Život po životě - kapitola IX

Kapitola 9 – Nový vůdce

  Na počátku devátého týdne si všichni nejprve zvolili nové vůdce. Byli jimi Emir a sic mladý, ale mnohými podporovaný Jeremy.

  Poté, co se ve skupině odhalil zrádce, bylo již čím dál těžší věřit si navzájem. Na druhou stranu zde začalo hádek rapidně ubývat. Většinou se vše rozumně vysvětlilo a vyřešilo.

     Jejich nová cesta cíle neměla, jediné co chtěli, bylo vypadnout pryč z toho městečka, kde nemrtvých jen přibývalo. Ještě před odchodem se dohodli na směru. Zvolen byl severní směr. Řídili se dle slunce. Cesta za městem byla neobvykle dlouhá a skupina také nepostupovala zrovna nejrychleji. Odhadem stihli do pondělního večera ujít okolo šestu kilometrů. Alespoň se ale už dostali pryč z města.

    Večer u ohýnku se skromně najedli a povídali si o všem možném a před nějakým časem i nemožném. I o tom, co se stane, až zde nezbudou žádní živí, nebo se naopak najde nějaký lék. Zmínka o tom, že by všichni nemrtvé zneškodnili zbraněmi, byla prostě nemyslitelná. Už jen z důvodu početního. Po debatě se šlo spát. Na hlídce strážili dva z nich. Anette a Jan. Tábořili nedaleko silnice. Uprostřed noci se hlídky zaměnily za Jeremyho a Stana. Alespoň měli konečně šanci se víc poznat. Stan poprosil Jeremyho, zda by nemohl zkusit nějaké nahrané zranění a Stan by to zkusil dát do kupy. Jeremy souhlasil. Ve skutečnosti se naštěstí žádný úraz nestal.

    Úterní ráno se sešli všichni u již vyhaslého ohniště a domlouvali se, kudy a kam dál. Jeremy vytáhl mapu, kterou našel v domě. „Jestli se nepletu, zhruba dvacet  kilometrů odsud by měl být les. Zamíříme zatím tam. Velkým městům se musíme vyhýbat!“

   Skupina souhlasila a vydala se na cestu s Jeremym a Emirem v čele. Jejich rychlost už nebyla taková, jako byla první den. Co den, to okolo 5 kilometrů. Pokaždé se někde utábořili dál od výhledu a přenocovali vždy s hlídkami.

   Jednu noc měl hlídku Jeremy s Anette. Byla to skvělá příležitost si konečně promluvit. „Měl by sis odpočinout!“ naléhala Anette. „Jsi na to ještě moc mladý! Takhle vést skupinu!“ „Mladý, starý, tlustý, hubený, na to se teď nehraje!“ rozčílil se Jeremy. „Někdo to vést musí!“ „To ano, ale…!“ „Pššt!“ sykl Jeremy. „Něco slyším…Támhle!“ Nasvítili tam  baterkou. Byla to jen srnka. „Ty jsi ale strašpytel!“ zasmála se Anette. „Stašpytel, jo?“ otázal se Jeremy s úsměvem. „Něco ti ukážu…Jen pojď blíž!“ Anette přistoupila k Jeremymu a ten ji políbil. Anette se začervenala, po chvilce mu polibek opětovala a pak jej objala.

 Podívala se na hodinky a řekla „Myslím, že nám za chvíli končí směna.“

    Do lesa dorazili až v sobotu, protože po cestě potkali pár nemrtvých. Sic jich bylo jen pár, ale ve skupině nebylo dostatek lidí, aby je rychle a bezpečně zneškodnili. Nechali je tedy přejít. Ti bastardi se tam potulovali celý den, tak museli stejnak odlákat jejich pozornost. Vrátili se až k večeru bez nich. Proto se rozhodli přenocovat nedaleko odsud. V noci se naštěstí nemrtví nevrátili.

   V sobotu odpoledne stáli na pokraji lesa, rozhodnuti vstoupit do něj. Nebyl hluboký, to přinášelo výhodu. Jan všechny varoval před lesy, ale nikdo ho neposlouchal. Vstoupili do lesa pospolu. Raději se nerozdělovali. Trvalo to asi dvě hodiny, než našli vhodné místo. Cestou museli zabít pár osamocených chodících mrtvol.

   V neděli ráno zůstali tři lidé v táboře a Emir se Stanem a Janem se vydali na průzkum. Ačkoliv les nepůsobil zprvu hustě, dále již jeho hustota značně zesílila a les se i rozšířil. Proto si raději značili cestu praporky. Jeremy zatím šel nasbírat dřevo. „Jdu s tebou!“ řekla Agness. „Ne! Ty musíš zůstat tady!“ přikázal ji Jeremy. „Musíš hlídat tábor a...Anette.“ „To zvládne sama!“ odsekla Agness. „Nejde to…Slíbil jsem, že se o tebe postarám a to taky udělám! Teď se vrať k Anette a zůstaň tam!“ Agness se uraženě vrátila do tábora. Dokonce to dospělo k tomu, že se zde ani s Anette nebavila.

   Jeremy se po hodině vrací zpět. Nedlouho po něm i Emir, Jan a Stan.To už je večer a tak si rozdělávají oheň. Jan je opět varuje… „Ten oheň je může přilákat!“ „A co máme asi dělat podle tebe, když je zima?!“ odpověděl nakvašeně Jeremy. „Nehádejte se! Jan má pravdu!“ rozsekl situaci Emir. Po této „hádce“ se začali bavit o tom, zda nespatřili něco užitečného nebo nápadného. „Nic!“ shodli se chlapi. „Dobře!“ odpověděl Jeremy. „A teď všichni spát!“ ukončil diskuzi Emir. „Kdo je dnes na hlídce?“ tázal se Jan. „Nejsou třeba!“ opět vztekle odpověděl Jeremy. „Tak já budu!“ ignoroval ho Jan. „Já ti pomůžu!“ přihlásila se Anette.

  V noci se rozhodl Jana vystřídat Stan a Anette Agness. Nic se v noci neudálo. Dokonce ani po zvěři nebylo ani vidu, ani slechu.

  Devátý týden skončil až na výjimky klidně.