Život po životě - kapitola XIII

Kapitola 13 - Pravidla

    Rána byla čím dál, tím více chladnější a tak Sam po ranní návštěvě slíbil skupině, jestliže s nimi bude spokojený, že jim dá i další přikrývky. Pak už je rozdělil, co kdo bude dělat. Jeremy, Emir, Stan, Jan, Fred a Ted. Na bezpečnostní posty. Merle, Simon, Alan, Trish a otec sourozenců hledali trhliny. A na ženy - tedy Renatu, Izabelu, Emu, Anette a Agness - zbylo obstarání hospodářství. Všem šla práce od ruky, nikdo si nestěžoval, ale ani nenastal večer a už Simon, Ted a Fred začali plánovat útěk.

  Pokusili se o něj další den. Simon byl zastřelen a hozen do kupy mrtvol na dvorku. Bratři Fred a Ted odděleni a Freda si vzali k sobě. Teda poslali zpět do ohrady. Večer je přišel Sam navštívit. „Vy jste se mnou chtěli vyjebat?! To si vyžerete! Všichni, kurva!“ mluvil Sam bez přestání. „Kde je můj brácha?“ ptal se rozčílený Ted. „Klídek, jenom to zhoršuješ!“ dodal klidným hlasem Sam. „Je v kuchyňce, brzy z něj dostanete své jídlo!“ řekl a zasmál se. „Ty svině!“ zahřměl Fred a vyrazil proti Samovi. Jeden ze Samových ochránců ho záhy srazil k zemi pažbou a dupl mu do obličeje. Ostatní raději zůstali na místě. Odešel pryč a skupinka se vrhla k Tedovi, ten ležel v bezvědomí na zemi. Měl obličeji špinavý, ale hlavně celý od krve. Postarali se o něj. Přikryli ho přikrývkou, sebe taky a šli spát.

   V noci je probudil šramot. Uvnitř stál Sam a držel Izabelu a Emu. Společně s ním byli opět jeho dva ochránci. Odvedl je pryč.

   Vrátili se až v poledne ve středu. V očích měly slzy. Ač neochotně, pověděly skupině, co se stalo. Řekly jim, že je Sam zneužil. I s těma jeho pitomcema.

   Takto se to opakovalo i další den. Tentokrát si vzal jenom Trish. Ale vybral si i z řad mužů. Tam byl zvolen Stan, Merle a Alan. K tomu se rozhodl vystupňovat svou zlost tím, že skupina dostávala hodinu co hodinu „budíček“. Ta byla velmi brzy vysílená a na pokraji zhroucení.

    Ve čtvrtek se vrátili jen Trish, Merle a Stan. Ostatním vypověděli, co se stalo. „O-o-oni ho p-p-popr-pravili. Přímo před náma!“ vykoktal Stan s námahou. „A chystají se to udělat znovu a zas a zas, dokud nás všechny nezabijou!“ dopověděl Stan. „Promiň, Tede, Freda jsme neviděli.“ omluvil se Merle. Ted jen smutně sklopil hlavu.

   Ano, skutečně, v pátek přišli znovu. Tentokrát vzali větší skupinu. Vybrali Emira, Jeremyho, Agness, Jana, Anette a Teda. Vedli je do temného skladiště, jak Jeremy usoudil podle uspořádání budovy. Byla zde krev a taky připravení muži. Zřejmě popravčí četa, jak si každý v duchu domyslel. V rohu na hromadě leželi Fred, skutečně on, a Alan. Oba muži měli oči otevřené a hleděli do nekonečné prázdnoty před sebou. Oči měli bílé, spíše průhledné. Odvedení věděli, že stejný osud teď čeká i je. Nedokázali se s tím smířit. Nemohli. S očima plnýma slz na sebe hleděli a snažili se domluvit pohledem, jak je to strašně mrzí a taky by rádi druhé obejmuli. K tomu ale nedošlo! Dovnitř vstoupil Sam a začal: „Jak jsem říkal. Se mnou nikdo vychcávat nebude! Teď je zde šest z vás. Jen tři mají šanci přezít…“ na chvíli se Sam odmlčel a ostatní se na sebe podívali svýma opuchlýma očima. Hned na to pokračoval „…Zde před vámi je stolek. Na něm leží miska. A v misce jsou papírky s čísly. Každý z vás teď dostane číslo…“ zase se na chvíli odmlčel a hnedle pokračoval. „…Ty! Ty jsi Anette, viď?“ Dívka jen přikývla. „Dostaneš číslo jedna. Další je doktůrek Emil, Erik nebo jak se to sakra jmenujete!“ „Emir, pane!“ zahlásal doktor. „To je fuk! Prostě jsi dvojka! Hmm, asi nejmladší z mužů, předpokládám, ale za to velice odvážný. Rád bych tě přijal do svých řad i s tvou sestřičkou, Jeremy.“ „Nikdy!“ řekl rozhodně Jeremy. „Dobře tedy…“ pokračoval nelítostně Sam „…máš trojku! Tvá sestra čtyřku! A co se týče zde Teda…Kdybyste neudělali takovou hovadinu, mohli jste s námi spokojeně žít. Teď budete pykat! Pětka! A posledního zde máme vůdce druhé skupiny, jestli se nepletu. Jane. Jsi šestka! Líbí se ti to číslo? Mě ano, je takové, hm, pro mnohé děsivé. Ale ty se určitě nebojíš, že ne, Jane?“

   „Nyní vylosujeme tři čísla, tři z vás, kteří dnes zemřou. Tato čísla nazýváme smrtícími. Ti, kdo budou mít to číslo, zemřou!“ pokračoval stále nelítostně Sam. „Na druhou stranu to máte jako odměnu. Bude to bezbolestné a asi i rychlé. Když se chlapci trefí.“

  „Takže, abychom začali. První vylosovaný je číslo dva. „Prásk!“ ozval se výstřel. Tělo staršího muže, který skupině byl vždy oporou a pomáhal jí jako doktor, se sesouvá plnou vahou na zem. Jeremy, nyní naštvaný víc než kdy jindy, chtěl k tělu vyrazit, ale výstřel jen kousek od něho jej vrátil na místo.

    „Nyní vylosujeme druhého z vás…Hm, nazvěme tu osobu třeba šťastlivcem, který nebude muset nadále žít v tědlech sračkách! Narozdíl od vás ostatních. Další je číslo sedm. Haha, jen si z vás dělám srandu...pět.“ „Prásk!“ zazněl druhý výstřel a dvě osoby od doktora se k zemi sesouvá Ted. „Hm, nikdo k němu neběží, jo? Copak jste ho neměli rádi? Cha, cha, cha!“ zasmál se vlastnímu vtipu svým zlověstným smíchem Sam.

    „A posledním vítězem dnešního dne je číslo jedna. „Prásk!“ ozval se nelítostně výstřel potřetí. K zemi se řítí tělo Anette. Jeremy, který už se neudržel, se vrhá na Sama, ale stejně jako Ted je zasažen pažbou zbraně do obličeje. Je to jediná rána, kterou Jeremymu uštědřují. Nepřichází žádný kopanec do obličeje, jako tomu bylo u Teda. „Odveďte ho ke mně a svažte ho! Tu holku, jeho sestru, taky! „Prásk!“ Agness dostala pažbou do zátylku. Jan jako jediný je odveden do ohrady.

    V neděli vše začalo nanovo a tentokrát byli vytaženi z ohrady všichni. „Změna pravidel! Je vás zde vosum! Jen jeden z vás může přežít! Jak řeknu jména, tak se postavíte!“ pokračoval bez přerušení Sam. „To bude vaše umístění. Opovažte se to porušit a budete trpět! Víc než ten zasranej Fred! Ale mám dobrou zprávu. Ten, kdo přežije, je volnej jako pták. Může si jít, kam jen bude chtít, nebo s námi může zůstat. Volba bude na dotyčném."

   „Nuže, začněme…Renatta, Izabela, Ema, Jan, Trish, Merle, Melvin a Simon. Nyní, když jste seřazeni, můžeme losovat. A nebo ještě líp…Necháme losovat jednoho z vás. „Jane…! Copak mě kurva neslyšíš?! Pohni tou prdelí sem nebo ti rozpářu žaludek před tvými kamarádíčky!“ Jan opatrně přistoupil a byl donucen vybírat. Tak začal. Tři, pět, šest, dva, sedm, osm, čtyři a nakonec vybral i sám sebe. „Je mi líto, opravdu líto!“ dodal zastíraným hlasem Sam „Posloužil si dobře!“ dořekl poslední slova před smrtí Jana Sam. „Prásk!“ Samotný Sam si nechal tu čest zabít Jana pro sebe.

   Zemřelí - Jan, Izabela, Trish, otec dětí Melvin a Merle byli hozeni na hromadu před očima jediné přeživší, které se natolik podlamovala kolena, že během okamžiku spadla na zem, Renatty. Ta byla nucena dívat se na to, co ty nestvůry udělaly. Oni…oni tu hromadu zapálili. Přímo před jejíma očima.

   „No, tak to bychom měli. Dejte ji k těm dvěma u mě! Již vymyslíme, co s nimi.“ poručil Sam. „Ale vždyť jste ji slíbil svobodu, šéfe..." ozval se jeden z banditů. Sam ho jen spřáhl pohledem a dotyčný už se raději na nic neptal.

    Jak poručil, tak udělali a Renattu odvedli nahoru do kanceláře, kde již byli na židli svázání Jeremy s Agness. Oba měli zalepenou pusu lepicí páskou. Renattě jí zalepili po cestě nahoru.

  Když tam dorazili, provinilý výraz v Renattině tváři sourozencům prozradil, co se stalo s ostatními. Oběma vhrkly slzy do očí. Slzy vytryskly jako vodopád a valily se jedna za druhou po tvářích všech tří. Pláč neustával ani po hodině, ani po dvou, dokonce ani po třech. Už ani Jeremy nedokázal své emoce dále zadržovat a plakal spolu s ostatními. Pláč ustal až poté, co zcela vyčerpáni usnuli.