Kapitán Tom a kompas Jacka Sparrowa - 5. kapitola

„Je to škoda, ” naoko posmutněl kapitán, „ale už jsem se rozhod. Nechám si ji!” vykřikl a provedl ukázkové salto ze židle.

„Chyťte ho,” rozkázal drobný chlapík ve vyrudlém plášti a tři muži se hrnuli k Tomovi. Ten však nečekal. Plátno zastrčil pod košili, vyskočil na stůl a vytasil šavli. Když ho mladíci obklopili, chytil se lustru a přehoupl se na jiný stůl, kde jeho posádka začínala být zpitá pod obraz boží.

„Hoši, balíme to,” zahalekal, aby své mužstvo probral. Piráti se začali nemotorně zvedat a vytahovat šavle.

Chlapík toužící po mapě zuřil, že kapitán není tak opilý, jak vypadal.

„Hněte sebou!” Řval netrpělivě na své poskoky a vytáhl bambitku.

„Platíme,” zavolal Tom na hostinského a hodil po něm váček naditý penězi. Měšec plný zlatých mincí trefil hostinského do hlavy, takže ten dobrý muž, který se chystal zakročit proti nepokojům ve své hospodě, jenom zmateně přihlížel.

„Pánové, připravte Hvězdu, vyplouváme. Za chvilku jsem u vás,” poručil Tom a znovu se zhoupl na lustru, přičemž nakopl dva ze svých pronásledovatelů. Po třetím hodil židli, zatímco navztekaný chlápek se marně snažil zamířit bambitkou na svůj cíl.

Nakonec mu k jeho smůle jeden z odcházejících pirátů vytrhl zbraň z ruky. S mizejícími opilci se mu z opasku ztratily i dýky a druhá pistole, také jeho pomahači přišli o nějakou tu ocelovou zátěž. Odvážní pijani jim podrazili nohy a svázané hodili na podlahu, takže teď proti sobě stáli jen kapitán Tom a jeho protivník se šavlemi v rukou.

Chvíli se opatrně obcházeli, jako dva tygří samci. Tom se zadíval na tetování na pravé ruce soupeře.

„Ale co to vidím, nejsi ty Marcello? Lovec pokladů? Slyšel jsem o tobě,” zapitvořil se kapitán a provedl výpad. Odkopl Marcella do rohu místnosti, zastrčil šavli a vytáhl dvě bambitky.

Napití hrdinové, kteří zvědavě vykoukli zpod stolů, se opět stáhli. „Sundej si kabát,” přikázal Tom.

„Co cože?” blekotal nechápavě poražený.

„Sundej si kabát,” zopakoval kapitán. Marcello uposlechl. „A teď kalhoty,” zaznělo pokračování. Pro umlčení chabého protestu v obou bambitkách cvaklo, jak je kapitán odjistil. Marcello vyplašeně stáhl kalhoty.

 Tom došel až k němu, oděv mu sebral a vyvěsil na lustr, nepřestávaje mířit. Věnoval ještě rošťácký úsměv hostinské Bertě, kývl na pozdrav polonahému Marcellovi a se slovy „rád jsem vás všechny viděl” vyskočil oknem.

Hostinský jenom hlesl: „Proč nešel dveřma?ˮ

„Zvednout kotvy!“ rozlehlo se nočním přístavem a galeona Rudá Hvězda vyplula na svou další cestu.