.“ řekla Sára. Terka kývla, vlezla do vody a šla plavat. Sára si šla koupit neperlivou vodu a vrátila se k Terce. „Tak Terko, proměnila ses?“ zeptala se Sára. „Ne, je to zajímavé, když jsi ve vodě, tak se neproměníš.“ řekla Terka. „Jdeme domů něco mě, napadlo.“

*pokračování příště – Kapitola 3. Nesuď knihu podle obalu?!