Příběh mafiána - Kapitola 1 (2.část)

Bylo ne příliš čisté, ale přesto slunečné ráno. Odbyla sedmá hodina a Jimmy, který se objevil v pyžamu, právě vstal ze své postele. Trochu se mu z té včerejší noci zamotala hlava, ale necítil se zrovna tak moc slabě, aby se mu nechtělo jít dneska do práce. Jeho sestra Adriana už byla oblečená a připravená opustit byt. Ale ještě mezitím hodila špinavé prádlo do košíku, protože veškeré oblečení bylo bratrovo a nevonělo zrovna po rozkvetlích růží. A Adrianě se moc nelíbí, když je v bytě cítit nepříjemný puch, proto ne moc často otevírá okno, většinou spíš večer, kdy je to ve čtvrti mnohem čistější.
Když Jimmy vylezl ze svého pokoje, uviděl právě svou sestru s tím špinavým prádlem, který měl včera na sobě. Chtěl navázat kontakt s Adrianou, ale bylo jí v očích vidět, že se jí konverzovat se svým mladším bratrem moc nechce. Přesto hodila prádlo do košíku a šla dva kroky blíž k Jimmymu. Jimmy viděl na své sestře, že její oči jsou trochu rozhněvané, ale pochopil to a vůbec se jí nedivil. Protože si byl jistý, že ta včerejší hádka jí trochu vzala a nechce se s tím smířit. Proto Jimmy neváhal a podíval se jí směrem do oči a s nervózním gestem a smutným výrazem obličeje promluvil jako první.
,,Pořád se na mne zlobíš?''
,,Nevím co k tomu mám říct Jimmy, ale ano zlobím se.''
,,A proč se na mne tak moc zlobíš? Kvůli tomu včerejšku?'' zeptal se neutrálně Jimmy a dal si obě ruce na čelo.
,,Ano, přesně tak, víš opravdu mne rozhodilo. to cos mi do oči řekl a bylo na tebe dost vidět, že to myslíš vážně. Ale nemyslím si milý bratříčku o tobě, že jsi blázen, a že si stejně myslím, že se v životě nezapleteš nebo dokonce nepřidáš k nějakému mafiánskému spolku. Prostě prozatím to vše vidím tak, že jenom pracuješ v tom pitomém skladišti, že vyděláváš poctivý peníze a že nejsi v ničem namočen.''
,,Ale to je to, co jsem ti včera vysvětloval, kdybys hned nehysterčila, okamžitě bys to pochopila...''
,,Já vím..., Já vím a omlouvám se, že jsem po tobě tak hned vyjela, mám jen o tebe strach Jimmy, protože ty jsi úplně poslední, co z rodiny zbylo. Jiné sourozence nemáme, mámu i tátu máme v hrobech a o prarodičích nic nevíme. Prostě jsi poslední člen rodiny, kterého mám a nebylo by mi dvakrát dobře, kdyby se ti něco přihodilo. Pochop to, nemyslím to s tebou špatně.'' Adriana sklonila hlavu dolu, Jimmy si položil ruce k jejím rameni.
,,Já vím, pro mne děláš jen to nejlepší a já ti za to samozřejmě děkuju. Ale pochop jednu věc Adriano, nemůžeme celej život žít spolu v jednom bytě, musíme už jednou jít každý svou cestou. Ty jsi najdeš pořádného chlapa, který ti bude v životě věrný a já zase ženu, která mne bude nadosmrti milovat. Copak ty Adriano nechceš mít v životě děti?''
,,To víš, že chci, já jenom...''
,,Tak vidíš, hele podívej se, dneska si to odpracuju a potom budu mít pár dní volno. Sám šéf mi to slíbil, takže zkusme teď zapomenout na práci a budeme spolu hledat a seznamovat se. Souhlasíš?''
,,Ano, souhlasím Jimmy. Hele už musím jít nebo mne šéf zabije, že jsem přišla pozdě.''
,,V pohodě, jen běž.''
,,Měj se.'' a Adriana zavřela za sebou dveře.
Když Adriana odešla z bytu, Jimmy se začal připravovat taky. Když se nasnídal, oblékal se do čistého oblečení do práce, přemýšlel nad tím, zda jeho sestra to opravdu myslela vážně to, že se na něj za tu včerejší hádku zlobila. Protože když s ním začala mluvit a říkat své citové upřímnosti, neviděl vůbec na ni to, že by byla na něj nějakým způsobem naštvaná, protože Jimmy většinou pozná, kdy má zapotřebí se jeho vlastní sestra zlobit na svého mladšího bratra. Je to někdy tolikrát tou sourozeneckou láskou, kdy se strašně pohádají, až nakonec hned po hodině potom byli zase jiní. Jako by zapomněli, že si ještě před chvíli šli po krku, kvůli nějaké blbosti. I v amerických školách se tolikrát stávají věci, že dva spolužáci se krutě poperou, jdou proti sobě klidně i měsíc, až nakonec si podají ruce a jsou třeba do dnes nejlepšími kamarády. Jenomže Jimmy tohle nikdy nezažil, dalo by se říct, že ve škole neměl žádný kamarády. Všichni se na něho dívali špatně a tolikrát ho i šikanovali, ne kvůli jeho povaze, ale proto odkud pocházel. A škola, do které společně s Adrianou chodil neměla ráda Italy a už vůbec ne ty sicilský. Jen Adriana díky své inteligenci a snaživosti byla později oblíbená. Jen Jimmy měl bohužel největší smůlu, nejenom ve škole, ale později i s práci, kterou několikrát vystřídal do té doby, než začal pracovat ve skladišti Dona Tatianiho. Od té doby se spíš Jimmymu víc dařilo než klamalo. Rozhodně to nevypadá, že by měl v plánu skladiště opustit a hledat si novou práci, i když by si to moc přála Adriana, ale je to jedna z mála věci, které nemůže své sestře vyhovět, protože je to prostě práce jako každá jiná. Bez ohledu na to, kdo jí řídí.
Když byl Jimmy už připraven k odchodu, zkontroloval ještě předtím svůj byt, jestli je všechno v naprostém pořádku. Nasadil si čepici, vzal svůj pracovní kufr, zhasnul na chodbě, zavřel za sebou dveře a vyrážel směrem do skladiště, kde ho opět čeká několik hodin práce jako skladníka. Když vešel ven na dvůr, uviděl, že včerejší koupené auto je pryč. Že si ho nakonec jeho sestra vzala. Jimmy měl aspoň radost, že Adriana narozeninový dárek přijala a určitě už teď se s ním chlubí v práci, tedy v kanceláři. Když Jimmy vyrážel směrem k autobusové zastávce, věděl, že autobus, který už měl přijet má zpoždění, ale vzhledem k tomu, že už není na takové mizině jako předtím, mohl si dovolit stopnout taxíka, protože si hlavně přál, aby byl v práci co nejdřív. Po pěti minutách se známý žlutý vůz zastavil a dopravil zákazníka směrem ke skladišti, kde už ho všichni kolegové a zaměstnavatelé očekávají.
Cesta trvala přibližně patnáct minut a taxikář zastavil přímo před skladištěm. Celková cena dělala celých pět dolarů, Jimmy neváhal a dál taxikářovi podíl, kterýmu právem patří. Jimmy vystoupil z vozů, vešel k závoře, kde ho pustili a šel nakonec dovnitř. Když tam vešel, pozdravil ho jeden z kolegů a pochválil jeho čas. Zároveň mu naléhavě řekl, že se má stavit k šéfovi do kanceláře, kterýho od rána už očekává. Jimmy neměl vůbec tušení, co má na srdci jeho zaměstnavatel, ale vzhledem k tomu, že má Jimmy tady ve skladišti velikou důvěru, bude to opravdu asi něco naléhavého. Proč by si jinak přivolal zrovna Jimmyho?
Když Jimmy šel směrem nahoru, zaklepal a na oslovení šéfa otevřel dveře od kanceláře. Nebyl zrovna ve velice příjemné náladě a potřeboval se parkrát nadechnout. Protože byl na tolik nervózní, že měl veliké obavy z nějakého průseru, který sice pravděpodobně žádný neudělal, jak sám tvrdí, ale vždycky zvlášť ve skladišti mafiánské rodiny, se může obvykle něco náhodně stát, aníž by o tom věděl. Když tehdy poprvé nastoupil sem do skladiště, býval jeho zaměstnavatel příliš krutý ke svým dělníkům. Bývalo to někdy i horší než v režimu Mussoliniho, ale vzhledem k tomu, že vedoucí skladu prodělal už párkrát infarkt, a doktor mu doporučil, aby byl co nejvíc klidnější, už se k dělníkům choval líp než kdykoliv předtím. A jelikož Jimmy rok od roku prováděl svou práci velice dokonale, získal si od šéfa velkou sympatii a byl tak oblíbený nejen u zaměstnavatelé a jinými gangstery, ale i dělnickými kolegy. Protože Jimmy byl vždy ten, který stal na straně dobra a proto rád svým kolegům pomáhal.
Jimmy vešel do své kanceláře a zavřel za sebou dveře. Jeho zaměstnavatel oslovil svého skladníka velice neutrálním výrazem, proto Jimmy vůbec neměl ještě tušení, co ho vůbec čeká a jestli není všechno v pořádku. Každopádně se přiblížil ke svému šéfovi, ten se posadil do svého kancelářského křesla, kde vysedává skoro celý den. Sice se nedá říct, že by Jimmyho zaměstnavatel byl líný, právě že naopak je hodně aktivní a vždycky po hodině chodí kontrolovat své zaměstnance, jestli je všechno v pořádku. Jimmyho obzvlášť, protože mu hodně důvěřuje. Požádal Jimmyho, aby se též posadil. Ten se trochu klepal stresem a čekal, co zjistí z šéfových úst ,,Chtěl jste prý se mnou mluvit pane, tak jsem přišel.'' dvakrát zakašlal a díval se dál do oči zaměstnavatele, ten po pěti sekundách zareagoval též ,,Ano Jimmy, potřebují s tebou naléhavě mluvit.'' a na to si zapálil original kubánský doutník. Jestli byl legální nebo nelegální, to už bylo jedno.
,,Něco jsem provedl pane? Jestli ano, všechno napravím do posledního halíře.'' tázal se s velikou nervozitou Jimmy. Šéf mu mezitím na to odpověděl.
,,Klídek Jimmy, nic vážného jsi vůbec neprovedl, naopak chlapi jsou z tebe náhodou spokojeni. Dokonce jsem jím tebe doporučil. Teď už o tobě snad ví i samotný pan Tatiani.'' Jimmy se po tomto zmíněni docela zalekal a s překvapeným dojmem se zeptal.
,,Cože? On už o tom ví i Don Tatiani? Vždyť jsem ho nikdy v životě neviděl a to tady pracují už dva roky.''
,,Já vím Jimmy, ale pamatuj si jednu věc, že pan Tatiani má oči všude, takže nemyslí si, že o tobě vůbec nic neví. Naopak, on tu zná skoro každé jméno, zvlášť to tvoje. Ale to není to hlavní, proč jsem si tě zavolal.''
,,Tak co to tedy je pane?''
,,Poslyš Jimmy potřebují takovou malou laskavost. Možná se ti to nebude líbit, protože nevím, jestli máš na večer něco naplánované, ale je to fakt důležité a věřím, že ty to zvládneš. Jsi přece jenom můj nejoblíbenější zaměstnanec, práci odvádíš skvělé a máš tu ve skladišti velikou důvěru. A neznám nikoho, kdo by to líp zvládl než ty. Upozorňují tě, že to není nic velkého nebo dokonce riskantního, protože byla by škoda o tebe přijít a...''
,,Promiňte pane, že vám do toho vstupuju, ale musím říct, že mne docela napínáte.''
,,Jasně, v tom se fakt opravdu omlouvám. No tedy, potřebuji, abys tu večer zůstal a dohlídl na ostatní kolegy.''
,,Něco se děje?''
,,Je to možné, ale zatím nevím co, zřejmě se tu kradou věci a poslední týden řešíme nedostatky zásilek.''
,,Že já o tom vůbec nic nevím.''
,,Já vím, já vím. Já jsem ani nechtěl ti to říkat. Ale teď už to aspoň víš. Hele vidím na tebe, že se ti to moc nelíbí, ale když mi tuhle laskavost uděláš, zvýším ti ještě plat a prodloužím ti o pár dní tu tvou dovolenou. Tak co?''
,,Dobrá, rád vám tu laskavost udělám, ale musím potom zavolat své sestře.''
,,Chápu, to nebude problém, klidně toho využí.''
,,Díky šéfe.''
Mezitím, co Jimmy využil telefon z kanceláře, aby zavolal své sestře a oznámil, že se v práci zdrží. Jeho šéf opustil svou kancelář a vydal se směrem po schodech dolů. Jak už bývá někdy zvykem, zvlášť v tom americkém snu. Zaměstnavatelé mají vždy něco na práci velice naléhavého. Ať už se jedná o splácení dluhů nějakému organizovanému zločinu, či k zrychlenému splacení daní. Ale Jimmyho šéf, byl vždy čistý a nikdy nedělal špatné úmysly pro rodinu Tatian. Byl vždy věrný a pokaždé plnil přání samotného Dona. Někdy bývá těžké pracovat nebo spolupracovat s nejmocnější rodinou ve městě, ale Jimmyho zaměstnavatel vidí věci vždy moc optimisticky, i když dřív takový nebyl.
Poté co vyšel ze schodů, čekali před budovou nějací dva namakaní chlapi celý v černém – včetně košile a kravaty. Nikdo neměl vůbec tušení, co ti chlapi mají za lubem, ale asi to bude něco velkého, když zaměstnavatel musel tak naléhavě pryč. Zavřel za sebou dveře a vyptával se těch dvou chlapů v černém, co pak mají na srdci. Původně si ze strachy myslel, že to byli lidi od Novesnického, ale naštěstí to byli pouhý bodygardi od pana Tatianiho. Jimmyho zaměstnavatel by je poznal podle národního přízvuku, což tihle ti dva rozhodně neměli ruský, ale především byl čistě italský. Za nimi stála černá luxusní limuzína, zřejmě v ní sedí samotný Francesco Tatiani, ale to nebylo jisté, protože okna byla zavřená a z té dálky to nebylo moc vidět. Tihle dva bodygardi mu odpověděli, že pan Tatiani zjistil o té krádeži a tak se nabídl samotnému šéfovi skladiště, jestli nepotřebuje pomoc od pořádných chlapů. Protože Don Tatitani chce mít jako každý šéf mafiánské rodiny všechno pod kontrolou a nechce si dovolit, aby se v jeho skladu kradlo. Navíc tahle ta zásilka cigaret, doutníků a alkoholu je nelegální, protože sice už je pět let po velké prohibici, ale vzhledem k tomu že ruská mafie obrala Taliánům o několik kšeftů a legální podniky musely postupně krachovat. Ty byly potom předané právě chlapům od Novesnického a ve většině z nich, se buď obchodně podniká, kšeftuje s drogama a s alkoholem a nebo se rozmnožují herny a hlavně bordely plných sovětských prostitutek. Zaměstnavatel nakonec pro jistotu nabídku přijal a požádal o pár chlapů navíc. Jeden z bodyguardu nastoupil do limuzíny a minutu tam zůstal. Ten druhý zůstal se zaměstnavatelem a dívají se mezi sebou frajerským výrazem jako na divokém Západě. Po minutě vystoupil bodygard z limuzíny a vrátil se zpátky. Oznámil šéfovi skladiště, že do hodiny dorazí čtyři až pět chlapů se samopaly v ruce. Zaměstnavateli se velice ulevilo a byl rád, že teď ve skladišti bude víc bezpečněji a že už si nikdo nedovolí krást nelegální zásilku. Pokud ano, alespoň bude jeho tvář odhalená, a bude buď potrestán smrti nebo čistým vyhazovem. Určitě se nevyhne i pár ranám pěsti do obličeje. Tohle bývá u mafie nejčastěji zvykem. Většinou je potom vyhozen a skončí na ulici celý zmlácený. Může celý život být klidně na mizině.
O pět minut později nastupují Tatianiho bodygardi do limuzíny a odjíždějí pryč. Zaměstnavatel zavře za sebou dveře, hodí cigaretu na zem, típne jí svýma drahýma botama a vrací se nakonec nahoru do kanceláře, kde momentálně telefonuje Jimmy se svou sestrou, ohlédně toho, že bude trávit v práci o něco dýl než bylo původně naplánované. Když otevřel zaměstnavatel dveře od své kanceláře, Jimmy zrovna pokládal telefon a pomalým tempem se otočil k šéfovi. Ten se na něj díval, jako by ho něco trápilo, ale Jimmy svému zaměstnavateli vysvětlil, že volal nakonec své sestře a moc se jí zrovna nelíbilo, když zjistila, že bude Jimmy trávit dýl v práci. Sice dostal slíbený vyšší plat a déle strávenou dovolenou, ale to Adrianě skoro vůbec nezajímalo, protože má veliké starosti o svého bratra a Jimmy to tak s respektem pochopil. Ale v práci se poslouchat musí a on to tak prostě bere. Jinak bez práce nejsou koláče.
Jeho zaměstnavatel si s tím nic nedělal a vysvětlil svému zaměstnanci, že ženské už to tak mají v krvi, když si dělají starost o své příbuzné nebo manželovi. Pro něj jsou všechny žensky stejné a některé bývají pro něj velmi nebezpečné pro domácí život. Po hodině dorazilo do skladiště pár goril od pana Tatianiho, Jimmy nechápal, co se děje. Jeho zaměstnavatel mu vysvětlil, že budou celý večer hlídat skladiště a dohlédnou na to, aby se tady už nic neztratilo. Po té šéf dovolil Jimmymu, ať si sedne do jeho křesla. Potom si vzal klobouk a plášť, rozloučil se s Jimmym a nakonec opustil prostor skladiště. Od této chvíle má všechno na starosti samotný Jimmy. Za ním došli do kanceláře těch pět goril, které před pár minutami dorazili, aby hlídali skladiště před zloději zásilek. Vysvětlili mu proč jsou tady, a že se nemusí ničeho obávat, protože mají prý všechno pod kontrolou, takže Jimmy může být v pohodě zavřený v kanceláři svého šéfa. Po té ti chlapi odešli z kanceláře dolů, kde si nafasovali samopaly s bubínkovým zásobníkem a hlídali celou oblast skladiště. Jeden dokonce pro jistotu vylezl až na střechu aby měl na ty zloděje překrásný výhled z venku.
Uplynula přibližně devátá večerní hodina a Jimmy se už cítil docela unavený. Proto se musel zvednout ze židle a trochu na sebe začal posilovat. Hned po třech sekundách zaklepal na dveře jeden z jeho dělnických kolegů. Ten vyšel dovnitř a zavřel za sebou dveře, které se trochu zabouchly. Hlásil Jimmymu, že už má odpracováno a že má právo už pro dnešek ukončit šichtu a jít domu zřejmě za svou rodinou. Jimmy toho skladníka moc dobře zná a ví, jak se věnuje své práce. Ten ho na místě pochválil za velice úspěšnou práci a řekl mu, že může místo skladu opustit. Kolega byl samozřejmě rád a s dobrou náladou opustil kancelář. O pár minut později Jimmy vyšel z kanceláře a šel se podívat, jak se vede jeho kolegům a kamarádům. Byl docela v nudné náladě a Adriana se nějak moc bavit nechtěla. Když šel pomalým tempem po schodech a viděl ty namakané gorily s thompsonama, jak hlídají celé skladiště, cítil velikou nervozitu a dostal strach, že se každou chvíli něco semele, ale zatím vše probíhá v naprostém klidu. Jak se příbližil ke svým kamarádům, bylo vidět že měli docela veselou náladu, i když museli zůstat přes noc stejně jako Jimmy. Proto se snaží, aby v tom dělnickém kolektivu bylo stále veselo, i když to někdy hodně dře. Chlapi zrovna seděli a zaslouženě si dávají do nosu láhev pravé kanadské whiskey. Jimmy byl sice stále ve službě, jako ostatní jeho kolegové a kamarádi, ale přesto si s nimi pár panáků dal, protože stejně v té kanceláři je naprostá nuda a hlavně vše zatím probíhá v naprostém pořádku. Jeden z těch hlídačů, si toho též všiml, jak si skladníci společně s Jimmym dávají panáka jednoho za druhým. Chtěl se k ním přiblížit a připít si s nimi, ale vzhledem k tomu, že má za úkol hlídat skladiště, raději si netroufal a pokračoval dál ve své práci. Jimmy potom oznámil svým přátelům, že si musí do kanceláře pro něco odskočit, že se za dvě minuty vrátí, a tak na chvíli opustil své kolegy a vrátil se na horu do kanceláře. Jimmy ještě chtěl zavolat své sestře a jen se ujistit, že je vše v pořádku.
Když si dal k uchu telefonní sluchátko a začal vytáčet číslo, zaslechl nějakou hlasitou ránu. Znělo to něco jako výstřel z odstřelovací pušky. Radějí zavěsil telefon a podíval se opatrně z okna, jestli se tam něco divného neděje. Když se pomalu díval z okna a ohlédl se po okolí, jestli tam někdo není, přímo před jeho očima spadl ze střechy na zem jeden z Tatianiho hlídačů. Byl střelen mezi oči a hned byl na místě mrtev, ,,Do prdele, co se to kurva děje?'' řekl si potichu Jimmy a okamžitě reagoval na situaci. V kanceláři bylo pod stolem schované poplašné tlačítko, okamžitě ho stiskl a v tu chvíli začal zvonit alarm. V šuplíku byl schovaný malý kapesný ostře nabitý revolver. Jimmy si ho vzal a schoval si ho do kapse svého saka. Hlídači okamžitě reagovali na pohotovost a jeden z nich šel k Jimmymu do kanceláře ,,Co se děje? Proč jsi spustil poplach?'' zeptal se naléhavě jeden z hlídačů a Jimmy, který byl ve velikém stresu, vymáčkl se, jak nejlépe mohl ,,Je tady sniper! Zabil jednoho z vašich lidi! Nemám vůbec tušení, odkud střílel, všechno se to semlelo tak rychle. Ale vypadá to, že jích tu bude víc. Musíte to prozkoumat!'' Jimmy se dvakrát nadechnul a vyslechnul si, co mu chce říct ta gorila ,,Dobrá, rozhodně teď nevycházej ven. Zamkni se tu a vyčkej, jestli někdo z naších nepřijde. Tvojí kamarádi už se šli schovat.'' otočil se, ale hned zjistil, že chce ještě něco říct. Tak se obrátil zpátky Jimmymu.
,,Máš u sebe zbraň?''
,,Ano mám.'' odpověděl jasně a stručně Jimmy.
,,Výborně, rozhodně jí využij. Bouchačka se vždy hodí ...no nic jdu na to, tak hodně štěstí kluku.''
Když ta Tatianiho gorila opustila kancelář, Jimmy zavřel za sebou dveře a pečlivě je zamknul. Mezitím čekal, co se bude dál dít a jaké budou další pokyny. Tohle bylo snad poprvé v životě, kdy Jimmy zažil nějakou přestřelku, která se tu ve skladišti odehrává. Slyší všude samé výstřely ze samopalu a z brokovnic. Po dlouhé době se začal za všechny modlit, protože nemá tušení, jaký bude dál jeho osud a jak se na to bude dívat jeho sestra Adriana, až to všechno zjistí? Na tom už stejně nezáleželo, teď bylo důležité, aby si Jimmy zachránil svůj vlastní krk a hlavně se dostal domu co nejdřív, protože tohle určitě není přestřelka na pět minut. Sice se Jimmy nikdy předtím nezapletl do nějaké přestřelky, za ty dva roky, co pracuje ve skladišti tuhle zažil poprvé, i když zatím jí slyší jen skrz dveře, ale už to pěkných deset minut trvá. Po zhruba dvou minutách něco silně svítí z okna a bylo to něco, co Jimmy zřejmě nečekal. Do jeho kanceláře byla hozena zápalná láhev, která je známá jako Molotův koktejl. V kanceláři začalo hořet a Jimmy tak naléhavě odemknul dveře a opustil tak hořící místnost. Jenomže když vyšel ven a rozhlédl se kolem, byly všude, i u předních vrat samé plameny a velice rychle se šířily. Jimmy potom utíkal po schodech dolu, ale ty začali též hořet a rozpadali se na kusy. Jimmy z nich spadl přímo na zem a velice pomalu se zvedal. Měl trochu naražené žebro, ale mohl v pohodě chodit i dýchat. Zkontroloval si, jestli mu z kapse nevypadl revolver, naštěstí ho tam pořád měl, a tak mu nezbylo nic jiného, než najít své přátele a utéct tak z hořící budovy skladiště. Jimmy se pokoušel křičet pořádně nahlas, ale nikdo ho neslyšel, jako by se všichni vypařili. Potom se šel podívat na místo, kde se naposledy viděl se svými kolegy. Neviděl skoro moc na cestu a bylo mu docela vedro. Nakonec se na to místo dostal, ale nebylo to momentálně šťastné místo. Asi tři z jeho kolegů tu leží mrtví a úplně rozstřílení. Jimmyho to velice vzalo a zároveň nechápal, co jsou ti zabijáci zač a proč jen tak bezdůvodně ničí skladiště a zabijí pár nevinných skladníků. Že by si někdo chtěl urovnat účty s panem Tatianim? Po té Jimmy své kamarády zakryl dekou, která hned vedle nich ležela. Pokřižoval se a pokračuje tak dál v cestě. Jenom že za ním někdo přebil samopal a mířil tak na Jimmyho. Zakřičel na něj, ať se k němu otočí. Jimmy dál ruce nahoru a pomalým tempem se otáčel k ozbrojenému muži, který měl typický ruský přízvuk. I Jimmy hned poznal, že se nejedná o Taliána, ale o nějakého cizince. Měl na sobě dlouhý černý kabát a černý klobouk. V ruce držel thompsona M1A1.
,,Copak příteli? Tvým kamarádům se udělalo trochu špatně?'' pousmál se ruský mafián mířící na Jimmyho, který se snažil být co nejvíc v klidu.
,,Co po mne chceš? Nic jsme vám neudělali. Jsme jen obyčejní skladníci!''
,,Pan Novesnickij si myslí něco jiného milý tavarišči. Kdo se spolčí s rodinou strejdy Francesca, tím pádem je i on ten, který nemá právo žít. To sis měl rozmyslet dřív, než jsi sem nastoupil, protože tavarišč Novesnickij má s tavariščem Tatianim velmi nevyřízené účty a on mu milerád za tuhle škodu zaplatí.'' začal se smát ,,Teď tě milej hochu musím zastřelit. Sice je tě hrozná škoda, ale aspoň to bude rychlá a důstojná smrt!''
V tu chvíli se gangsterovi zasekl samopal a nebyl schopen z něj vystřelit. Jimmy vytáhl ze své kapse revolver a zamířil jí k Rusovi směrem k srdci. ,,Příště musíš mít větší štěstí parchante.'' a vystřelil z revolveru.
Ruský gangster byl zasažen do hrudi, když padl na zem, nedělal nic jiného než jen řval a vulgárně nadával. Za chvíli vykrvácel. Jimmy byl velice zděšený a překvapený, že poprvé ve svém životě zabil člověka. Předtím neuměl vůbec zacházet se zbraní, ani jí nikdy nedržel v ruce, ale když si to teď poprvé na život a na smrt vyzkoušel, velice se mýlil a tak věděl, že má velikou naději se z hořlavého skladiště dostat. Potom se pomalu přiblížil k tělu ruského mafiána a prohledával jeho tělo, jestli nenajde něco užitečného. Vzal si akorát pár dalších nábojů do stejného revolveru, které má schované v kapse saka. Sahal ještě po peněžence a podíval se na jeho doklady. Ale na to už nebyl čas a plameny ve skladišti se rychle šířily. Navíc si Jimmy všiml, že před očima jdou další pánové se samopaly a dlouhými kabáty. Myslel si, že se jedná o jeho lidi, tak mával na ně, jenom že místo toho došlo ke střelbě směrem na Jimmyho. Tomu bylo jasné, že to nejsou jeho přátelé, ale zřejmě další chlapi od Novesnického. Jimmy proto neváhal a rychle utíkal z místa pryč, než by skončil jako cedník na podlaze. Kolem něj procházeli další ruští mafiáni, kteří podstatě obklíčili skoro celé skladiště, Jimmy měl trochu strach, že se už nedostane pryč, a že tu pravděpodobně uhoří nebo bude rozstřílen ze samopalu, protože se musel před gangstery schovávat jako myška v díře. Navíc revolver na několik chlapů nestačilo a Jimmy nechtěl se samopalem riskovat, že se mu též zasekne jako tomu mrtvému Rusovi.
Když se Jimmy pořád kryl, aby nebyl odhalen, viděl ty ruské gangstery jak někoho berou pravděpodobně jako zajatce. Všiml, že to je jeho zbytek přátel, se kterými před hodinou popíjel whiskey. Nechtěl ani vědět, co s nimi chtěli udělat, ale bylo pozdě hrát si na hrdinu. Jimmyho kamarádi a kolegové skladiště byli rozstřílení ze samopalu, tedy popraveni a na místě mrtví. Navíc nemohl stejně nic udělat, protože byl na to sám a bylo tam snad deset – dvanáct mužů v dlouhých kabátech. Potom se všichni rozběhli a z kouře pravděpodobně zmizeli. Těla tam nechali ležet. Jimmy si už říkal, že je vzduch čistý, a tak se s rychlým tempem rozběhl a prohlédl si na blízku mrtvá těla svých kamarádů. Začali mu trochu slzet oči, protože, tohle, co momentálně zažívá, na to nikdy do smrti nezapomene. Nikdy neměl možnost vidět zabíjení takhle z blízka a už vůbec ne někoho koho si nejvíc vážil. Jimmy sice velmi chytil vztek, ale jelikož si všiml, že se střecha budovy začíná díky plamenům rozpadat, věděl, že už se to dlouho neudrží, velice rád chtěl z toho vytáhnout i své přátelé a kolegy, ale už by je zřejmě nestihl zachránit všechny najednou. Protože to se skladištěm bylo čím dál víc horší. A když si všiml, že už první střecha spadla dolu, rozběhl se k východovým dveří a utekl z hořícího skladiště, kde trávil skoro dvacet minut v plamenech.
Když vylezl ven z budovy, díval se na tu hořící budovu a litoval, že tam musel nechat shořet na popel i své kamarády. Hned jak se otočil, uviděl zastřelené tělo skladníka, který přišel za Jimmym do kanceláře, kde si žádal o padla. Nechápal, proč se i on zjevil tady, když odešel ze skladiště už dávno. Že by Rusům všechno napráskal a najal je, aby zničili skladiště? Jimmy potom vstal a utíkal k vratům, aby se dostal úplně pryč. Jenomže v tu chvíli zazněla policejní a hasičská siréna, Jimmy dostal strach, že je to právě kvůli této tragédii. Proto se ještě radši schoval a ujistil se, jestli tam poldové nevlezli. Hned potom síreny přestaly a policajti vůbec nevkročili, Jimmy si říkal, že je vzduch čistý a proto pokračoval dál k útěku z místa. Když prošel bránou ze skladiště, čekalo ho nemilé překvapení. Policajti, o kterých si myslel, že jsou pryč, byli mazaně schovaní a vyčkali, až někdo vyjde z budovy. Proto byl Jimmy na místě zadržen, nalezli v kapse jeho revolver, kterýmu zabavili. A tedy byl nakonec spoután, dostal do zad známým policejním koženým obuškem a okamžitě byl naložen do policejního auta. Potom ho odvezli k nejbližší policejní stanici v New Yorku.
Když už Jimmyho přivezli na stanici, nebyla to zrovna procházka růžovou zahradou, kromě toho, co si Jimmy prožil v hořícím skladišti Dona Tatianiho. Ten byl spoutaný a nemohl vůbec nic dělat, byl od té doby velice zatichlý a nevypadalo to, že by se mu nějakým způsobem chtělo konverzovat. Naštěstí nepobíhali kolem stanice novináři, pravděpodobně se ještě snad ani neví, že shořela nějaká budova. Jimmy by byl ve větším stresu, než teď momentálně je, protože by ho na prvním titulku New York Times hned každý poznal. A asi by to potom nemělo výborné následky. Tohle bylo podstatě poprvé v životě, kdy Jimmy byl zatčen a převezen na stanici, protože sice byl i dřív docela tvrdohlavý, ale nikdy neměl žádné problémy se zákonem a že by někdy byl za něco obviněn, to si mohl jen nechat vzdát. Když Jimmy společně se strážníky vešel dovnitř, nebylo mu zrovna tohle prostředí příjemné. Protože všude kolem samí chlapi v uniformách a plno kancelářských stolů. Sice si ani v jednom z nich nesednul, ale potom ho odvedli směrem k výslechové místnosti. Jimmy zřejmě tušil, co ho tam čeká, ale vypadá to, že se zřejmě zapřisáhne o mlčenlivosti. Ale to se teprve uvidí. Když ho v té místnosti násilně posadili, přišli za pár minut dva detektivové, kteří se netvářili zrovna moc vesele, jeden z nich držel obálku se spisy, kde si zjistili základní informace, druhý který byl trochu při těle se posadil na stůl a díval se Jimmymu do oči. Ten jeden potom hodil ty dokumenty na stůl přímo před Jimmym, který se připravoval co tihle dva pánové ze svých úst řeknou. Výslech právě začíná.
,,Copak mladej? Jak pak se ti tu mezi nás líbí?'' Promluvil na něj detektiv, který celou dobu se mu dívá do oči, Jimmy zatím mlčel jako kus dřeva.
,,Tak ty raději mlčíš hrdino co? No takové mám nejradši. Dovol, abychom se ti představili jsem detektiv James Stoner, tohle je můj kolega detektiv Bocaccelo. A ty jsi?'' Jimmy opět neřekl ani slovo, zřejmě očekával, že ty dva detektivní strážce vyprovokuje, ale zatím se tak nestalo a oba pánové mají trpělivost.
,,Jimmy že? Celým jménem, Jimmy Valentino Traversa, že?''
,,Ano.'' promluvil poprvé u výslechu Jimmy, detektiva Bocaccela to velmi rozhodilo a bouchl oběma rukama o stůl.
,,Takže přece jenom umíš mluvit ty talianskej zmrde! Teď mne i kolegovi hezky řekneš, jak to bylo v tom skladišti, žes ho plnoprávně zapálil a nechal si tam všechny nevinné dělníky vzdechnout! Tak jak to bylo? A neser mne kluku!''
,,No tak, nedělej to horší než to je Jimmy. Kolega je opravdu nervní a řekni, jak to bylo a že jsi to opravdu udělal.'' Jimmy se lehce usmál.
,,Váš kolega mi bude nadávat do talianského zmrda,'' podíval se do oči detektiva Bocaccela ,,ale přitom to vaše jméno i váš vzhled nevoní zrovna moc po americku.'' Detektiv Bocaccelo se víc rozzuřil a napadl Jimmyho, který dostává několik ran do obličeje.
,,Ty děvko talianská, já jsem Španěl! My jsme jiní než vy zkurvené fetky! Víš mladíku, něco ti řeknu. Vyjebal jsem už hodně takových kurev jako jsi ty! A ty nebudeš první ani poslední. Potkal jsem nedávno takovou krásnou hezkou Talianku, mám pocit, že byla z Italské čtvrtě. Nenávidím sice Italy, ale byla tak sexy, že jsem si nemoh pomoct. Tak jsem jí stáhnul kalhotky a dlouho si to s ní můj pták poradil.'' začal se detektiv smát.
,,Ty hajzle zkurvenej!'' Jimmy se též rozzuřil, protože si myslel, že se o tu znásilněnou Italku jedná o jeho sestru, i když to samozřejmě nebyla pravda. Sice detektiva položil na zem a zkoušel ho napadnout, ale bylo to marné. Protože měl spoutané ruce a neměl se jak bránit, navíc se ho snažil uklidnit detektiv Stoner, který je oproti svému kolegovi mnohem klidnější. Ale Bocaccelo mu dál dalších pět pěstí do obličeje.
,,Tak už se konečně přiznej ty hromado plných hoven! Zapálil jsi to skladiště nebo ne?''
,,Ne! Já to nebyl! Zapálila ho ruská mafie! Ti mrtví skladníci byli moji kamarádi, já jsem jako jedinej přežil!'' detektiv Bocaccelo se rozzuřil víc
,,Tak ty mi tady budeš ještě vykládat pohádky?'' chtěl Jimmymu dát další nakládačku, ale jeho kolega Stoner ho zastavil.
,,Počkej to stačí! Ten kluk už má dost. Nemá to teď cenu se s ním vybavovat dál. Prostě se teď nepřizná.''
,,Však počkej hochu ty jsi ještě vzpomeneš. A radši si sežeň rychle právníka, i když pochybuji že vy Taliáni víte, co je to právník. Nashle za dva měsíce u soudu kluku.'' promluvil na Jimmyho a potom zavolal ostatní. ,,Odveďte ho do cely, tam mu bude dobře.'' a Jimmyho odvedli do cely. Mezitím uklidili ten malý krvavý nepořádek na zemi.