Život po životě - kapitola IV

Kapitola 4 - Oběti

  Byl to již čtvrtý týden od vypuknutí, třetí týden od doby, co se Jeremy s Agness přidali k „rodině“.

  Plány pro nadcházející týden byly stejně jako doposud. Začali se rodit i nové plány, jako například vycvičit nějaké bojovníky, další doktory nebo pracovníky-opraváře. Ženy byly zasvěcovány do prací mužských a většinou jim to šlo dobře. Jediné, co nemohl nikdo trénovat, byla střelba a ta…ta byla velmi důležitá. Jenže při každém výstřelu nebo jen větším rámusu se objevily ty nestvůry.

  Ke konci týdne, konkrétně v sobotu, když se vydali dva ze skupiny na průzkum - totiž Jess a Eric - zbylo v domácnosti 11 přeživších. Jeremy a Agness zrovna byli ve svém pokoji. Venku pracovali 4 další ze skupiny na zlepšení barikády. Uvnitř se Stan a Natalia zaučovali od doktora. Šlo jim to velice dobře, jenom to nemohli prozatím využít v praxi. Ti ostatní se nějak jinak zaměstnali nebo jen poflakovali. A čtyřka venku, co pracovala na barikádě -Penny,Kerney,Shawn a Andrea - si momentálně dopřávali odpočinku. Jak se barikáda stavěla a upevňovala, bylo zapotřebí hluku, který přilákal jejich pozornost. Přišli k „plotu“ a začali se tam sápat. Nemohli skrz něj projít. Kerney se jen smál, otočil se zády k „plotu“ a v tu ho strhl jeden z nemrtvých za barikádu. Zpoza barikády byl slyšet jen křik, a když se ostatní šli podívat, jak a co se stalo, bylo jim to hned jasné…ta barikáda byla poškozená. Byla v ní díra o průměru alespoň jednoho metru. Někdo jí tam musel udělat. Vždyť to předtím kontrolovali. Než se stačili vzpamatovat, bylo již několik ze zrůd vevnitř. Sápali se po lidech, kteří se snažili dostat marně dovnitř…Když už se všechno zdálo být ztraceno, dveře se otevřely dokořán a stál tam Jeremy. Okamžitě se tam snažili dostat. Ne všem se to povedlo. Kerney, u kterého proměna proběhla vmžiku, se sápal po Penny, jež se snažila vytrhnout z jeho sevření. Andrea chtěla vyběhnout na pomoc, ale Jeremy ji ve dveřích chytil. Odtáhl jí rychle pryč, a dveře okamžitě zabouchli. Vevnitř všechno ostatním vysvětlili a všichni se pustili do ještě odolnějšího opevnění. Tentokráte uvnitř domu. „No jo, ale co ti dva, co jsou na průzkumu? Jess,Eric? Nebudou se mít jak dostat dovnitř!“ řekla starostlivě Natalia . „Oni to zvládnou.“ ujišťoval ji Emir.

  Čekali do večera, dnes bez večeře, protože všichni byli vyděšení a zmatení. Další otázkou bylo, kdo udělal tu díru v barikádě…   Jeremy se v noci díval z okna, zdali odcházejí pryč, ale stále tam čekali. Přibylo jich…už nebyli tak daleko…už nebyli tak „neškodní“! Pak Jeremyho napadlo, že by mohli Jess a Eric přijít zadním vchodem. Když už se blížila sedmá hodina ranní v neděli stejného týdne, uslyšel Jeremy rámus při procházce po domě. Běžel se podívat, oč jde a z okna jí spatřil. Byla tam…ta osoba…ta, na kterou čekal. Ale něco se stalo, ta osoba byla sama. Chyběl Eric. Jeremy běžel dolů otevřít zabarikádované dveře a vzal Jess dovnitř. Ta si lehla na pohovku a vyčerpáním hned usnula. Když se probudila, stál okolo ní zbytek a čekali, až jim všechno vypoví. „Bylo to hrozný!“ začala Jess. „Přišli jsme do jednoho z domů, už ani nevím jakého, a šli jsme ho prohledat. Když jsme se chtěli vrátit zpět, ti slizouni stáli uprostřed chodby. Eric mě poslal napřed s tím, že je odláká, a slíbil, že se vrátí hned, jak to půjde. Ale nevrátil! Musela jsem běžet bez něho, když jsem si všimla, že ty nestvůry stojí i před naším domem, a musela jsem tak hledat jinou cestu. Použila jsem zadní vchod, kde naštěstí nebyli, a Jeremy mi otevřel. Jenom si nemohu vzpomenout, kde jsou ty věci, co jsem vzala…“

  Zbytek dne proběhl v klidu a u večeře společně drželi minutu ticha za zemřelé. Děkovali Bohu, ale i jeden druhému. Po večeři šli všichni unavení spát.