Příběh mafiána - Kapitola 1 (I.část)

Kapitola 1

Práce jako každá jiná





Malá Itálie, newyorská čtvrť plných lidi italského původu. Byla hodně chudá, hladová a taky hlídaná lidmi ze státní newyorské policie. Na federální agenturu to zatím nebylo, ti se spíš zaměřovali na organizované zločiny ve městě. Ještě nějakou dobu měla největší moc italská mafie vedená Donem Francescem Tatiani, který měl pod palcem skoro každou čtvrť v New Yorku. Poslední dobou ovládá tohle americké město člověk jedné z nejsilnějších a nejnebezpečnějších mafiánských rodin v historii – Dmitrij Novesnicky hlavní šéf ruské mafie. Člověk, který utekl od Stalinova režimu z východu na západ, aby začal nový život ne kvůli svobodě, ale touha stát se druhým největším vůdcem jednoho amerického města a poslední dobou se mu daří čím dál víc. Získal si na svou stranu dost významných lidi, ať už se jedná o soudce, policisty, politiky, či dokonce federály. Nemá žádné přátele, dokonce ani rodinu. Má pouze svoje podřízené, kteří plní jeho rozkazy a zabijí každého, kdo se jím připlete do cesty. Proto Novesnicky nezná žádné slitování, chce prokázat celému světu, že jeho povaha je mnohem horší než ta Stalinova. Nikdy se nedokázal s nikým domluvit po dobrém, vždycky to muselo skončit násilím nebo rovnou zabitím jeho holýma rukama. Dokonce i jeho vlastní lidé mají strach, protože když ho někdo zklamal, byl buď rovnou zastřelen a nebo mohl dostat další šanci tím, že přežije ruskou ruletu. Ale je tu i trochu lepší stránka. Ruská mafie nikdy neměla ráda Italy, nikdy nemohli snášet tu jejích moc, kterou si sami přinesli. I samotný Don Tatiani osobně nenávidí Rusy, proti Novesnickymu už jde taky pěknou dobu, ale nakonec mu šéf ruské mafie zanechal některé čtvrtě, aby tak nedošlo k předčasné gangsterské válce. Stále Tatianiho rodina ještě zdaleka není na mizině a pravděpodobně nějakou dobu nebude.
Píše se rok 1938, doba, která stále neprochází růžovou zahradou, sice před pěti lety skončila americká prohibice a chicagský gangster Al Capone sedí ve vězení za daňové nepříjmy, ale pořád tu stále je americká hospodářská krize a ne každý se tu má dobře. Italové jsou na tom mnohem hůř, protože jsou často využiti a platí mnohem větší daně, než kdejaký americký občan. A většinu toho co v pracovních místech vydělají, mají tak akorát na čerstvé pečivo a chlapi sotva na jedno pivo. Ale italští Donové na chudé lidi jen tak nezapomínají, i když je dávný konec prohibice, stále se pašuje nelegální zásilka toho nejlepšího alkoholu. Většinou jsou to zásilky z Kanady, které jsou opravdu nejkvalitnější. Poslední dobou je móda nelegální prodávání kradených cigaret a kubánských doutníků, ty milují i samotní Donové.
Je tu jarní duben a lidé z Italské čtvrti opět pobíhají na ulici, kde nakupují, povídají si s nejbližšími přáteli a vesele si zpívají. Jen jedna mladá dívka jako jediná se zavírá ve svém bytě, kde připravuje večeři pro sebe a pro svého bratra. Jmenovala se Adriana, třiadvacetiletá Talianka, která žije v malém bytě se svým o dva roky mladším bratrem Jimmym, který ještě nepřišel z práce, ale už by se měl co nejdřív objevit, protože je hodina kdy mu skončila šichta ve skladišti, ale ještě se nějakou dobu zdržel. Jeho sestra měla docela obavy, ale byla zároveň naštvaná, že připravovala jídlo naprosto zbytečně, protože je u nich doma zvykem, že vždy před večeři se společně pomodlí než se oba pustí do jídla. Je to starý křesťanský zvyk, ale Jimmy tyhle věci moc neprožívá, protože být považován za silného křesťana je pro něj co si nepředstavitelného, proto nechodí ani do kostela. Ale Adriana taky už poslední dobou nechodí, protože má velikou vzpomínku, kdy chodila do kostela s matkou, než onemocněla a zemřela. Teď už je to spíš jednou za čas.
Jimmy pracuje ve skladišti Dona Francesca Tatianiho, kterého nikdy ještě osobně neviděl, ale jeho muži platí svým skladníkům docela pěkný podíl, který v běžný práci jen tak někdo nenajde. Adriana díky své inteligence a vzdělanosti pracuje v kanceláři v jedny firmě, proto hodně svému bratrovi vyčítá práci, kterou dělá rád. Protože nikdy si nepřála, aby obyčejná chudá rodina měla něco společného s nejmocnější mafiánskou rodinou ve městě. Když byl Jimmy pryč, kolikrát si dělala starosti, jestli mu něco neudělali, protože když se někdo zaplete s mafii a udělá něco co se těmto lidem líbit nebude, obvykle skončí špatně a už se třeba někteří nevrátí domu. Adriana sedí na židli a čeká. Najednou v tu chvíli napřed uslyší zvuky auta, což bylo pro ni docela divné protože nikdo ze sousedu auto nemá. Potom zaslechla, že někdo v tom autě zatroubil na klakson, otevřela okno, podívala se z něj a vidí někoho, jak z toho auta vystupuje a mává směrem k ní. Zjistila, že její bratr Jimmy právě dorazil domu. Jenomže, poprvé přijel autem, který z neznámých důvodů získal, protože si na auto nemohli dovolit a proto si Adriana říkala, kde ho získal. Byl to starý Ford model T Tudor z roku 1925, který byl sice hodně pomalý, ale spolehlivý vůz. Adriana proto neváhala a rychle se šla podívat za svým bratrem dolů na dvůr. Otevřela dvorní dveře a s ne zrovna šťastným výrazem se dívala na Jimmyho, ten nechápal, co to mělo znamenat.
,,Copak ségra, jseš nějaká překvapená.'' řekl Jimmy své sestře s úsměvem na tváři.
,,Madonna mia Jimmy, co to má být? Jak sis to mohl dovolit?''
,,Jo takhle, ty myslíš to auto, to jsem koupil.''
,,Koupil? Ty ses snad úplně zbláznil, víš kolik dneska stojí auto?''
,,Mám pro tebe taky dobrou zprávu, dneska jsem byl ve skladišti pochválen za pečlivou práci. Tak jsem vydělal víc než by si člověk půjčoval od lichváře.''
,,A kolik jsi vydělal?'' zeptala se Adriana s nepříjemnou zvědavosti.
,,Pět tisíc amerických dolarů sestřenko.'' odpověděl jasně a stručně Jimmy.
,,Kolik?''
,,Slyšela jsi dobře.''
,,A to jsi musel je utratit za auto?''
,,Za to jsem dál pouhých dva tisíce, ještě tři tisíce mi zbyly.
,,A kde jsou?''
,,Jsou tam v autě, navíc jsem ho koupil k tvým dnešním narozeninám,'' přibližuje se k sestře, objímá jí a dává pusu na tvář, ,,všechno nejlepší, sestřičko moje.'' dává jí do rukou klíčky od auta.
,,Ach Jimmy, tos nemusel, ale děkují, je to od tebe milé.''
,,Když zatím nemáš nikoho, kdo by ti něco dál, tak aspoň tu máš něco od bratra, který byl vždy s tebou.''
,,Já vím Jimmy, není žádný mužský, který by o mne stal.
,,To přijde...''
,,Pojď nahoru, večeře je hotova.''
Oba dva šli nahoru do bytu, Jimmy se pozdravil se sousedy, kterých si opravdu vážil a hodně si s nimi rozuměl. Nikdy předtím neměl veliké přátelé, za které by hodil i ruku do ohně. V mládi to byl těžký smolař, ale nakonec se zjistilo, že to ve skutečnosti není pravda. Nejraději by si ho sousedé vzali do bytu a pozvali na skleníčku, ale Adriana to nedovolila, kvůli nachystané večeři. Přesto sousedé slyšeli taky zvuk auta a viděli ho. Ptali se Jimmyho, jestli ví, že má jeho sestra narozeniny a Jimmy na to odpověděl ,,A proto jsem přivez to auto, které tam teď stojí.'' hned jím bylo jasné, že se jedná o narozeninový dárek. Vůbec nechápali, kde Jimmy na to vzal, ale vzhledem k tomu, že pracuje ve skladišti, které má pod palcem rodina Tatiani, tak jím to bylo alespoň trochu jasné. I když se obávali, aby neměl Jimmy kvůli tomu nějaké problémy. Ale vzhledem k tomu, že jeden ze sousedů znal Francesca Tatianiho osobně, tak uvěřil tomu, že Jimmy dostal spravedlivý plat. Vždycky Jimmymu povídal o tom, co je Don Tatiani zač a vždy ho považoval za čestného a spravedlivého muže, který respektuje staré způsoby. Jenomže Adriana chtěla být vždy těmito slovy ušetřena, protože se nikdy nesmířila s tím, že žádnému gangsterovi na světě se nedá věřit, udělá na někoho malý podraz a už ten druhý ani nepípne.
Oba sourozenci přišli do svého bytu, Jimmy se posadil ke stolu a Adriana připravovala večeři, která už byla trochu studená. Ale Jimmymu to vůbec nevadilo, hlavně že je to k jídlu podle něj. Byly to voňavé penne s pálivou omáčkou, Jimmy byl k nevydržení jako malý kluk. Když byla večeře naservírovaná, Jimmy se do toho rychle pustil, ale Adriana ho okamžitě zastavila, protože se ještě spolu nepomodlili. Sice Jimmy byl tak trochu naštvaný, ale pochopil, že jeho sestra to tak chce a že rodinné tradice se mají dodržovat. Tak položil příbor a modlitba začala. Potom začali spolu večeřet a Adriana řekla svému bratrovi ,,Poslyš Jimmy, až dojíme, chci se tě na něco zeptat. Tak ne, abys zas někam zdrhnul na pivo.'' Jimmy jí to se souhlasem odkývnul a tak pokračovali dál s večeři.
Potom jak dojedli, Adriana uklidila talíře a řekla svému bratrovi ať se posadí na gauč do obýváku, tak Jimmy poslechl a šel si sednout. Adriana jen co doumyla nádobí, posadila se vedle Jimmyho a měla na svého mladšího bratra velice vážné otázky.
,,Jimmy, teď mne dobře poslouchej, neber to tak, že tě vážně vyslýchám, jsi přece jenom můj bratr, mám tě ráda a jsi jediný co z rodiny zbylo, ale musím se tě přesto vážně zeptat. Neudělal jsi ve skutečnosti něco, čeho bys potom v životě litoval?''
,,Podívej se ségra, pokud si myslíš, že těch pět tisíc dolarů, které jsem dostal za poctivou práci, ve skutečnosti získal z jiných důvodů, tak to se velice pleteš. Ve skladišti probíhá všechno v pořádku, pořád jezdí ten samý náklaďak s kanadskou zásilkou...''
,,S nelegální zásilkou..., s nelegální.''
,,Dobrá, tak teda s nelegální zásilkou kanadských whiskey, které prostě skladujeme a dáváme pozor, aby se s tím něco nestalo. Co je na tom zvláštního? Je to normální běžná rutina a policajti jsou na výplatní pásce. Takže nic nám prostě nehrozí.
,,Když mi říkáš, že je to běžná rutina, tak proč ti najednou zvýšili tak vysoký plat? Přece museli mít nějaký důvod zvýšit takovou částku.''
,,Podívej Adriano, já jsem prostě na skladišti považován za nejlepšího skladníka, prostě si mne ti zaměstnavatelé tam oblíbili a řekli mi na rovinu, že nejvěrnějšího člověka už neviděli pěkně dlouhou dobu. Oni by si nepřáli, abych od tam odešel, to opravdu nechci. Celý život jsem hledal práci, vystřídal jsem několik zaměstnání a najednou se mi poštěstilo a získal jsem si práci, kde jsem si našel přátele a jsem za to vděčný. Pane bože dělám tam už dva roky a za tu dobu se tam vůbec nic nestalo, ani nevím, že by někdo přišel o život.''
,,Tady o to nejde Jimmy, já jsem ráda že sis našel společnost a že si tě lidi tam váží, ale uvědomil sis někdy pro koho to vlastně pracuješ? Uvědomil sis někdy, kdo to ve skutečnosti ten Tatiani je?''
,,Ano, čestný a spravedlivý muž...''
,,Je to gangster!...''
,,A co má být?''
,,Jak co má být? Copak ty nevíš co jsou mafiáni zač?''
,,Ale samozřejmě, že vím. Jsou to bohatí a elegantní lidé, co zabijou všechno co se jím něco důvodně připlete do cesty. Nemysli si, že o těchto věcech nic nevím. Náš táta si u nich kupoval alkohol.''
,,Tak jako ty od nich dostáváš kradené cigarety.''
,,To je přece jedno, hlavně, že mám co kouřit.''
,,Neměl bys škodí to zdraví.''
,,To je mi jedno... hele... prostě se ty práce nevzdám, já jsem rád za to, kde jsem a jestli mne bude chtít někdo odprásknout, tak ať si to zkusí.''
,,Vůbec nevíš, co říkáš Jimmy!''
,,A víš co, mne je fuk co si myslíš ty a co si myslím já! Já jsem takto šťastnej! Celý ty dva roky to furt řešíme dokola a stejně je to houby platný!''
,,Tak tohle je poděkování za všechno, co jsem pro tebe v životě udělala? Celý život jsem za tebou stála, chránila jsem tě ve škole před těmi parchanty, co tě celý život mlátili a ponižovali, stejně jako tě ponižovali učitelé s ředitelem! A ty se mi chceš takhle odvděčit? Ne díky! To se radši fakt nechám zastřelit!''
Jimmy potom vstane z gauče a rozlobí se ,,Víš co Adriano, já to nehodlám poslouchat, já si půjdu tady dolů k Giuseppemu na pivo, protože to se opravdu nedá poslouchat. Místo abys byla ráda, že mám práci, a že poctivě vydělávám, tak mne tu ještě sekýruješ. Já jdu nazdar.''
,,Tak si běž! Ale jestli skončíš někde špatně, tak se domu nevracej!''
Adriana se hystericky rozbrečela a lehla si na gauč. Jimmy si obul boty a opustil svůj vlastní byt. Zavíral dveře potichu, aby nevyplašil sousedy, protože neměl na ně zrovna moc dobrou náladu. Potřeboval se tak trochu vyzpovídat u Giuseppeho minibaru, který byl hned pod barákem. Nebyl to sice žádný luxus, dalo by se říct, že to byla docela velká díra, ale lidi byli rádi, že si tam zašli na něco k pití a Jimmy tam chodil skoro každý den. Giuseppe je asi o deset let starší než Jimmy, dělá barmana už skoro pět let a docela ho ta práce baví, i když sám ví, že to není žádný zázrak. Je to taky svobodný bezdětný člověk, který má rád svůj život, i když je docela chudý a aby se dostal na vrchol, musel by se podle něj stát zázrak. Než z toho vznikla hospoda, kterou si pronajal a postavil sám, původně tu stálo malé květinářství, které mělo docela zázračnou vůni květin. Nikdo nevěděl, odkud se ty květiny braly, ale ani ta osoba, která je prodávala nevěděla odkud přišli. Pouze věděla, že některé dostávala od Dona Tatianiho. Jenomže se stala věc, že už zákazníku moc k ní nechodilo a tak to musela zavřít a zbytek květin doprodat. Po měsíci si to vzal na starost Giuseppe, který si z toho udělal malou hospodu především pro Taliány, aby mohli kam chodit pít.
Zacinkly malé dřevěné dveře, vešel dovnitř Jimmy, který měl docela špatnou náladu, ale Giuseppe ho vítal a zdravil s úsměvem na tváři. Jenomže Jimmy tyhle výrazy naprosto ignoroval. Ten kluk je prostě náladový, když se mu něco nezalíbí, hned se urazí a potřebuje ze sebe zklidnit zlost, kterou v sobě má. Proto hned po příchodu poprosil barmana ať mu naleje pivo a jednu skleničku brandy. Vzal si popelník, který si před sebou položil a zapálil cigaretu. Mezitím co Giuseppe čepoval pivo, Jimmy se rozhlížel kolem sebe a díval se na ostatní, jak si mezi sebou povídají. U některých to vypadá, že se domlouvají na nějakém kšeftu, ať už ohledně o drogách nebo o penězích. Jiní se zase sázi, kdo vypije víc panáku, další dvě osoby si povídají o běžném životě. Potom si Jimmy oddechl a díval se na svůj odraz v zrcadle, který měl před sebou. Mezitím přichází k němu Giuseppe, který nese svému zákazníkovi pivo a panáka brandy s ledem. Jimmy to do sebe hned kopl a zapil pivem. Giusseppe se na něj díval a tušil o jeho špatné náladě. Napřed si řekl, že nechá Jimmyho na minutu být, ale pak se ho zkusil zeptat, co ho tentokrát trápí, ten mu i přesto dokázal odpovědět.
,,Ále, víš... zase jsem se se svou sestrou pohádal.''
,,A sakra, zase kritizuje tvou práci? To si nemůže dát pokoj i když má dneska narozeniny?''
,,To víš, koupil jsem jí auto, dal hezkou částku peněz a ona se mi takhle odvděčí.''
,,Jo zatracený ženský, všechny jsou stejné. Pořád děláš u Tatianiho skladiště?''
,,Ano.'' odpověděl jasně a stručně Jimmy.
,,A už jsi ho viděl osobně?'' zeptal se zvědavě Giuseppe
,,Ne, vůbec a je mi to docela i fuk, je mi jedno, co si lidi o něm myslí, prostě jsem rád, že někde pracuju a vydělávám hezkou částku peněz.''
,,Buď rád, že neděláš někde pro toho rudýho magora.''
,,Počkat, jakýho rudýho magora?''
,,Dmitrij Novesnicky, jeden z nejmocnějších ruských bossů v New Yorku, možná i v celé Americe.'' v tu chvíli se Jimmy postavil ze židle.
,,Moment, a co Francesco Tatiani? Já myslel, že on to tady má pod palcem.''
,,Kdepak kamaráde, poslední roky italská mafie upadá a začíná opět nové éra podsvětí. Tentokrát přišla z Ruska.''
,,Pověz mi něco o tom chlápkovi?''
,,Být tebou, tak si s ním nezačínám Jimmy, ale je vidět, že máš velký zájem, tak ti to milerád řeknu,'' v tu chvíli se Giuseppe z hluboka nadechl ,,Nepřeju nikomu, aby se s ním setkal osobně, protože Dmitrij Novesnicky je ten největší šmejd u nás. Je to těžce cholerickej bastard, jeho hlavní soustředění je násilí a vraždění. V novinách jsou jeho masakry každý den, dokonce je tak nebezpečnej, že normálně na veřejnosti střelil do hlavy novináře, ti se potom rozprchli. Slyšel jsem o něm, že byl v Sovětským svazu zavřen v sibiřském Gulagu a tam už tenkrát si založil společnost, která se pozdějí na Sibiři zvýšila a buď došlo ke vzpouře, aby prostě si začali vládnout sami, nebo si počkali až po propuštění. Novesnicky chtěl vládnout s okamžitou platnosti, jenom že to se nelíbilo Stalinovi, tak ho i s celou partou vyhnal z Moskvy pryč. A už se tam nikdy nevrátil. Proto odjeli do Ameriky, aby si založili svou vlastní mafii, která čím dál víc rostla a začali mít pod palcem i podniky, které měl původně Tatiani. Jenomže zbytek italských rodin byly poraženy a tak Francesco poznal svou slabost, že nad nimi nemůže zvítězit, pouze je tak trochu potlačit a získat si zpět to co bylo rodinám ukradeno. Ale Jimmy, jak znám tvou povahu, být tebou vyseru se na to, nesnaž se mu postavit na odpor, nebo skončíš ty a Adriana špatně, to přece nechceš, aby se ti něco stalo ne?'' Jimmy se na barmana díval docela zoufale, ale to co mu celou dobu vyprávěl, byl ujištěn, že je to přesvědčivé a že není dobré si s ruskou mafii zahrávat. ,,Hlavně nezapomeň, že má taky několik svých agentů a ti můžou být kdekoliv, třeba i tady.''
,,Prosím tě Giuseppe, proč by tu měl nějaký zasraný komouš být? Přece mají určitě i jiné věci na práce, než odposlouchávat cizí drby. Od toho je přece Amerika ne? Svobodně se vyjadřovat...''
,,To poznáš sám, co to je, když někdo vyjebe s takovým člověkem jako je Novesnicky..., hele radši o tom mlč, dělej radši, že jsi nikdy vůbec o ničem neslyšel, rozumíš?'' varoval ho upřímně Giuseppe.
,,Ano, rozumím.''
,,To jsem rád. Věnuj se práce, své sestře a vyser se na to. O mafiánech není tolikrát příjemné si povídat.
,,To máš pravdu, to není.''
Jimmy a barman Giuseppe si přestali povídat o věcech ze světa mafie a především o dění ruských zabijáků, kteří se nachází podstatě všude a nejchudší čtvrtě nevyjímaje. Je to pro ně někdy velkým zvykem odposlouchávat městské či venkovské drby, protože Novesnicky rád zjišťuje informace, co si o něm myslí místní občané New Yorku. Čím víc odposlouchává pozitivní či názory lidi, kteří se bojí něco o něm říct, tím má větší pocit, že získává čím dál větší respekt a nic už ho nemůže zastavit, včetně italská rodina Tatiani.
Jimmy někdy tolikrát přemýšlel, jestli je snadné se připojit k jakékoli mafii ve městě, ale když slýchá ty věci ohlédně Novesnickyho, říká si, jak se může někdo k takovému bláznovi přidat. Divil se, že se ještě nikdo neodvážil ho střelit kulkou do hlavy a rychle zdrhnout než skončí s dírou v čele od někoho jiného. Byl by Jimmy odvážný a střelil by největšího ruského bosse jednou ranou? Nikdy v životě nedržel v ruce zbraň, ale nikdy se nebál a neprožívá žádné výčitky svědomí. Jimmy má prostě tuhý kořínek. Zdědil to po svém otci, který se taky ničeho nebál. Byl stejně odvážný jako jeho syn, jen se lišili v agresivním chování. Otec byl klidnější rváč a i když se něco semlelo, vždycky se dokázal nějakým způsobem domluvit. Zatímco Jimmy je mnohem tvrdší rváč a dokáže se snadno zapálit. Už na světě zmlátil hodně lidi, včetně spolužáky, kteří předtím mlátili jeho. Jak už bylo zmíněno výčitky žádné nemá, ale občas tu lítost v sobě cítil. Byly i chvíle, kdy Jimmy nemyslel jenom na sebe a udělal něco pro druhé, zvlášť pro svou sestru Adrianu. V nedávné době byl napaden nějaký chudák, který neměl u sebe ani moc peněz. Byli to pravděpodobně pankáči, kteří na něj použili baseballovou pálku, nevědělo se z jakého důvodu byl ten chudák napaden. V tu chvíli kolem nich procházel samotný Jimmy, když se vracel z práce. Nikdy neměl zrovna v lásce pankáče, stejně jako nenáviděl Íry nebo černochy. Všechny ty pankáče zmlátil a odehnal je pryč. Nakonec pomohl i tomu napadenému chudákovi, který mu dokonce poděkoval a dal mu nějaký ten dolar.
Bylo pozdě večer a Jimmy se rozhodl opustit Giuseppeho hospodu a půjde domu si lehnout. Barman neměl nic proti a pochopil, že má Jimmy druhý den ráno další šichtu. Dopil své poslední pivo, zaplatil účet a odešel z hospody směrem ke svému bytu, kde už pravděpodobně spí jeho sestra Adriana. Byl trochu opilý, ale vnímání se ještě zdaleka neztratilo, protože Jimmy má v sobě velkou odolnost a velice tuhý kořínek. Ale nikdo ještě neviděl, že by se v opilosti někdy porval nebo dokonce někoho zabil, Jimmy je sice velký rváč, ale někdy zná i své hranice, kdy neublíží ani mouše, má v sobě i duši džentlmena, který taky rád pomůže. Mafiáni mají kromě typického zabíjení i smysl pro džentlmenství, které díky tomu si získávají důvěru od lidí, protože se tolikrát necítí v bezpečí a jsou věci, které policie běžnému občanovi neposkytne. Samozřejmě pokud nastane nějaký problém ohlédně podrazu, skončí buď na vozíčku s kulkou v hlavě nebo s broky plněné soli u srdce. Jimmy má sice v sobě podobné způsoby, pracuje dokonce ve skladišti mafiánské rodiny, ale že by se cítil na dráze organizovanému zločinu je velmi pochybující, protože Jimmy se nikdy nechtěl nějak zaplést s bohatýma grázlama s pistolí v kapse. Chtěl hlavně mít a vykonávat normální práci s normální částkou peněz. Jenomže tahle částka se víc podobá ke gangsterovi než k dělníkovi.
Když se Jimmy vracel domu, šel nahoru po schodech docela pomalu, protože už párkrát zakopl, ale naštěstí nespadl, pro jistotu se držel za zábradlí. Vytáhl své klíče od bytu a pomalým tempem odemykal a otevíral dveře. Viděl, že už je v bytě tma a pravděpodobně už šla jeho sestra spát, ale to si nebyl ještě jistý. Pomalu vkročil dovnitř a pomalu zavřel za sebou dveře. Když se podíval do pokoje, viděl spát na gauči svou sestru Adrianu, která asi usnula po té co se oba pohádali. Přišel k ní blíž, klekl si před ní a pošeptal jí, že jí mrzí to co řekl, ale Adriana už nějak nevnímala, trochu se zatřásla, ale to z důvodu, že byl její bratr cítit alkoholem. Jimmy se postavil opět na nohy a rozhodl, že nebude svou sestru budit a půjde si lehnout. Jenže to ještě neudělal, jelikož uviděl v kuchyni kastrol se zbytkem večeře, proto neváhal a začal si tajně trochu nabírat, hlavně co nejvíc potichu, aby to neslyšela Adriana. Jimmy byl na tyhle věci trochu drzý, ale i kdyby ho Adriana nachytala s tím zbytkem večeře, nic by mu asi na to neřekla, akorát Jimmy by se obával, že ho bude zas žádat o modlení. Což on sám poslední dobou tyto křesťanské zvyky nesnášel.
Jakmile Jimmy dojedl, vzal do ruky talíř a tajně ho umyl, aby Adriana nezjistila, že někdo kus zbytku večeře ujedl. Potom se podíval z okna, kde pozoroval hvězdy, zapálil si cigaretu a zároveň odposlouchával manželské hádky, které jdou v téhle čtvrti slyšet běžně. Několikrát to skončilo násilně, či dokonce došlo až ke smrti. Většinou jsou to samé nevěry, rvačky, podrazy, dluhy, nezaměstnanost, alkohol či drogy. Jimmy má poslední dobou ve zvyku tyto věci poslouchat, proto mu to tolik nevadí, aby musel kvůli tomu předčasně típnout cigaretu a zavírat okno. Po nějakých přibližně pěti minutách odhodil cigaretu a zavřel okno. Vydal se do svého pokoje, kde se převlekl do spodního a šel spát.