Život po životě - kapitola III

Kapitola 3 - Nezvaní návštěvníci

  Pondělní ráno týdne třetího provázelo nejen ošklivé počasí, ale také špatná nálada v domě. „Jak je Joshovi?“ ptal se Jeremy Emira. „Je to zvláštní! Ty škrábance…Kůže kolem nich se začíná odlupovat jako by byla mrtvá. Taky jeho dech není v pořádku. Dýchá ztěžka. Ale nebojte. Určitě bude v pořádku.“ „Snad ano.“ odvětil Jeremy. „Víte doktore, obáváme se, že ho tím nakazili. Měli bychom ho nějak zabezpečit.“ „Nesmysl! Sami jste říkali, že se to šíří kousnutím.“ S těmito slovy Emir odešel. „Jeremy, já zde už nechci být! Měli bychom odejít! Je to nebezpečné!“ „Já ti nevím, Agness. Mají to tady zabezpečený, raději bych zůstal.“ „Tak já půjdu sama!“ začala Agness vyhrožovat. „NE! Tak počkáme do zítřejšího rána. Pak jim řekneme, že jdeme na obchůzku a zmizíme.“… dokončila větu Agness. Jeremy si jenom povzdechl „Jestli si to přeješ… .“ „Ale nesmí o tom nikdo vědět!“ dodal k tomu Jeremy.

  Nastal večer a Josh byl víc žhavým tématem. Ptali se, jak mu je, zdali se jeho stav zlepšuje nebo naopak. Doktor jen smutně zavrtěl hlavou.

 Když šli všichni spát, přišla za dvojicí jedna z žen, co tam dole seděly u představování i večeře. „Ahoj, já jsem Rebecca. Slyšela jsem váš dnešní rozhovor a přišla jsem kvůli tomu za vámi.“ „Jaký rozhovor?“ ptal se Jeremy. „Já vás slyšela. Chcete odejít, protože se necítíte bezpečně, ale venku je to ještě horší! Věřte mi! Přišla jsem sem dva dny před vámi a věřte, že tam, odkud jsem přišla, bych se nikdy nevrátila.“ „Proč nám tohle říkáte?“ „Nechci, aby se to stalo i vám.“ „Dobrá, my tedy zůstaneme. Ale jakmile bude příležitost, tak se odsud vytratíme!“ „Jóó!“ přidala se Agness. Té noci si šli všichni lehnout vystresovaní, proto ani noc nebyla pro většinu klidná.

  V úterý ráno se sešli u stolu vyčerpaní. Poslední přišel doktor se sklopenou hlavou a kruhy pod očima. „Zemřel. Josh je…mrtvý! Odpoledne mu uspořádáme pohřeb!“ Ač v nevhodnou chvíli, ale stejnak to Jeremy ze sebe vyrazil „Musíte ho zabít ránou do mozku!“ „Já to udělám!“ přihlásila se Rebecca. Vyšla po schodišti nahoru a zanedlouho zazněl výstřel. Nikdo se ale nevracel. Ostatní se tam šli podívat a spatřili velmi ošklivou podívanou…Na zemi ležela mrtvola…Nebyla to mrtvola Joshe,ale Rebeccy. Místo toho Josh klečel nad ní a hodoval. „To snad ne!“ zakřičela další z žen. Jestli si Jeremy dobře pamatoval, byla to Andrea. Jess neváhala a Joshe okamžitě střelila do týlu. Ten rámus udělal problémy. Přilákal nemrtvé. Ti dokonce povalili plot na přední zahradě a přes něj si to nakráčeli k domu. „Pššt!“ tišila ostatní Jess. „Když budeme potichu, odejdou! Hlavně se nepřibližujte k oknům ani dveřím!“  Opravdu během pár hodin odešli, ale plot byl zničený. Rozhodli se pohřbít Rebeccu a Joshe vzadu. Eric a Jeremy připravili hroby, do kterých byla těla vložena. Každý pronesl nějakou řeč a někteří do hrobů i něco vložili. Úterní večeře byla nezvykle tichá. Dnes se držela minuta ticha za každého zesnulého zvlášť. Ani potom nikdo nepromluvil. Nastala noc a všichni se uložili ke spánku.

  Středeční den nebyl nikterak zvláštní. Čím se vyznačoval, bylo, že byl ponurý. Nikdo s nikým nepromluvil.

  Ve čtvrtek se začali znovu mezi sebou bavit a vymýšleli, jak opravit ten plot. Jelikož na to neměli ani řádný materiál, museli použít zátarasu nábytkem. Byl to úkol obtížný a trval několik dní kvůli neustále se vracejícímu davu nemrtvých.

  Pátek a sobota byli v podobném stylu.
  V neděli se vydalo na další průzkum více lidí. Tentokrát vyrazil Eric, Penny, Shawn a Andrea. Všichni se k večeru vrátili bez újmy, s trochou zásob, ale i benzínem do generátoru. Mezitím se stihly dostavit zábrany namísto plotu a bylo to již bezpečnější.