Život po životě - kapitola XIV

Kapitola 14 - Přítel

  Nahoru přišel Sam. Nebyl sám. Doprovázela ho jedna postava. Byl to jeho zajatec. Trojice v něm poznala Stana. Úplně v tom smutku zapomněli, že tam Stan zůstal. Sam hrdě oznámil, že se k nim Stan bude moci přidat, jen co dokončí důležitý úkol - popraví trojici! To byl Samův požadavek pro přidání se ke skupině banditů. Předal Stanovi zbraň pouze se dvěmi náboji. Na Stanovi bylo vybrat dva z nich,kteří dnes zemřou jeho rukou.

   Stan se chvíli rozmýšlel.Byl na pochybách.Nevěděl, co má dělat. Když už na někoho zamířil, hned zbraň zase sklonil. Takto to pokračovalo dalších několik minut. To už dostal Sam vztek a přiložil Stanovi zbraň ke spánku a řekl mu: „Pokud to neuděláš ty…tak to udělá někdo jiný! A ty budeš popraven s nimi!“ I po těchto slovech Stan váhal. Udělal to! Vystřelil! Trefil! Zabil! Věděl však, že se zmýlil. Zabil Renattu. Teprve teď mu došlo, že bude jeden ze sourozenců trpět. Jeremy se snažil ukázat na Agness. Jako by naznačoval „Ona si nezaslouží takový život!“ Stan pochopil, namířil zbraň na Agness, odjistil a „prásk“! ozvala se rána z venku, nikoliv z pistole Stana. Pro Sama přiběhl jeden z jeho strážců, které tentokrát sebou neměl. „Prorazili na východním křídle, pane!“ oznámil mu. Sam vyběhl se slovy „Hlídej je!“

  Strážce se k nim připojil a začal si povídat se Stanem. Vyprávěl mu, jaké to tady je. Ospravedlnil to slovy, že to je nezbytně nutné, že jinak by to nedělali. „Prásk!“ ozval se výstřel, znovu z pistole, která před chvíli vystřelila. Strážce se svalil k zemi se slovy… „Ty-ty zrádče!“ a zemřel. Stan, který byl v šoku ,po chvilce začal rozvazovat Jeremyho a Agness. Ihned se chtěli vytratit. Podívali se z okna. Na stráži stáli dva chlapi. Před dveřmi z místnosti nikdo nebyl. Nejspíše šli všichni ven k tomu průrazu. A jak vidno, nikdo si přes ten hluk venku nevšiml výstřelu. Druhou možností bylo, že si mysleli, že Stan dokončil svou práci.

  Při pokusu o útěk a vyhlížení ze dveří, zdali nejde nějaký bandita, se něco stalo.Ozvaly se za nimi šouravé kroky a hned na to se už Stanovi zakousl nemrtvý strážce do tepny na krku. Jeremy ho praštil do hlavy trubkou, která zde ležela. Hlasitý výkřik už venkovní stráže bez odezvy nenechal. Okamžitě běželi nahoru. Ti dva se zatím vytratili. Bez jakéhokoliv rozloučení se Stanem. Na to nebyl čas! Než stráže doběhli nahoru, byli už před skladištěm. Stráže vběhnuvší dovnitř se zatím vzpamatovali a zastřelili nemrtvého strážce a měnicího se Stana.

    Jeremy a Agness, jediní přeživší ze skupiny, se museli vydat na cestu podél objektu, aby našli východ. Netrvalo to dlouho. Zevnitř nebylo tak těžké dostat se ven, jako dovnitř zvenčí.

   Utíkali na druhou stranu od města, než kudy přicházeli nemrtví.Tedy na východ. Když se zastavili po deseti minutách, zjistili, že zombie přicházejí z lesa, odkud je bandité odvedli. Teď je tak napadlo, co by bylo, kdyby je bandité „nezachránili“. Asi by se neubránili, a pokud by nestihli ustupovat, jejich životy by skončily, ale to se nestalo…Ještě z dáli byly slyšet výstřely, které se rozléhaly, a dvojice doufala, že ty výstřely nepřivedou další nemrtvé z východu.

   Zcela unavení se uložili ke spánku u potůčku, který zde protékal jinak rozlehlou loukou. Přitulili se k sobě, aby se navzájem v chladné noci zahřáli.

    Probudili se až další den v poledni, odpočatí, ale promrzlí. Nasbírali pár klacíků a udělali z nich oheň. Ohřáli se a přemýšleli, co dále. Nejdříve se dohodli uctít památku všech zesnulých, které ze skupiny znali. Vytvořili z pár zbývajících klacíků kříže…Těch ale nebylo dostatek, a proto vytvořili jeden kříž pro dva až tři lidi. Tato práce trvala bez vhodného náčiní hodiny. Při tom udržovali oheň. Naštěstí měli i poměrně teplé oblečení a jeden druhého, i kvůli zahřátí, i kvůli vzájemné pomoci a podpoře.

    Ani v úterý se nedohodli, co dál, takže přespali další noc na stejném místě s teď již jen plápolajícím ohněm.

    Ve středu se rozhodli vydat zpět do města banditů pro nějaké zásoby. Chtěli se pomstít alespoň takhle.

    Ve čtvrtek zamířili - pomalým krokem - zpět k městu. Byli tak zvědaví, jak to s bandity dopadlo. Již druhý den se střelba neozývala.

    Když k městu dorazili, bylo již odpoledne. Při cestě si alespoň pro malé rozptýlení zpívali… „Hej hou, hej hou, nač chodit do války…“; Buráky, nebo Trpasličí svatbu „V lese, jo, v lese, na jehličí…“ začal hlubokým hlasem Jeremy „…koná se svatba, trpasličí…“ pokračovala Agness a takto to šlo dál. Některé písně se nevyhnuly přezpívání. „Když mě brali za školáka, učili mě dokola. Abych nebyl velký blbec, byla to-o pohoda-da-da. Byla to pohoda.“ a v podobném stylu i další písně.

    U města byl na stráži menší počet mužů. Očividně utrpěli těžké ztráty při tom útoku. Ale i tak bylo těžké se dovnitř dostat. Ten útok měl výhodu, průtrž od té doby byla zadělána opravdu laicky, a proto se tam vplížili tudy. K jejich překvapení ji nikdo nehlídal. Jak později zjistili, bandité měli poradu.

   Teď, když vstoupili, se rozhodli postupovat potichu a pospolu. První zastávka - kuchyně. Jelikož již věděli, kde se nachází, nebyl problém se tam nepozorovaně dostat. Dokonce ani zavřená nebyla…Nic. Jídlo zde nebylo, jen špinavé nádobí. Zkusili tedy vedlejší místnost - jídelnu. Ani zde nic nebylo. Ani to nádobí. Jako další možnost připadla spíž. Ta byla jen pár metrů od nich. Otevřeli ji a ono trefa. Jídlo tam bylo. Problém tkvěl v tom, že to neměli v čem odnést. I když…v kuchyni přeci spatřili nějaké tašky. Vydal se pro ně Jeremy. Agness se zatím šla poohlédnout po nějakých přikrývkách nebo oblečení. Za chvíli přiběhl Jeremy. I s taškami. Do těch naskládali, co mohli, a rozhodli se zmizet. Ale to už se vrátil někdo zpět. Byl to kuchař. Shodli se, že jej musí omráčit, aby si jich nevšiml a nezatopil jim, když by uvědomil strážné. To se jim povedlo. A už mířili k východu…Ale tam už zase stál strážný. „Co teď?“ problesklo oběma hlavou. Jsou v pasti. Museli použít okno a už pádili ke škvíře, odkud přišli. Jenže ta byla hlídána bandity. Zděšeně prohledávali rozbitou díru. Museli tedy použít východ na druhé straně. I zde byli strážní. Mezitím začalo po dvojici pátrání a okamžitá oprava díry. Zkusili se ještě vydat k místu, kudy utekli minule. To nebylo výjimkou…A další možná místa pro útěk, která objevili, taktéž. Co dál? Byli v pasti…Schovali se do jednoho z nákladních kontejnerů a doufali, že je nenajdou. Přebyli zde i v pátek.

   V sobotu se přemístili do jiného a v neděli zase do dalšího. Jelikož měli přikrývky a jídlo, nebyl takový problém se tam prozatím zdržet. Věděli však, že je takto brzo objeví, a tak se rozhodli vyrazit, tentokrát odděleně, v nedělní noci na další prohlídku. Snad konečně po těch několika dnech poleví v hlídání.

    Sešli se krátce po půlnoci. Jeremy zklamán, ale Agness s úsměvem na tváři. „Našla jsem to. Měli bychom vyrazit!“ „Vážně? Kde?“ ptal se dychtivě Jeremy. „Na severozápadě.“ Společně tam vyrazili ráno, poněvadž už byli příliš unavení na to, aby ještě utíkali dál. Ještě k tomu v noci. Mezitím strávili snad poslední noc v kontejneru.