Kapitán Tom a kompas Jacka Sparrowa - 8. kapitola

Tony seděl v kuchyni a ve velikém lavoru drhnul špinavé talíře.

„Nedáš si trochu?“ nabídl mu z ulepené láhve rumu kuchař Jimmi, jenž umyté nádobí otíral hadrem a rovnal do truhly. Chlapec zavrtěl hlavou. Blonďák ho chvíli po očku sledoval, pak se opatrně zeptal: „Ty seš kapitánův známej?“

„Ne, to nejsem,“ nesouhlasil Tony, „já tady su vlastně náhodou. Utekl jsem od strýca, protože mi dával hodně bití, hodně práce a skoro žádné jídlo. V noci pršelo a já se do rána schoval tady na lodi, jenže vy jste mezitím vypluli a kapitán Holypain mi dovolil tu zůstat. Mámu ani tátu nemám, bratr se ztratil na moři, pořádnou prácu za peníze nebo aspoň za jídlo mi nikdo nechtěl svěřit.“

„Jo takhle,“ divil se Jimmi, „černej pasažér. Já jenom že se podobáš...“ zarazil se. „Nevim, esli ti to vůbec můžu říct,“ ztišil hlas, „ale přindeš mi dost podobnej na kapitánova dávnýho... přítele. On byl tenkrát druhej důstojník a Jeremy byl plavčík na jedný vobchodní lodi. Já tam dělal kuchaře, proto to vim. Jerry tehdá...“ Jimmi zmlkl.

Do kuchyně totiž vešel hnědovlasý kudrnatý hromotluk.

„Zase vykládáš drby?“ poznamenal posměšně a nahnul se s plechovým hrnkem do sudu s rumem.

„To nejsou drby,“ bránil se kuchař, „já u toho přece byl.“

„Jo jo,“ ušklíbl se kudrnáč, položil hrnek na stůl a na odchodu se ještě obrátil k Tonymu: „Bacha na něj, mladej, už se mu to v hlavě motá.“

„Matyas,“ zamračil se Jimmi, když opět osaměli.

„Co se stalo s Jerrym,“ vyzvídal hoch.

„Zmizel. Nejspíš umřel. Kapitán nám tvrdil, že se utopil, ale Holypain trval na tom,  že lže. Nikdy mně ale neřek, co se doopravdy stalo. Už je to dávno, nejmíň deset let. Škoda ho, klučiny, bylo mu sotva sedumnác,“ povzdechl si kuchař nakonec.

Tony zamyšleně opláchl poslední lžíci a pustil se do drbání podlahy velikým kartáčem, zatímco Jimmi z pod plecháčku na stole vytáhl obálku a snažil se z papíru otřít vlhké kolečko. Nebylo to poprvé, co si někdo záměrně spletl jeho dopisy s podšálkem.