Záhada starožitných hodinek / Kapitola 6.- Zlá příhoda.

„Tak jo čtu. Kdysi žila jedna zlá panna a ta zaklela hodinky a kletba jde jen jednou volbou zrušit a tím, že mořské panny porazí mořské muže. Ale kdysi jsme proti nim bojovali a prohrály mořské panny. Bohužel, některé panny vymřely při boji a ostatní panny zemřely, protože je postihla velká nemoc, která se jmenuje padání šupin. Dvě panny, které měly špetku síly, zaklely hodinky a odnesly je někde. Ony hodinky zaklely, aby byly mořské panny. Mořské panny by se neměly stresovat a měly by si užívat života.“ Přečetla Terka. „Hm. Zajímavé.“ Řekla Sára.

„Tak zítra je pondělí a začínají prázdniny, nepůjdeme zítra na diskotéku?“ Zeptala se Terka. „Klidně můžeme.“ Odpověděla Sára. „Tak zítra v 6 hodin večer?“ Zeptala se Terka. „Tak jo. Tak ahoj.“ Zamávala Sára Terce a Terka šla domů. Bylo hodně pozdě tak, šla Sára spát. Ráno se Sára probudila brzo ráno, aby se vykoupala ve vaně, aniž by jí někdo viděl. Když se Sára vykopala, šla se najíst. Jak měla všechno hotové, řekla si, že by se šla projít. Když měla Sára po procházce, viděla, že Lukáš se líbá s nějakou holkou.

Sára jde k Lukášovi a dá mu facku a jde do svého pokoje. Terka přijde k Sáře do pokoje a zeptá se: „Co se stalo? Proč brečíš?“ Na to odpoví Sára: „Lukáš se líbal s jinou holkou!“ Terka vezme kapesník a odpoví smutně. „To je mi líto.“ Sára se vysmrkala. „Ale všimla jsem si, že měl bílé oči a jako by mě nepoznal. Byl úplně omámený!“ Řekla smutně Sára. „Hm tak to je zvláštní.“ Řekla Terka. Někdo zazvonil. Sára šla otevřít. „Promiň, Sáro. Já … já … nevím, co se stalo.“ Řekl Lukáš. „To ti mám jako věřit?!“ Odpověděla Sára a zavřela dveře.

*Pokračování příště.*

(Předposlední díl mého příběhu. :) 24.8 Se můžete těšit na nový příběh.)