Hledaný VII.

VII.

               Kapitán Marián Holý seděl za volantem služebního vozu. Na střeše měl majáček, díky kterému mohl jet rychleji, než je dovoleno. Řídil velmi soustředěně.
 ,,Jezdíš takhle i normálně?“ptal se ho jeho mladší kolega Tomáš Kučera.
 ,,Ehm, hej,“ souhlasil a dával pozor, aby pronásledovaného únosce malého dítěte neztratil z očí. Díky dopravním kamerám a hlídkám se podařilo vůz pachatele zachytit a kapitáni Holý s Kučerou a další tři policejní vozy mu nyní byli na blízku.
 ,,Asi budu zvracet,“ řekl Kučera po té, co Holý projel prudce zatáčku, až se skoro dostali do smyku.
 ,,Si robíš prdel?“
 ,,Ne,“ řekl Kučera, jehož barva pleti procházela kolem bílé do zelené.
 ,,Ja tu prenasledujem páchatěl´a a ty chceš zvracať? Zabudni!“ řekl Marián a po chvilce se na kolegu letmo podíval. ,,Do prdele! V tej prihrádke je vrecko,“ řekl mu a snažil se neposlouchat zvuky zvracejícího kolegy.
 ,,Takhle budeš řídit, až povezeš třeba Libušku na rande?“
 ,,Si debíl. A on taky! Bože, veď on ide po chodníku!“ nadával Marián Holý.
 ,,Jeď na ten most, na druhé straně mu tak můžeš nadjet!“ radil Tomáš Kučera.
 ,,Ty si radšej drž to vrecko,“ řekl, ale poslechl ho a opravdu se to povedlo. Marián zastavil tak, že stál přes celou šířku chodníku, po kterém se k nim blížil Kryštof Papež ve svém voze.
Oba policisti z vozu rychle vyběhli, Tomáš Kučera odhodil pytlík se zvratkami a se zbraněmi v ruce se modlili, aby Papež zastavil. Nakonec to přeci jen udělal, aniž by naboural do vozu, který pro něj byl zátarasou.
Hned za ním dorazila zásahová jednotka, jehož členové Papeže bez slitování, přemlouvání, něžností a jemností vytáhli z auta, hodili ho na zem, spoutali a prohledali.
Po té ho naložili k nim do dodávky a odvezli na policejní komisařství.

          ,,Kryštof Papež, třicet dva let, pracuje v nakladatelství,“ řekl Tomáš Kučera, když vešel do výslechové mstnosti. Na dřevěné židli seděl shrbený Papež v roztržené šedé mikině.
 ,,Tak, asi to nebudeme protahovat. Kde je Adam König?“ zeptal se Kučera. Kryštof Papež seděl, ruce založené na prsou a mlčel. Pohledem sledoval nahrávací zařízení, které právě nahrávalo jeho mlčení.
,,Tak znovu. Kde je Adam König?“ Ticho.
,,A kde je Jana Svatá?“ Ticho, ale alespoň přestal zírat na jedno místo.
,,Ty asi nechápeš o co tady jde. Chytili jsme tě. Máme na tebe vloupání se do cizího objektu, vraždu, únos dítěte, vydírání, ohrožení všech těch lidí cestou v autě, ublížení na zdraví Libuše Königové. Teď už je jen na tobě. Jestli dostaneš doživotí, nebo budeš spolupracovat a všechno nám řekneš,“ řekl Tomáš Kučera a do místnosti vešel Marián Holý. Tomáš k němu přišel.
     ,,Našla sa Jana Svatá. Chcem, aby si z nej dostal, kde je malý Adam.“
 ,,Ty už jsi s ní mluvil?“
 ,,Hej, ale tiež mlčí. Ja to skúsim vymlátiť z tohto debila.“
 ,,Mám tě brát doslova?“
 ,,Hej,“ řekl Holý a přešel za Papeže. Hodil před něj tlustou knihu, která s žuchnutím dopadla před Papeže, který leknutím nadskočil.

,,Zdravím ťa, Kryštof. Máš peknú holku,“ řekl a posadil se na místo, kde před tím seděl Tomáš Kučera. ,,Vieš čo je toto? To je kniha, kde sú všetky trestné činy a aj koľko za ne môžeš dostať.“
 ,,Trhněte si,“ řekl Papež. Mrián si povzdechl a vypnul nahrávací zařízení.
 ,,Ja tu knihu nepriniesol preto, by som ti spočítal koľko za to všetko, čo si urobil dostaneš. Ja ťa jej chcem mlátiť tak dlho, kým mi nepovieš, kde je Adam König. A keď stále budeš mlčať a ma už to nebude baviť, môžem ti odrezať prst, rovnako ako si to urobil tomu malému, vyděšenému dieťaťu. A keď budeš stále mlčať, pôjdem odrezať prst aj tvoje holce. Čo na to hovoríš?“
 ,,Nič na to nehovorím,“ řekl mu Papež.
 ,,Tak to nie, to si nemal. Neznášam, keď niekto hovorí rečou, ktorú perfektne neovláda. Ja na teba tiež nehovorím česky,“ řekl Marián a vstal. Obešel stůl a pak náhle strhl Papeže ze židle. Když se pokusil vstát, tak ho Marián praštil tou těžkou knihou přes záda, přímo mezi lopatky. Papeže to uzemnilo zpět na podlahu.
 ,,Tisíc tristo strán. No, nie je to nič moc, ale väčšie knihu som tu nemal,“ řekl a praštil ho znovu, tentokrát mířil na bedra. Když se chtěl Papež pokusit znovu vstát, nakopl ho Marián tak, že se překulil z břicha na záda. Další ránu knihou trestních činů dostal do tváře.
 ,,Tak už hovor!“ zakřičel na něj Holý svým hromovým hlasem. Sehl se a za mikinu Papeže postavil a naplácl ho k zemi.
 ,,Nic vám neřeknu. Jste jen zasraný policejní krysy. Tohle si nesmíte dovolovat. Kdyby mi Libuše dala ty prachy hned a netahala vás do toho, nemusel jsem tu být. Mohl jsem sebrat prachy a toho malýho bastarda poslat Libuši domu, jako to udělal na Slovensku ten Keller. Kolik kusů z toho dítěte udělal? Sedm?“ zeptal se jízlivě Papež a dostal za to od Mariána takovou pěstí, až druhou dostal o zeď za ním.
 ,,Ty hajzel jeden! Myslíš si, ako si dobrý, že si uniesol dieťa? Urobil si toľko chýb, že bolo len otázkou času, keby sme si pre teba došli aj bez tých peňazí. A teraz už mi konečne povedz, kde je Adam!“ řekl Marián a přitiskl vyslýchaného na zeď tak, že měl nohy ve vzduchu.

          ,,Dívejte se dobře. Teď ho bude držet pod krkem, dokud nebude celý rudý a nebude lapat po vzduchu. Pak ho pustí a bude do něj asi kopat,“ vyprávěl Kučera Janě Svaté, spolupachatelce a Papežově přítelkyni.
 ,,Já vám to nesmím říct,“ říkala se slzami v očích a od poloprůhledného zrcadla se otáčela. Nechtěla se dívat na to, jak jejího přítele takhle mlátí, ale kapitán Kučera ji k tomu nutil. Věděl, že Marián bude Kryštofa Papeže mlátit hlava nehlava a tak doufal, že ho v tom jeho přítelkyně nenechá.
 ,,Proč jste to dítě unesli?“
 ,,Protože jsme potřebovali peníze,“ říkala a slzy se jí valily po tváři. ,,Kryštof je ve velkých dluzích. Potřeboval peníze na jejich splacení.“
 ,,Proč zrovna únos?“
 ,,Já nevím! Celé to vymyslel Kryštof!!“
 ,,Jé, dívejte se, mlácení hlavou o stůl, to mám nejraději. Škoda, že tu nemáme nějaké jídlo, že? Třeba popcorn,“ řekl schválně Tomáš Kučera. Sledování, jak čelo jejího přítele opakovaně naráží do desky stolu a poznámka o popcornu už byla pro Janu Svatou moc.
 ,,Tak už toho nechte!“
 ,,Až ty nebo on řeknete, kde je Adam!“
 ,,Ať přestane! Všechno vám to řeknu! Už ho ale nechte!“ zhroutila se a klesla na zem.
 ,,Kde je Adam?“ zeptal se Tomáš tak nejtvrději, jak jen to bylo možné.
 ,,Má ho ten její manažer!“
 ,,Bárta?“
 ,,Jo, to u něj je to dítě!“ řekla a Tomáš Kučera ji předal policistovi, aby ji odvedl tam, kam patří a šel rychle za Mariánem.

 ,,Ta jeho holka se zlomila. Máme místo,“ řekl Kučera, když strčil hlavu do výslechové místnosti. Holý si ještě naposledy praštil s Papežovo hlavou a následoval svého kolegu.

          ,,Ani hnout!“ vykřikl na Alexandra Bártu, manažera Libuše Königové, Tomáš Kučera. Alexand Bárta byl ve svém bytě sám, se synem Libuše Königové a také revolverem. Marián Holý si zbraně všiml a vystřelil ve stejný okamžik, jako Bárta.
 ,,Áh, kurva. Trefil ma,“ řekl Marián Holý a držel se za paži.
 ,,No, to ty jeho taky, akorát on se za hlavu už nechytí,“ řekl Tomáš Kučera a z ohrádky vyndal malého Adámka. ,,Ahoj mrňousi, co jsme se tě nahledali,“ řekl a malého, uplakaného a špinavého chlapce prohlédl. ,,Zavolejte sanitku a ať jsou tu rychle, jde o dítě a taky pana kapitána,“ řekl policistovi v uniformě.
 ,,Ahoj Adamko,“ řekl a malého chlapce s velkýma zelenošedýma očima si od svého kolegy vzal. ,,Neboj sa ma, už je dobre. Strýček Marián sa o teba postará,“ řekl a chlapce konejšivě pohladil po zádech.
Díky velmi dobré dostupnosti u nich byla záchranná služba do deseti minut. Prohlédli chlapce i kapitána Holého, kterému ošetřili střelnou ránu. Naštěstí ho kulka trefila jen lehce.

               Libuše Königová spala po injekci od svého bratra v jeho bytě.
Rozezvonil se jí telefon a její bratr Ladislav se k němu rychle přihnal. Na displeji svítilo jméno kapitána Holého.
 ,,Halo,tady Ladislav König.“
 ,,Tu kapitán Holý. Mohol by som hovoriť s vašou sestrou?“
 ,,Sestra ještě spí.“
 ,,Máme Adamka a za desať minút budeme v Nemocnici svätej Anny.“
 ,,Adámka? A je naživu?“
 ,,Áno.“
 ,,Budeme tam za pět minut,“ řekl, ukončil hovor a spěchal ke své sestře. ,,Libuško, pojď, rychle se oblékni,“ budil Libuši.
 ,,Co se děje?“ ptala se ospale.
 ,,Musím do nemocnice a ty půjdeš se mnou.“
 ,,Nech mě tady.“
 ,,Ne, jedeš se mnou. Na, kabátek a pojedeme. Je to naléhavé, ale samotnou tě tu nenechám,“ řekl a pomohl jí vsoukat se do kabátu. Po té ji dostrkal do auta a vezl do Nemocnice svaté Anny, kde sám jako lékař pracoval.

Přijeli tam stejně, jako sanitka. Její řidič vystoupil a šel otevřít zadní dveře, ze kterých jako první vystoupil kapitán Holý.
 ,,Adam!“ vyhrkla Libuše a rychle se drala z auta ven a běžela kapitánu Holému naproti.
 ,,Adamko, podívej sa, maminka,“ řekl Marián a reakce malého Adama skoro až dohnala Marina k slzám. Adámek se rozplakal štěstím, že vidí svou maminku. Ta k němu doběhla a ihned ho přivinula na svou hruď. Zasypala ho polibky na celý obličej a i ona plakala štěstím, že má syna zdravého a živého u sebe. Klečela na zemi a líbala svého syna do vlasů.
 ,,Libuško, Adámka musí prohlédnout lékař,“ řekl ji jemně její bratr. ,,A vás, pane kapitáne, taky,“ řekl Mariánovi.
Libuše stále držela Adámka ve svém náručí, ale vstala ze země a otočila se na kapitána Holého.
 ,,Jste zraněný?“ zeptala se Libuše.
 ,,Váš manažér na mňa vystrelil.“
 ,,Můj manažer?“
 ,,To on mal Adamka pri sebe.“
 ,,Cože? To není možné.“
 ,,Bohužial.“
 ,,Já ho zabiju.“
 ,,Neskoro. Já už to urobil. Ale to teraz nerieště. Pojďme ďalej,“ řekl a vzal jí kolem ramen. Uvnitř se rozešli každý do jiné ordinace. Kapitána Holého ošetřil osobně Ladislav, Libušin bratr.

          Marián Holý seděl na lavičce v nemocnici na chodbě, když z jedné z ordinací vyšla Libuše se svým bratrem, který nesl spícího Adámka.
 ,,Běž napřed do auta. Hned tam budu, ale nespouštěj Adámka z očí,“ řekla Libuše Ladislavovi a šla k Mariánovi.
     ,,Ako je Adamkovi?“
 ,,Je zanedbaný, hladový, opruzený a nemá jeden prstík. Lékaři mu to vyčistili, ale už navždy nebude mít malíček na levé ruce.“
 ,,Velmi ma to mrzí. Je to moja chyba. Od prvého dňa sa mi váš manažér nepáčil.“
 ,,Pane kapitáne, splnil jste co jste mi slíbil. Přinesl jste mi Adámka zpět. Nevím, jak se vám za to odvděčit.“
 ,,Oh, to nie, Libuška, to nie.“
 ,,Je vaše zranění vážné?“ zeptala se a podívala se na jeho ovázaný biceps.
 ,,Nič čo by som nezvládol. Je to len škrabnutie, váš brat mi to zašil.“
 ,,Tak dobře.Já už asi půjdu za Adámkem. Nehnu se od něj už ani na kork.“
 ,,Chápem.“
 ,,Uvidíme se ještě?“
 ,,Možno hej,“ řekl a Libuška pokývala hlavou a pak ho objala kolem krku. On ji k sobě přitiskl a užíval si to.
 ,,Děkuji, moc vám děkuji za všechno,“ řekla když ho pustila a odcházela rychle za svým synem.