Život po životě - kapitola XI

Kapitola 11 - Průzkum

  Agnesčin a Jeremyho otec byl ve velmi rozpoložité náladě. Byl rád, že má u sebe alespoň část své rodiny. Na druhou stranu se nemohl smířit s hrozným osudem ostatních členů rodiny. Celou noc nespal. Bylo to znát, kruhy pod očima, neustálé zívání, nevnímání. Takto to pokračovalo asi ještě tak dvě až tři noci, než se mu konečně podařilo usnout a vzal si i něco k jídlu.

   V pondělí se ihned Jeremy ráno zeptal, kdo vlastně je zdejším vůdcem, ale skupina odpověděla, že vůdce nemají. Vedou to všichni společně. „To je chyba!“ shodli Jan i Jeremy. Emir na to nic neříkal. Nevěděl, co říci. „Myslím, že není dobrý nápad skupiny spojovat.“ řekl Jan. Ostatní jen kroutili rameny, ale někteří souhlasili. Nikdo nebyl přímo proti, obzvláště po tom, čím si prošli.

   Ačkoliv skupiny byly odlišné ve způsobu vedení, cíl byl stejný - přežít! A k tomu bylo třeba vždy vysílat někoho na lov, jiného na průzkum, další na stráž a ti ostatní měli prozatím volno nebo pracovali na zabezpečení a jiných potřebných pracích vně úkrytu.

   Pondělní práce zastala skupina nově objevena.

   To v úterý se k nim již připojili i nám již známé postavy a ve středu se promíchali.

   I přesto, že se Jeremy setkal se svým otcem, neměl na něj moc času. Snad vždy jej nešťastně odbyl, když do toho není počítána diskuze mezi všemi. Otec z toho šťastný nebyl, alespoň však Agness si jeho přítomnosti všímala, ale stejnak…Poznal, že se oba změnili. Již to nebyly ty dvě dospívající pubertální děti. Teď se nehrálo na to, jestli jsi mladý nebo starý, ale na to, zda se dokážeš o sebe postarat. A kdo to nedokázal, ten již není na straně přeživších. Strany se nyní dělily jen na přeživší, nemrtvé, bandity a jedince. Jedinec většinou neměl šanci přežít dlouho, ale výjimky by se našly. Obvykle však po pár dnech zemřeli nebo se přeměnili. Ale zpět k otci. Nevěděl, zdali to, že jeho děti předčasně dospěly, je správné či není. Ale raději se rozhodl to dál neřešit. Byl rád, že byl s nimi.

   Ve středu prošli velký prostor lesa, zbývaly už jen dvě strany, kam by se mohli vydat na průzkum. Ty si nechali na další dny.

   Ve čtvrtek a pátek se vydali na sever. Nic moc zde nenašli.

   Poslední stranu, a to sice západ, si nechali na sobotu a neděli. V sobotu objevili chatrč uprostřed lesa. Vypadala jako již několik let nepoužívaná. Rozhodli se tam vydat až další den s více lidmi.

   Přišli tam znovu až v neděli asi o osmi lidech. Mezi nimi nechyběl ani Jeremy, ani Agness či Jan, Renatta, Emir, ale i další. Vběhli dovnitř a byla prázdná. A to doslova. Po jídle a zásobách ani památky. Byly zde alespoň nějaké přikrývky prožrané moly. Rozhodli se vrátit do tábora s tím, co našli. I když toho nebylo mnoho, každý si nalezených věcí vážil. Do tábora dorazili až k večeru natěšení na dobrou večeři. Hlavně se těšili na relativně teplou postel ve svých stanech.

   Když dorazili, něco je zarazilo. Tábor byl prázdný - zčásti vyrabovaný. Nenašli zde ani živáčka nebo mrtváčka. Jelikož se však blížila noc, nezbývalo než uklidit to, co zbylo, a jít na kutě. Přemístili si stany, které zbyly, blíže k sobě a rozmístili hlídky. Noc byla klidná.