Záhada starožitných hodinek / Kapitola 3.- Nesuď knihu podle obalu?!

„Jdeme domů něco mě, napadlo.“ Řekla Sára a utíkali domů. Když byly doma u Sáry Terka se chtěla napít a tak si vzala sklenici a nalila si vodu, co koupila Sára. Terka se napila a neproměnila se. Sára začala kroužit rukou. Terka upustila sklenici a stalo se něco zajímavého. Voda se opatrně a pomalu dostávala na zem. A mohla za to Sára. Sklenice se rozbila, ale voda se nerozprskla po celém pokoji. Sára omdlela.

Terka se jí snažila probudit a povedlo se jí to. „Co se stalo?“ Zeptala se Sára. „Omdlela jsi, zřejmě si ovládla vodu. Gratuluji.“ Odpověděla Terka a šla uklidit nepořádek. Sára si lehla a řekla. „Terko? Nezapomněla jsi něco?“ „A co?“ Zeptala se Terka. „No přece rukavice. Nebo chceš být pannou?“ Odpověděla Sára. Terka si utíkala pro vybavení. Terka se vrátila k Sáře s lopatkou a se smetáčkem a s rukavicemi.

(po 10 minutách.) „Tak hotovo. A proč se díváš do notebooku?“ Zeptala se Terka. „No dívám se, jestli tu něco není o mořských pannách.“ Odpověděla Sára přemýšlivě. „Aha“ řekla Terka. Obě se zamyslely, kdo by o tom něco věděl. Po dvou minutách obě najednou řekly jméno Lukáš. Sára neváhala a hned psala Lukášovi, jestli nemá nějakou knihu. Lukáš napsal. „Ano mám ji. Je hodně stará a nikdo tu knihu nebere a koupím ti jí Sáro. Jen mě zajímá, na co to chceš.“ Sára na to napsala. „Máme, udělat nějaký úkol to neřeš, ale moc díky za tu knihu, ale musím na večeři tak pa.

*Pokračování příště*