moje kniha sepsaná v roce 2016

                      Kapitola první  : Životní rozhodnutí¨

Píše se středa 15. února  roku 1956 odpoledne,  v Praze  sněží a mrzne.  Za okny střední  odborné školy SNB sedí za stolem  v učebně  mladý posluchač 3 ročníku  právního směru  se zaměřením na kriminalistiku  strážmistr  Jiří  Vomáčka a před sebou na stole má  prázdný formulář s žádostí o umístění po skončení studia. Střední škola s maturitou se chýlí po tříletém studiu ke konci, za dva měsíce nastane období maturit a nastal čas přemýšlet nad tím, kam po skončení studia nastoupit na oddělení. Je rozhodnut na rozdíl od jiných posluchačů nezůstat v Praze, protože ho láká dobrodružství s možností přidělení bytu a různých výhod v případě, že by se stal   vyšetřovatelem na okresní kriminálce někde v pohraničí. 

Praha je sice lákavá,  protože je jeho rodiště, celý život nežil nikde mimo Prahu,ale vzhledem ke své plaché a tiché povaze,  znásobené  výchovou v rodině, která se příliž neztotožňuje s prvky výchovy současné doby si je vědom, že perspektiva dobrého pracovního umístění je zde mizivá. Musel by nastoupit na základní útvar, zde postupně stoupat po kariérním žebříčku a čekat, až starší kolegové odejdou do důchodu. Jeho snem je být vyšetřovatelem a vyšetřovat závažné kriminální činy.  Stále přemýšlí o vystoupení majora Konvičky z Okresního oddělení  SNB v Chomutově , který před týdnem  prováděl právě v jeho třídě nábor posluchačů. Nabídl absolventům školy zařazení na Okresní  oddělení a to přímo na oddělení vyšetřování, nebo  místo specialistů na detašovaných pracovištích.  Ihned po  skončení této schůzky oslovil strážmistr Vomáčka majora Konvičku a domluvili se, že by se přijel podívat přímo na uvedené pracoviště . Byl jediný, který z 30 posluchačů projevil zájem o práci v pohraničí.  Zasypal majora Konvičku množstvím otázek na způsob práce vyšetřovatelů, na možnosti ubytování a způsob života v pohraničí. Předběžně si dohodli schůzku a i když termín schůzky nebyl pevně stanoven, strážmistr Vomáčka se rozhodl, že se nemá nic odkládat. Na pátek 24.února požádal ve škole o služební volno z důvodu návštěvy budoucího pracoviště a ráno v 6 hodin nastoupil do autobusu ČSAD směr Chomutov. Byl překvapen, že z Prahy vyjíždí autobus poloprázdný. Z údajů uvedených na jízdence j zjistil, že cesta měří 96 kilometrů a měla by trvat asi dvě hodiny. Jako správný knihomol si otevřel knihu o histori Chomutova, kde se dozvěděl, že  první zmínky o Chomutovu jsou již z roku 1252, dále že královským městem se stalo v roce 1605 a že nejznámější dominantou  je známé Kamencové jezero, které je  pozůstatkem po těžbě kamence, která se poblíž Chomutova uskutečňovala od 16. do 18. století. Tendence propojit Chomutov s Prahou vedly k výstavbě císařské silnice začátkem druhé poloviny 18. století. Ovšem podstatné změny přineslo až připojení k železnici vedoucí do Prahy v 70. letech 19. století. V té době se v Chomutově rozběhla těžba hnědého uhlí a nedlouho poté byly založeny železárny, které prosluly v celostátním měřítku, a to jako Mannesmannovy válcovny trub. V říjnu 1938 došlo k připojení Chomutova k Něměcku, kdy vznikla říšská župa Sudety, město bylo osvobozeno Rudou armádou 8.5.1945 a ještě téhož roku 1945 došlo k vyhnání podstatné části německého obyvatelstva, které v té době tvořilo většinu. V roce 1950 dle sčítání obyvatelstva žilo v Chomutově více jak 29.000 obytel a město mělo více jak 3.400 domů. Budova okresního ředitelství se nachází v blízkosti  náměstí v ulici  1. Máje  č.p.1.

Po příjezdu do města po osmé hodině vystoupil na zastávce autobusu na náměstí a podíval se do mapy, kde se nachází ulice 1.Máje. Zjistil, že je nedaleko náměstí. Když došel na uvedenou adresu, uviděl honosnou velkou vilu, před kterou parkovalo několik služebních vozidel. Vstoupil do budovy a zde seděl ve vrátnici   mladík  ve stejnokroji , kterého  pozdravil.

Mladík ho oslovil :,, tak co mladej, za kým jdete ?”

Hbytě mu odpověděl: ,, hledám majora Konvičku pane starej”.

 ,, Koukám, že jste nějakej vtipnej, máte nějaký průkaz ?” zeptal se mladík.  

,,Ano,  mám průkaz a to služební průkaz, byl jsem pozván soudruhem náčelníkem mjr. Konvičkou na návštěvu, protože mám zájem zde pracovat, tak jsem přijel z Prahy. Jmenuji se Jirka Vomáčka a studuji naší školu v Praze “ odpověděl na jeho dotaz.

,, Tak to jo, já mu zavolám, jsem Pepík Novák a jsem zde asi tak půl roku na Obvodním oddělení a chodíme sem na vrátnici sloužit, já mám dnes denní službu a vyšlo to na mne. Povím Ti, že to jsi docela borec, že dobrovolně chceš z Prahy jít k nám na vesnici. Spíše to bývá obráceně, že se všichni cpou do Prahy, já si také dal žádost o studium, ale bylo mi řečeno, že nejdříve až tak, za tři roky, až budu něco umět a mít odslouženo. A na jaké oddělení máš namířeno?“

,,No já dělám naší střední školu s maturitou s právním zaměřením na kriminalistu a vyšetřovatele, jaká je tu ,,vyšetřovačka,, ? ,,  zeptal se Vomáčka

,, jo, to jsou páni, na oddělení, je jich asi 6 s náčelníkem a sekretářkou, mají tam i dvě písařky a dělají jen závažné věci, jako jsou vraždy, znásilnění a podobné věci, kde je sazba více jak 5 let. Když mají od nás převzít nějaký spis, tak to musí sedět, jsou tam právníci s vysokou školou a dva s tou školou, co děláš. Jsou docela hýčkáni a je to taková vrchnost. Náčelník je nějaký Dan Brumla, je to chlap před důchodem, který je ,, férový ,,. Je to nějaký válečný hrdina od Sokolova, prý bojoval se Svobodou, nemá sice vysokou školu, byl u policie už před válkou, ale fakt práci rozumí a navíc je to fajn chlap. Zástupce je JUDr. Vodička, je to mladý soudruh po VŠ a je docela přísný a těžko se s ním komunikuje, ale to uvidíš sám, když přijde ráno na vrátnici, tak chce předpisové hlášení, kdež to, když přijde náčelník, tak pozdraví, podá ruku a nabídne cigárko a zeptá se, co je nového, je fakt dobrý člověk, za něj by fakt všichni skočili do ohně. Pokud se týče majora Konvičky, tak ten s nikým moc nemluví, byl k nám převelen před čtyřmi roky z Prahy, ale nijak se neprojevuje, to víš, on jedná s náčelníka oddělení a do práce ho vozí řidič, takže ho zaveze až do garáží na ředitelství a sem na vrátnici vůbec nechodí. Zavolám Ti k sekretářce, že jsi tady.,,

Zvedl sluchátko u telefonu a zavolal na sekretariát ředitelství, kde se od sekretářky dozvěděl, že má kolegu poslat rovnou do kanceláře náčelníka, že ho přijme. Popřál Vomáčkovi hodně štěstí a popsal mu cestu do kanceláře .

Po té, co přišel, strážmistr Vomáčka ke kanceláři náčelníka,  zaklepal  a ozvalo se:,, dále“. Otevřel dveře a uviděl u stolu sedět 30 letou blondýnu, které se představil. Sekretářka mu řekla, že muže jít dál, že ho již soudruh náčelník očekává. Když, přišel mezi dveře vedoucí do kanceláře náčelníka a řekl:  ,,soudruhu,, náčelníku strážmistr Vomáčka, přišel jsem na sjednaný pohovor z minulého týdne v Praze,,.

Náčelník vstal od stolu šel ke dveřím, podal Vomáčkovi ruku a řekl. ,, jsem rád, ,,soudruhu,, , že jsi přijel, tak brzy, byl jsem docela zklamaný z toho, že v Praze byl tak malý zájem o službu zde v pohraničí. Potřebujeme tu další vyšetřovatele jako sůl a je fajn, že máš tak dobré studijní výsledky a jsi premiant třídy, jak jsem se již informoval u náčelníka školy. Kdy myslíš, že by si mohl nastoupit?“.

,, ,,Soudruhu,, náčelníku, maturitu děláme v dubnu, zkoušky z kriminalistiky a veřejné správy první týden v květnu, takže když to dobře dopadne, tak od začátku června bych mohl nastoupit.“

,,To je fajn, moc , bychom tě potřebovali zde jako vyšetřovatele v Chomutově, nebo jako vyšetřovatele na detašovaném pracovišti, kde máme také velký podstav. V Jirkově máme Obvodní oddělení a detašované pracoviště vyšetřovačky, ale je tam jen jeden vyšetřovatel zkušený praktik Jirka Handzel a on Ti pomůže získat dobré praktické zkušenosti. Navíc je tam možnost i dobrého ubytování, když to podepíšeš na 10 let, tak si můžeš vybrat i nějaký rodinný domek, je jich tam volných hodně. Víš co, přemýšlej o tom a do týdne zavolej, kam by, jsi chtěl být zařazen. “

,,moc děkuji,,,soudruhu náčelníku“ odpověděl strážmistr Vomáčka, požádal o dovolení odejít z kanceláře náčelníka a odešel zpět do vrátnice, aby od kolegy Nováka zjistil informace o tom, jak to v Jirkově funguje. Zde se dozvěděl, že v Jirkově je malé oddělení, kde je v současné době jen jeden vyšetřovatel a že je to místo, kde se musí jeden na druhého spolehnout a proto si tam nikdo na žádné velení nehraje. To byla informace, která jej velmi před cestou do Prahy potěšila.

Po cestě do Prahy stejným autobusem přemýšlel o tom, zda vůbec má schopnosti u veřejné bezpečnosti pracovat, uvědomil si, že nemá moc rád politiku a takové to hraní si  na  služební řády mu za dobu, kdy byl na škole k srdci nepřirostlo, ale moc toužil po tom, aby si splnil svůj dětský sen být detektiv a chápal, že v době ve které žije, je, tato možnost spojená i s tím, že bude muset občas dělat ze sebe, alespoň před lidmi ,, zeleného panáčka,, a tuto nutnost lze omezit snad jen tím, že odejde z Prahy do pohraničí a zde bude vyšetřovatelem na  zmíněném detašovaném pracovišti v Jirkově.

Po návratu do Prahy,  druhý den vyplnil a odevzdal na personálním oddělení  formulář o umístění  po konci studia, ve kterém uvedl, že žádá o převelení na Okresní oddělení  Veřejné Bezpečnosti  v Chomutově na detašované pracoviště Jirkov na pozici  vyšetřovatele. O tomto svém rozhodnutí telefonicky vyrozuměl Náčelníka  v Chomutově majora Konvičku, jak  mu slíbil.

Po té, co v dubnu úspěšně odmaturoval a v květnu složil zkoušky z kriminalistiky a z veřejné správy byl povýšen do hodnosti poručíka. Následně obdržel rozkaz o svém přemístění od 1. června 1956 na Okresní správu Veřejné Bezpečnosti v Chomutově na pozici vyšetřovatele s hodností poručíka s možností umístění na detašovaném pracovišti Jirkov.

Po skončení všech zkoušek pozval v poslední květnovou neděli své rodiče a sestru na slavnostní oběd do restaurace ,, U medvídků,, v Praze 1, kde jim ukázal své maturitní vysvědčení a oznámil jim, že se stěhuje z Prahy do místa nového působiště.

Vzhledem k tomu, že  jeho rodina bydlela v rodinném domku v Praze- Klánovicích a otec byl bývalý maloobchodník, který vlastnil obchod s potravinami, jenž  mu byl zestátněn a v současné době zde pracoval jako vedoucí a maminka jako pokladní a sestra jako prodavačka věděl, že tato jeho zpráva nebude přijata doma s žádným nadšením. Otec s matkou, po té co se dozvěděli, že půjde pracovat a studovat k Veřejné Bezpečnost, toto snášeli velice špatně.

Oběd v restauraci však oproti očekávání dopadl dobře a rodiče se snažili nedat najevo, co si o zaměstnání svého syna myslí. Maminka měla strach, jak sám vše zvládne, ale vzhledem k tomu, že musel být během celého studia v době od pondělí do pátku ubytován ve škole a domů jezdil jen na víkendy, nebyla tato změna, kterou jim oznámil velkým překvapením.

Slavnostní vyřazení se konalo v sobotu dne 9. května 1956 na Hradčanském náměstí od deváté  hodiny  společně se slavnostní přísahou  vojáků ,, Vojsk ministerstva vnitra a hradní stráže,,. Poručík Vomáčka měl slavnostní uniformu s hodností poručíka a s vyznamenáním za vzorné studium. Byl rád, že pochodoval uprostřed čety a nebylo na něj vidět. Cítil, že se ještě nevyrovnal s pocitem, že uniforma se stane součástí jeho šatníku a bude se tak lišit od ostatních lidí na ulici. Nerad byl středem pozornosti.

                          Kapitola druhá  : Cesta do neznáma

V pátek 1 června  v 6 hodin, odjel autobusem z autobusového nádraží Florenc do Chomutova. Sebou měl velký lodní kufr s prádlem a složenou uniformou a dvě tašky s osobními věcmi. Po té co se posadil v autobuse, vyndal příručku o krásách okresu Chomutov a jeho okolí. Nalistoval část týkající se Jirkova a zjistil, že se jedná sice o malé, ale určitě hezké městečko, které začíná být známé svou průmyslovou výrobou. Žije v něm 5.300 obyvatel a je zde 805 domů a z toho jeden určitě čeká na něj, až se nastěhuje. Jirkov vznikl jako kolonizační vesnice v česko- saském pohraničí koncem 13 století. Tato vesnice byla údajně založena Přemyslem- Otakarem, ale toto není písemně doloženo. Mezi první stavby se počítá i gotický kostelík z roku 1300. Ve městě je pošta, spořitelna , holičství, vlakové nádraží a dvě restaurace, vinárna a kino. Jsou zde i tři obchody se smíšeným zbožím.

Po příjezdu do Chomutova v půl deváté , si ponechal všechny věci v úschovně na autobusovém nádraží a spěchal do budovy okresního oddělení a zde do kanceláře ředitele majora Konvičky, kde již byl očekáván. Ředitel mu podal ruku a vyzval ho, aby se posadil. Po té zavolal náčelníka oddělení vyšetřování kpt. Dana Brumlu a po jeho příchodu je navzájem představil. Následně ředitel popřál  poručíku Vomáčkovi hodně pracovních úspěchů a požádal  náčelníka oddělení vyšetřování, aby svému novému  kolegovi   ukázal budovu ředitelství a informoval ho o jeho pracovních úkolech a možnostech ubytování.       

Náčelník Dan Brumla svého nového kolegu odvedl do své kanceláře, kde jim oběma uvařil kávu a pak mu řekl:,,  chtěl bych, abychom si tykali, na vyšetřovačce si všichni tykáme ,, . Vstal a podal mu ruku a řekl já jsem Dan,,.

Na to mu poručík Vomáčka řekl :,, já se jmenuji Jirka a těší mne, že zde mohu sloužit, moc se na to těším“.

Náčelník pokračoval:,, jsem rád, že jsi se rozhodnul  posílit naše oddělení, jsi první ,,Pražák,, , který k nám přišel. Doufám, že u nás budeš spokojený. Původně jsem myslel, že by si zůstal u nás na oddělení tři měsíce na zkušenou, ale protože v Jirkově je sám jako vyšetřovatel Jirka Handzel, tak jsem se tě chtěl zeptat, zda by Ti nevadilo, že by si tam v pondělí nastoupil.“

,,Není to žádný problém!“ odpověděl Vomáčka.

Náčelník  pokračoval:,, Jirka je opravdu zkušený a myslím, si, že od něj dostaneš dobrou školu nejen do života, ale i že Ti předá i ty správné zkušenosti vyšetřovatele, které má.  Jirko, chci Ti říci, že vyšetřovatelem se stává policista, kterému to pálí za 5 let, ostatní, kteří se snaží za 10 let, ale jsou i jedinci, kteří sice mohou pracovat na vyšetřovačce, ale opravdovým vyšetřovatelem se nikdy nestanou. Já jsem poznal u Sokolova, že nejlepší školou je být přímo uprostřed dění a učit se za pochodu. Navíc máš školu, takže budeš moci uvést do praxe své získané teoretické poznatky a vědomosti. Z přihlášky jsem zjistil, že jsi svobodný, ale vzhledem k tomu, že jsi umístěnku k nám do okresu podepsal na 10 let, tak máš možnost si vybrat v Jirkově nějaký domek, který je volný. Volal jsem včera na národní výbor a předseda říkal, že jich tam je pořád volných asi 40 a že bude rád, když si nějaký vybereš a usadíš se tam. Je to strašně jednoduché, trvale se tam přihlásíš a dostaneš dekret.  Jo, a předseda říkal, že má svobodnou dceru, která skončila gymnázium v Chomutově a že vás rád seznámí, když budeš chtít. Byl to z jeho strany vtip, ale kdoví?

Jinak, zatím, než si něco vybereš, můžeš bydlet na oddělení, jsou tam vedle naší kanceláře volné dvě místnosti na přespání, ale to víš, je to jen provizorní řešení. Pokud se týče služby, tak vyšetřovatel má týdenní dosah, to znamená, že po pracovní době v případě, že je nějaký závažný případ, který není v kompetenci Obvodního oddělení, vyjíždí na místo a dělá prvotní úkony a řídí činnost na místě. Na Jirkov to vychází jednou za dva měsíce, tak prvních půl roku to budeš sloužit společně s Jirkou. K nám na poradu budete jezdit vždy v druhé pondělí v měsíci od 8 hodin. Pokud se týče spisů, tak každý den jezdí kurýr, který vám bude vozit potřebné písemnosti, technici  jsou  na Okresním oddělení a slouží i výjezdy, takže dělají ohledání místa činu, mrtvol a fotodokumentaci na místě činu a zajišťují  stopy. Po zajištění stop posílají tyto na vyhodnocení na krajské oddělení Veřejné Bezpečnosti, kde jsou i laboratoře. Jinak si skoč na personální oddělení je v přízemí vedle vrátnice, máš tam jít ještě podepsat nějaké personální záležitosti. Díky studijním výsledkům a jako povzbuzení do práce, jsem ti určil i osobní ohodnocení ve výši 400 .- Kč, což si myslím, že vzhledem k tomu, že Tvůj plat i s hodnostním příplatkem je 1.400.-Kč docela dobrý počin. Výši platu a osobního ohodnocení si nech pro sebe, aby nebyla zlá krev mezi kolegy zejména z obvodního oddělení to víš, tam se bere kolem 1. 000 .-  Kč a to je o dost míň než u nás. Pro výplatu si budete jezdit k nám vždy 15 dne v měsíci na sekret, v případě, že 15 bude o víkendu, tak v pátek před tímto datem. Chtěl bych, aby se Ti u nás líbilo a práce Tě bavila. Kdykoliv budeš mít nějaký problém, neváhej a zavolej, nebo i přijeď. Jsme tady jedna rodina a musíme si pomáhat. Jo a jednou za měsíc se scházíme v poslední pátek na ředitelství po práci a máme zde popracovní setkání k utužení kolektivu. Bývá to až do rána, hraje se na harmoniku, zpívá se, tancuje a prostě se bavíme. Jinak i naše okresní správa má fotbalové mužstvu a hrajeme okresní druhou třídu, já chytám, doufám, že také hraješ fotbal.“

,,Ano, hraju a fotbal mám moc rád, fandím Spartě a chodil jsem na jejich utkání, tak doufám, že se aspoň občas do Prahy přes víkend domu dostanu, abych viděl i nějaké zápasy.“

,, Když nebudeš mít dosah, tak přes víkend můžeš být kdekoliv, ale musíš se napsat do knihy vzdálení a napsat tam na sebe spojení, protože tam pro Tebe přijede auto, kdyby se něco závažného dělo a museli jsme všichni do práce. Slyšel jsem, že Jirka také fandí Spartě a občas jezdí do Prahy na utkání, ale já si myslím, že spíše jezdí ke Flekům na pivko, tak to si budete rozumět. Navíc on má i motorku, takže jezdit na zápas nemusí být problém. Spíš vidím problém, až budeme mít mistrák, aby si vše stíhal.“ 

,,To, nějak zvládnu, hrával jsem levé křídlo a dával docela hodně gólů, ale ono je to i o trénování a mistrák jsem už nehrál asi dva roky, ve škole to moc nešlo chodit trénovat a tak při zápasech jsem spíše jen střídal,,  odpověděl Vomáčka.

,, No, u nás se také netrénuje, scházíme se jen na zápasy a není nás moc, máme tak maximálně dva kluky na střídání a to víš hřiště je docela velké. Teď už běží soutěž a hrajeme v neděli s Rumburkem na hřišti zdejšího Slovanu, tak se přijď podívat je to od tří a pak můžeme zajít na pivko. Jirka Handzel, tam také bude, ale je vedoucí, tak dělá zápis o utkání a pomezního rozhodčího a někdy když rozhodčí nepřijde tak píská. Jo, já ho teď zavolám, přijede pro Tebe, kde máš svoje věci?“

,, Já, jsem si je nechal na nádraží v úschovně“.

,, Tak, to je vyzvednete po cestě, až pojedete do Jirkova. Jo, volal mi plukovník Pepa Jirásek a ptal se na Tebe. Známe se od Sokolova a slouží na našem ministerstvu. Žádal mne, abych na Tebe dal pozor, že mu volala Tvoje maminka, která je prý jeho sestra a požádala ho, aby Ti zde vyjednal vlídné zacházení.  Tak jsem mu to slíbil, říkal, že až bude trochu času, tak se přijede na Tebe podívat a že zavzpomínáme na staré časy a něco popijeme. Docela se těším, to bude zase vánice, doufám, že to nebude jako při minulém setkání, kdy jsme popíjeli tři dny v kuse a musel jsem se z toho léčit skoro týden.

,,Já jsem se vlastně k Bezpečnosti dostal přes něj. Rodiče to vůbec nevěděli, navíc nemají jako soukromníci dobrý kádrový profil a bez jeho přímluvy bych zde určitě nebyl. Jsem si toho vědom.“

,, Jirko ,řeknu Ti to na rovinu, všichni na vyšetřovačce jsou ve straně, jen ty budeš zatím vyjímka, ale jsi mladý a cestu určitě najdeš. Je dobré, že jsi alespoň ve svazu mládeže, ale na okresní správě jsou jen straníci, takže se budeš muset přihlásit do svazácké  organizace v Jirkově. Máme s nimi družbu a je tam hodně mladých děvčat, tak se tam třeba do některé zakoukáš“ řekl náčelník.

V tom se ozvalo zaklepání na dveře a do místnosti vstoupil šedivý padesátník v civilním oděvu. Řekl:,, ahoj Dane, tak jsem tady pro nového kolegu“, přistoupil k poručíku Jiřímu Vomáčkovi, podal mu ruku a řekl:,, Ty jsi Jirka, já jsem Jirka, tak doufám, že si budeme rozumět. Už jsem se těšil, až zde budeš. Je mi samotnému v Jirkově dost smutno. Na stanici je sice deset policistů v uniformě, ale jako vyšetřovatel jsem tam sám. Oni jsou pořád v terénu. Budeme mít společnou kancelář. Já mám v Jirkově malý rodinný domek, bydlím zde s dcerou, které je 14 let. Ještě s námi bydlí moje matka. Ona se stará o domácnost. Náčelníku asi už pojedeme, abychom stačili vše vyřídit, je pátek, za chvíli bude poledne a musíme pro Jirku zajistit, kam bude chodit na jídlo a další věci. Do práce by mohl nastoupit až v pondělí. Já ho dnes provezu po rajonu a vše mu ukážu a pak bychom mohli zajít večer někam na pivko, ale to už se domluvíme spolu s Jirkou.“

,, Jo,  máš pravdu, ale jak vás budeme oslovovat, to bude docela guláš, ty seš Jirka a tím zůstaneš  a mladý je také Jirka, ale z Prahy, tedy Jirka Pražák, aby každý věděl, o koho se jedná.“ Po té, náčelník vstal od stolu, podal Jirkovi z Prahy ruku a popřál mu hodně pracovních úspěchů a osobní spokojenosti a oba Jirkové z kanceláře odešli.

                                    Kapitola třetí  : Nový domov

 Před budovou okresního ředitelství nasedli do služebního vozidla přiděleného oddělení vyšetřování a to Škodě Octavii, kterou odjeli na autobusové nádraží pro uložené věci. Po té odjeli do služebny na Obvodním oddělení Jirkov. Po cestě se zastavili na oběd v Jirkově  v restauraci ,,  U kulaté Báby,,  , kde si sedli k oknu k vyhraženému stolu pro zdejší policisty. Ke stolu přišla paní vědoucí, které byl poručík Vomáčka kolegou představen.

Paní vedoucí k němu přistoupila, podala mu ruku a řekla:,, tak Vás u nás v Jirkově vítám ,,Pražáku,,. Jmenuji se Věra Koželuhová a také pocházím z Prahy, já jsem sem přijela po rozvodu, abych se trhla od manžela. Měli jsme v Praze spolu hospodu a chtěla jsem se osamostatnit, zde mi pomáhá dcera Liduška, je jí 19 let a určitě se poznáte. Je ve svazu mládeže. Jinak , už jsem o vás, tady od kolegy slyšela, že prý jste sám jako kůl v plotě , tak, aby, jste se nemusel starat , můžete chodit na jídlo každý den a to i v sobotu a neděli, svobodní kolegové ze stanice k nám také chodí, vaříme obědy i večeře. Vaříme i jako závodní kuchyně pro statek. Je zde jídelníček na celý týden dopředu  pro tyto strávníky  a z něj si objednáte  jídlo  dopředu, obědy jsou na stravenky, které jsou dotovány zaměstnavatelem,  pro bezpečnost  je dotuje národní výbor, takže oběd stojí osm korun a večeře  šest korun.  V případě, že nebudete moci na oběd přijít, mohou vám ho vzít kolegové do kastrůlku. Stravenky zakoupíte na národním výboru u paní tajemnice, také sem všichni z výboru chodí na obědy. Přeji vám, aby se vám u nás líbilo a v případě, že vám bude smutno, klidně přijďte ,,posedět  a popovídat,,  jsme zde všichni jako jedna rodina. Kolegové zde mají vyhrazený tento stůl a vždy tu bude pro vás místo,,řekla a usmála se na oba policisty.

Poručík Vomáčka si objednal rajskou polévku a guláš se šesti a malé pivo  a kolega Handzel dostal stejnou polévku a buchtičky se ,,šodo,, , dle své pravidelné  týdenní  objednávky.

Během oběda Jirka Handzel seznámil  nového kolegu s celkovou situací ve městě a na oddělení :,,Jirkov je malé město, je tu dost znát, že jsme v pohraničí. Vlastně všichni obyvatelé jsou osadníci, kteří přišli po válce. V celém Jirkově zůstalo po válce snad jen 6 rodin starousedlíků- Němců, kteří jsou prokazatelně antifašisté. Máme zde státní statek , továrnu na výrobu plechů a hutní výrobu, kam dojíždí i lidé z okolí,  je tu i několik obchodů patřících Jednotě a Státnímu statku , pošta, kino, holičství, 2 doktoři, jeden zubař, švec, národní výbor, hasiči a několik hospod a vinárna kam chodí mladí . Lidé jsou zde celkem v pohodě. Poslední vraždu jsme tu měli před třemi roky, když řezník Vítek se vrátil dřív z jatek v Chomutově a našel v ložnici v posteli svoji ženu a pekaře Váňu. Jak byl v ráži, tak mu nejdříve uřízl řeznickým nožem jeho ,,okrasu,,  i s ,, pytlíkem,, a  pak mu zasadil dvě bodné rány do srdce.  Manželka začala strašně křičet a měla kliku, že jejich barák i s krámem je na náměstí, tak se seběhli lidé a zachránili jí a řezníka praštili  dřevěnou  paličkou do hlavy, ten omdlel a když jsme asi za pět minut přijeli na místo činu, tak nevěděl, co se děje. Soud ho odsoudil na 8 let a jeho manželka se odstěhovala k dceři do Prahy.

S novým  řezníkem  jsem dal řeč, když jsme byli na pivku po fotbale, o tom, že neohlášený návrat domů bývá zpravidla krůčkem k neštěstí a myslím, si, že to chápe. Navíc je to takový houžvička a jeho manželka je docela korpulentní, ale to uvidíš sám.

Občas vyšetřujeme dopravní nehodu s usmrcením, tak 1 za dva měsíce bývá znásilnění a někdy o víkendech rvačka na zábavě s těžkou újmou na zdraví. Mám v současné době rozpracovány 4 spisy, budeme na nich dělat společně a určitě mi s vyšetřováním pomůžeš. To budeme řešit, ale až v pondělí na služebně. Služba přes týden začíná v půl osmé a máme končit v půl páté, ale někdy se šetření protáhne. To víš, na hodiny nelze moc koukat, ale má to i své výhody, že když se zdržíme déle na obědě, tak se nic neděje. Sem do hospody chodíme na jídlo, docela dobře tu vaří a je to hned za rohem od našeho oddělení a mají zde i dobré pivo.  Mají otevřeno každý den od 11 do 22 hodin.“

Během oběda do hospody přicházeli další strávníci. Všichni se zájmem koukali ke stolu policistů, kde viděli dosud neznámého člověka. Nebylo zvykem, aby si k tomuto stolu, který mněl cedulku vyhrazeno pro orgány veřejné bezpečnosti sedal někdo jiný. Hospodská své hosty  samozřejmě informovala o koho se jedná, a co bude na oddělení dělat. Když už měli skoro dojedeno, přišel ke stolu muž ve věku kolem padesáti let a Handzel vstal, podal mu ruku a řekl:,,  ,,soudruhu,,  předsedo to je náš nový kolega Jirka Vomáčka, který bude sloužit na našem oddělení jako vyšetřovatel, jak jsem tě již informoval“.

Muž podal Vomáčkovi ruku a představil se:,, jsem předseda městského národního výboru Lukáš Pátek,, a pokračoval:,, už jsem byl informován o tvém příjezdu , rád bych s Tebou probral podrobnosti naší spolupráce a možnosti přidělení domku a další věci. Můžeš se u mne zastavit na výboru v šestnáct hodin?,,

,, budu se těšit,, odpověděl Jirka Vomáčka. S tím byl rozhovor ukončen a předseda si sedl k dalšímu označenému stolu, kde byla cedulka ,, vyhrazeno pro pracovníky NV,,. 

Po obědě odjel poručík Vomáčka s kolegou na obvodní oddělení, které se nachází  v ulici ,,U nádraží 65,,  a jedná se o dvoupatrovou vilku, která byla po válce zkonfiskována bývalému župnímu vedoucímu SS. V přízemí budovy je umístěné místní oddělení, které zde má 4 kanceláře, kuchyňku, sociální vybavení a místnost dozorčího, kde probíhá hlásná služba. V prvním patře jsou dvě kanceláře patřící oddělení vyšetřování, 2 ložnice pro příslušníky a sociální zařízení. Po příchodu na oddělení byl poručík Vomáčka kolegou představen ostatním příslušníkům. S náčelníkem obvodního oddělení se domluvil, že bude zatím bydlet v ložnici, která je vyhrazena pro oddělení vyšetřování a je zatím prázdná.

Po té co si dal do ložnice své věci  se posadil na postel a začal přemýšlet o tom, co tento krok v jeho životě znamená.  Cítil se velice nejistý a trochu i zklamaný. Po prohlídce oddělení a ložnice si začal uvědomovat, že jeho představy o práci kriminalisty a detektiva dostávají docela velkou trhlinu. Oddělení bylo plné různých propagačních nástěnek, vybavení bylo strohé a vojenské. Podíval se po vybavení ložnice a uviděl jen postel, skříň, stoleček u postele, lampičku a peřiňák. Uprostřed místnosti stál stůl a čtyři židle. Na stěně byl obraz traktoristy a na oknech špinavé záclony. Vše vypadalo smutně a opotřebovaně.

 Začal si uvědomovat, že se dostal do jiného světa, než byl z Prahy zvyklý. V Praze bral jako samozřejmost, že mu miminka vyprala prádlo, měl zajištěný servis týkající se stravy a dalších potřeb a vlastně si žil bezstarostným životem. Jeho jedinou povinností bylo studovat. Měl dost času i na zábavu a své koníčky. Ale jaké to bude zde? Cítil se vnitřně strašně sám. Řekl si, že to musí to překonat. Zvedl se, uklidil si věci z kufru a tašek do skříně a šel do kanceláře za kolegou Jirkou. Ten seděl v kanceláři za stolem a třídil došlou poštu. Zvedl  hlavu a řekl : ,,pojď dál a posaď se tady u toho druhého stolu, bude jen a jen Tvůj“.

Pražský Jirka se posadil ke stolu na kterém stál psací stroj, lampička, plnící péro, inkoust, desky s kopíráky, štůsek papírů, trestní zákoník a řád , složka se spisovým řádem , guma, tužka, ořezávátko a pravítko.   Dále zde byl svazek klíčů s pečetítkem se státním znakem, razítko se státním znakem a razítko útvaru.

Kolega Handzel mu dále řekl :,, ty věci na stole jsem Ti připravil, pokud by si něco dalšího potřeboval, ,bude to potřeba nafasovat. Pistoli, zásobníky a náboje si dej do tresoru v horní části je místo na tyto věci. Pouta, obušek a svítilnu si nech u sebe v šuplíku ve stole. Jinak uniformu si dej i s botami do skříně. Nějak se moc netváříš ? Jsi zklamaný ?“

,,Ani ne, ale je pravda, že jsem si to představoval trochu jinak. Je to tu na mně moc vojenské.“

,, Tak si sem dej třeba nějakou kytku, nebo obraz na stěnu, či nějaký talisman na stůl, nebo na skříň. K nám do kanceláře nikdo nechodí kontrolovat, co tu máme. Uvidíš, že si zvykneš a bude se Ti to tu líbit. Není tu žádná buzerace, náčelník je fajn chlap a když se budeš snažit budeš mít klid. Jirko, chci ti ale říci, abys nikdy nezapomněl na to,  že jsme tu jen ty a já a musíme se na sebe spolehnout a někdy jde opravdu o život. Případy, které se k nám dostanou, jsou už dost závažné a pachatelé jsou většinou pěkní ,, vejlupkové,,  a hrozí jim vysoký trest. Nezabýváme se zde politikou, ale řešením kriminálních případů. Podrobnosti Ti řeknu v pondělí. Jinak, já dnes odjíždím na motorce do Klatov za jednou známou a vrátím se až v pondělí ráno. V pondělí se tu sejdeme ráno v půl osmé. O víkendu máš volno, tak se můžeš zabydlet, či jet domů do Prahy. Vzhledem k tomu, že vyšetřovačka drží ty dosahy, tak je pracovní doba od pondělí do pátku. V sobotu občas chodíme na brigády, ale to je tak 4 x do roka.

Jelikož musím jet pryč, tak by bylo dobré, abys v neděli odpoledne šel místo mne na ten fotbalový zápas a dělal vedoucího mužstva a udělal zápis z utkání? Asi i budeš muset dělat pomezního rozhodčího, ale Ty jsi mladý a určitě to zvládneš. Já to ještě zavolám náčelníkovi. Já musím odjet a doma bude dcera s matkou.

 Prosím tě, nezapomeň se, ale zapsat do knihy vzdálení, kdyby si jel mimo město. Pokud budeš ve městě, tak když někam půjdeš, dej vědět stálé službě dole na obvodním oddělení. Jo a máš domluvenou tu schůzku u předsedy národního výboru. Tak si to tady užij a v pondělí ráno poreferuješ, jak si se měl a jak skončil fotbal“.

,, Díky za ty věci a v pondělí ráno se uvidíme“ řekl mladý Jirka, uklidil si věci do tresoru a do šuplíku, vzal si klíče a z místnosti odešel za předsedou MNV.

Předseda ho přivítal ve své kanceláři se slovy :,, čest práci soudruhu poručíku, tak Tě ještě jednou u nás vítám, věřím, že se Ti tu bude líbit. Připravil jsem ti dekret na domek, který si vybereš. Je to nevyplněné. Zde máš soupis volných domků a přes víkend si je obejdi a v pondělí přijď říci, který si si vybral.

Prý jsi podepsal umístěnku na deset let do našeho města na oddělení vyšetřování, tak to nebude žádný problém. V případě, že by si zde skončil dříve, tak ovšem dekret budeš muset vrátit bez náhrady. Volal mi Dan Brumla, když to zařizoval a říkal mimo jiné, že nejsi ve straně.  

Prý jsi svazák, tak doufám, že se, co nejdříve zapojíš. Máme tu docela velkou aktivní svazáckou organizaci a vede jí ekonomka státního statku Pavlínka Kůrková. Není v ní moc kluků.

,,Dáš si panáka?, mám tu vodku Stoličnou, tak jednu na přivítanou bychom si mohli dát, že ?, Jo, a stravenky na jídlo dostaneš u tajemnice, tak se u ní pak zastav.“

Poručík Vomáčka odpověděl: ,, já moc nepiju, ale panáka si dám, abych neurazil, jinak za tu nabídku bydlení moc děkuji, podívám se o víkendu na ty adresy. Do svazu mládeže se už těším. Jsem tu sám a rád se potkám s mladými lidmi. Třeba si tu někoho najdu“.

Po vypití panáka si dali ještě jednoho do druhé nohy a popili kávičku a předseda mu poděkoval za návštěvu s tím, že má za chvíli další návštěvu a poručík Vomáčka se přemístil do hospody ,, U Kulaté Báby,, , kde se posadil u vyhrazeného stolu a dal si pivko.

 xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

pokračování za týden