Život po životě - kapitola X

Kapitola 10 – Nepravá lež

      První den týdne desátého se Jeremy omluvil Janovi za předchozí den a slíbil mu, že se k němu bude chovat ohleduplněji. Taky slíbil, že mu pomůže hledat.

   Při ranní poradě Jeremy s Janem navrhli, že by měli z lesa vypadnout, jak to jen půjde. Nescházelo moc a už by se skupina zase mohla roztrhnout. Dohodli se však, že zůstat zde není nakonec tak rozumné, jak se mohlo zdát zpočátku. Obzvláště uprostřed lesa. Nechtěli však odejít hned, nýbrž až za pár dní. Ještě se chtěli porozhlédnout po okolí a případných zásobách.

   Bylo to ve středu k večeru, když objevili opuštěný tábor. Do něj však raději nevstupovali, mohla by to být past. A taky byli jenom dva. Při návratu to Emir s Anette oznámili ostatním s tím, že ráno tam vyrazí alespoň čtyři z nich.

     Ve čtvrtek brzy ráno, konkrétně za úsvitu, vyrazili Emir, Stan, Agness a Jeremy obhlédnout situaci ohledně naleznutého tábora. Na hlídce zůstali pouze Jan a Anette. „Všiml jsem si, že se ti líbí ten kluk.“ povídá Jan. „Jeremy! Jeremy se jmenuje!“ odpověděla Anette. „Ano. Myslel jsem si, že to začíná na J-Johny, Jerry, Jamie nebo…no to je fuk.“ „A proč o tom mluvíš?“ „Já jen, že se mi to nelíbí! Sice už je trochu známe, ale dnes se prostě nedá nikomu věřit. Pomalu ani sami sobě.“ „On není takovej!“ odporovala Anette. „No jak myslíš…Ale jestli se něco podělá, tak…“ „Prásk!“ ozval se výstřel. „Schovej se! To nejsou oni.“ řekl Jan rychle. Schovali se do křoví a okolo prošlo zhruba pět mužů se samopaly. Dva z nich vypadali jako policisté. Nic nedělali, pouze prošli. Anette si všimla, že pětice míří směrem ke čtveřici.

   Mezitím čtveřice dorazila do tábora, který již nebyl tak prázdný. Byly zde konzervy s jídlem, lahve s pitím. Byli zde i nějací lidé. Pár minut čekali a pomalu vyrazili. Zvolili tichý postup. Nechtěli potíže.

    V pozadí se zvedl jakýsi muž a zamířil k Agness. Ta si ho nevšimla a o to více jí vylekalo, když jí muž poklepal na rameno, čímž způsobil, že vykřikla. „Pššt! Neboj se, Agness!“ oslovil jí muž. Pomalu se otočila, ostatní s ní, a muže poznala. Byl to její otec. „Tati!“ zvolala Agness radostně. „M-m-myslela jsem,ž-že jsi z-ze…“ To už jí muž přerušil. „Jak mě vaše maminka přivezla do nemocnice, o několik hodin později ji postupně evakuovali kvůli té epidemii. Cestou jsme se vybourali nedaleko odtud a támhle ten doktor mi zachránil život.“ „Ale já…já tě viděla ve dveřích!“ „To jsem nebyl já?!“ „A kdepak je Jenny a vaše maminka?“ otázal se otec. „Ony…ony to nezvládly…“ vkročil do rozhovoru Jeremy. „C-c-cože? A-a-ale j…jakto?“ „Jenny někdo pokousal a ona pokousala mamku!“ vypověděla Agness. „To není možný! To není možný!“ nehodlal si otec připustit pravdu a stál tam se slzami v očích. „Je mi to líto!“ přišla k němu žena z tábora a jejich otce objala. „Teď aspoň máte jeden druhého. Jste jedni z mála, kdo zde má alespoň část své rodiny...Pojďte, přidejte se k nám...roztopíme ohýnek. Začíná se ochlazovat. Blíží se zima...“

   Všichni si sedli k ohni a seznámili se s ostatními. Později dorazilo i těch pět mužů, procházejících kolem jejich tábora. „To jste jen vy čtyři?“ ptala se žena. „Ne. Ještě nedaleko odsud máme tábor s dalšími.“ odpověděl Jeremy. „Ráno za nimi zajdete společně s našimi lidmi. Och, omlouvám se, ještě jsem se nepředstavila. Jmenuji se Renatta.“ „Těší nás. Já jsem Emir, tohle je Jeremy, jeho sestra Agness a náš čtvrtý člen je Stan. V táboře zůstali jen dva naši. Jan a Anette.“

   Páteční ráno bylo nezvykle mrazivé a tak všichni vyrazili nabaleni ve věcech, které byly v táboře. Vyrazili s těmi pěti muži, kteří tamtudy předchozí den procházeli. Zůstali zde Agness a Jeremy se svým otcem.

   Po cestě se muži představili - Alan, Merle, Simon a ti dva byli skutečně policisté, bratři Fred a Ted.

   Do tábora k Janovi a Anette dorazili krátce krátce po poledni. Seznámili je s plánem, sbalili všechny věci a vyrazili zpět, aby se vrátili ještě před soumrakem. To se jim také povedlo a přišli k večeru. Večer se představili i ostatní. Izabela, Ema, Trish a ti zbylí byli již přestavení muži a ona žena - která objala otce Jeremyho a Agness - Renatta.

    V sobotu se v domě, kde dřív skupina bydlela a kde již zbyli jen Shawn a Lisa, situace zhoršovala. Elektřina už nefungovala několik dní, jídlo ubývalo rychleji, než přibývalo a mrtvých přesně naopak. I začínající zima v domě moc nepomáhala. Léků bylo taktéž málo. Jedinou útěchou mohl být dostatek vody. Lisa a Shawn, více se poznavší, se dali dohromady.

   V sobotu se rozvrhl plán v lese zcela nanovo. V táboře bylo již více lidí. Počty dosahovaly čísla šestnáct. Nálada se i proto zlepšila a šance na přežití byla vyšší. Dokonce i tudy probíhala zvěř, kterou se obvykle povedlo ulovit. Štěstí se na ně opět usmálo. Snad jen Shawn a Lisa už neměli téměř nic jiného než sami sebe a několik dalších věcí, které jim k jejich skromnosti prozatím stačily.