Život po životě - kapitola VII

Kapitola 7 - Pravda

   Týden sedmý. Dobrá nálada z předchozího dne pokračovala nadále. Práce na zabezpečení, ale i průzkumy a „vyučování“ ostatních členů pokračovaly dle plánu. Dokonce už i Jess svolila, že čtveřici nebudou nadále zamykat, což je rozhodně potěšilo. I Peterova noha se už zlepšila. Mohl se na ni sám postavit. Zkrátka pohoda, která už dlouho nebyla a jak to tak bývá…trvat věčně nemohla.

  V středeční večer byl zvenku slyšet hrozný rámus, ale nikde nic nebylo vidět. Světla venku už pár týdnů nesvítila. Už tak lákala pozornost nezvaných světla vně domu. Když ráno otevřela dveře do zahrady Natalia, aby se podívala, jak je venku krásně, čekalo ji nemilé překvapení. Před otevřenými dveřmi stál nemrtvý, který ani na vteřinku nezaváhal. Okamžitě se na Natálii vrhl. Situaci vyřešil Stan, který procházel kolem, když mířil na toaletu. Okamžitě nemrtvého odhodil a Natálii zvedl. „Bylo to o fous!“ oddychl si Stan a zavřel dveře. „Já…já s-si ne-ne-nemyslím!“ přiznala se Natálie. „Podívej! On mě kousl!“ „Zatraceně! Všichni SEM!“ zařval mohutně Stan. Po chvíli se už kolem Natálie řadil dav lidí. Byli zděšení a nechápali. Pak uviděli. Roztržený a zakrvácený rukáv. V něm se skrývala rána od kousance. „Musíme něco udělat!“ zareagoval pohotově Jan. „Mění se rychleji než kdy dříve!“ dodal. „Sklapni! Drž hubu!“ zakřičela na něj Jess. „Prásk!“ ozval se výstřel. Natalia se sesula k zemi s prostřelenou hlavou. Ostatní se otočili na střelce. Byl jím Peter. „Ven!“ zahřměla Jess. „Řekla jsem ven! Ani jsem se s ní nestihla rozloučit! Možná bychom jí mohli pomoct!“ „To už nejde!“ vmísila se do rozhovoru Lisa. „Řekla jsem ven! Na co ještě kurva čekáte?!“ „Ale Jess…To jim přece nemůžeš udělat!“ ozval se Jeremy. „Jsou to jenom lidi. Přežívají stejně jako my!“ „A udělali, co bylo nutné!“ přidala se Agness. „Vy to nechápete, co?“ vyjela ostře Jess. „Jak by vám bylo, kdyby vám zastřelili sestru?“ Jess se zřítila na zem v slzách a naposledy zakřičela „Vypadněte okamžitě odsud!!“ a výhružně vystřelila do stropu. To nemrtvé ještě více navnadilo a rozzuřilo v jejich honbě za čerstvou potravou a začali lomcovat dveřmi i okny.

  Jess vstala a otevřela ty dveře, kde se to stalo. Stál tam další z nich. Vyběhla ven a začala je zabíjet. Jan, Peter, Lisa, Anette, Jeremy a Andrea se k ní připojili. Nezvládali to, bylo jich příliš. Jeremy při své snaze bránit Anette zakopl a upadl do bezvědomí. Ostatní tam bojovali, ale marně. Postupně ustupovali. Ale byli příliš neopatrní na to, aby se nic nestalo. Když se vrátili do domu, zjistili, že Peter a Andrea byli pokousáni. Zde chtěla Jess vykonat svou odplatu, ale Agness jí vyrazila zbraň z ruky. Někdo pak Jess omráčil ránou do hlavy.

   Když se Jeremy po několika hodinách probudil, stála u něj Anette a Agness. „Ty jsi mě chtěl zachránit a místo toho jsem zachránila já tebe.“ žertovala Anette. Všichni se zasmáli. Pak se ozvala Agness. „Myslím, že bych měla jít. Skočím se podívat na Jess.“ V pokoji zůstali jen oni dva. „Musím ti něco říct, Anette!“ „Psst, nic neříkej! Všechno vím.“ prozradila a opatrně Jeremyho políbila.

   S Jess to bylo horší, museli ji přivázat, zdálo se, že se pomátla. Nicméně bylo zvláštní, že po probuzení se na nic nepamatovala.

   A Peter s Andreou se naposledy s ostatními rozloučili a odešli do „místnosti smrti.“ Tak se začalo říkat místnosti, kde zemřeli Josh a Rebecca.

 Po několika minutách zazněl výstřel. První a pak druhý.

   Další den všem uspořádali pohřeb na zahradě před domem. Uložili všechna tři těla opatrně do hrobů, a společně tam stáli. Společně tam plakali. Společně proklínali ty obludy tam venku. Byli tam teď jako opravdová rodina. Jeden vedle druhého. I s Janem, Lisou a Anette. Jediná Jess zůstala v pokoji, dokud to neskončilo.

   Zbytek týdne stál za nic. Všechno se začínalo pomalu, ale jistě hroutit. A i když v domě byl klid, za jeho dveřmi čekalo zlo. Zlo, které stejně jednou všechny dostane.