Život po životě - kapitola XV

Kapitola 15 - Novinky

   Patnácté pondělní ráno od začátku nákazy se vydali podívat na možnost úprku na severozápadě. Ale co čert nechtěl…Místo již bylo bráněno. Nezbývalo, než čekat a hledat dál. Jelikož byl den, nebylo by nejspíše možné se proplížit. Raději čekali do večera. V dnešních dnech již byla tma brzy a k večeru tak vyrazili na nový průzkum.

    Po návratu Jeremy oznámil, že našel televizi. A dokonce funkční. Zřejmě museli používat nějaký zdroj energie, který jim elektřinu dodával. Sic velice slabě, ale i přesto…Alespoň něco. Nešlo jim o to, jaký zdroj používají, jako spíš o to, jestli v televizi dávají ještě něco kloudného. Nejlépe zpravodajství. A to se rozhodli zjistit další den.

   Čekali do úterního večera. Potichu se proplížili k televizi. V té skutečně zprávy vysílali. Nebylo to o tom, že by někdo někoho zabil nebo že by se stala nehoda a podobně, což se dalo čekat, ale o tom, jak se chovat k zombiím. Respektive, jak je zničit, dále také o nutnosti vyhýbat se jejich kousnutí, ba i škrábnutí…Ve zpráváh se zmínili i o tom, jak se nákaza po infikování šíří tělem. Pomocí tohoto viru ožijí všichni mrtví, kteří jsou toho schopni a jdou vraždit. „Nutnost zničit mozek!!“ upozorňoval stále dokola hlasatel. „A nyní nejnovější zprávy…Přicházejí zprávy z celého světa - Anglie, Rusko, Německo, Itálie, Spojené státy Americké, i z Afriky a dokonce z odlehlého Islandu. I zde byly hlášeny první případy útoků...A pro dnešní den poslední zpráva. Vědci začali pracovat na protilátce, která by dokázala zákeřný vir zničit. Její dokončení očekávají do tří týdnů... Dobrou noc!“

  Po skončení zpráv se Jeremy s Agness vrátili do kontejneru. Při odchodu ještě zaslechli bandity u televize říkat: „Já vám říkal, že se to posralo všude! Určitě to skončí bombardováním!“ „Drž pysk, kreténe! Ještě není konec!“ ozval se druhý bandita. „Vsadím se, že nás odpálí do pěti dnů!“ povídá jeden z nich. Druhý na to­… „Já to vidím z té lepší stránky…Přežijeme alespoň osum až deset dní, než nás zabijou. Za tu dobu se toho dá ještě stihnout. Třeba...“ Zbytek už Jeremy a Agness neslyšeli, protože se již vzdálili.

   V kontejneru si slíbili, že utečou hned, jak to bude možné. Při oznámení o vývoji léku si zapomněli říct, kdo co našel. Stejnak ale jejich pátrání bylo neúspěšné.

    Zopakovali to brzy ráno, tentokráte byli pospolu, když vyrazili na další obchůzku. Povedlo se jim odtamtud dostat mezerou, kterou Agness objevila před pár dny. Konečně ji nikdo nehlídal.

    Utíkali i se zásobami zpět tím směrem, kterým minule. Na louce, kde nocovali, se zatím objevili nemrtví. Z toho oba usoudili, že se nemůžou na nechráněném místě zdržovat dlouho a vytratili se jinam.

    Vydali se na poslední zbývající stranu, u které nevěděli, co je čeká.

    Ve čtvrtek našli most,který vedl, tedy spíše měl vést přes hlubokou a prudkou řeku. Byl totiž stržený. Museli se vrátit. Cesta zpět trvala další den a pak se vydali směrem, o jakém se domnívali, že by zde mohlo být město, ve kterém se poprvé setkali s ostatními. Ač se neradi do města vraceli, přesto museli tímto směrem vyrazit. Byla to jejich poslední možnost. Zásob neměli tolik a jestli brzy nenajdou pořádný úkryt, tak v noci umrznou.

    Použili známou trasu. Nejdříve lesem, poté se vydali směrem, kde původně měli tábor a nakonec zamířili směrem k městu, doufaje, že Shawn a Lisa zde ještě budou.