Život po životě - kapitola XVI

Kapitola 16 – Nová hrozba

 Když dorazili do lesa, započal už šetnáctý týden. K tomu ještě dalších pět dní cesty do města. Doufali, že do města… V pátek dorazili k nějakému městu, ale z dáli nebylo poznat, zdali je to skutečně ono. Aby toho nebylo málo, bylo v plamenech. Jeremy ani Agness tomu nechtěli uvěřit a během se vydali směrem k požáru. K jejich velkému údivu se nejednalo o požár, ale o docela neobyčejně páchnoucí hromadu hořících mrtvol uprostřed města. U hromady stáli dva lidé. Lisa a Shawn. Přes počáteční rozpaky se donutili k tomu, aby je běželi obejmout. Objetí, které ač trvalo minimálně minutu, nebylo po tom všem dostatečně dlouhé. Pak vyvstala samotná otázka, spíše více otázek: „Jak jste dokázali zabít tolik nemrtvých? Jste stále v tom domě? Přidal se k vám někdo?“ Otázek bylo opravdu přehršel, ale než se na ně dostalo odpovědi, vzali je Lisa a Shawn do domu. Dům to nebyl stejný, z jakého odcházeli. Ten byl o dvě ulice dál. Z venku vypadal bytelně… „To ale ten předchozí taky…“ napadla dvojici myšlenka. Ale jak si hned všimli, tenhle vypadal ještě víc bytelný. Dům byl velký, ze dřeva, omítky a dolní část zdobily cihly. Plot kolem čtvercové, na dům v ulici, velké zahrady byl železný s hroty. Za plotem byly rostoucí keře, které kryly zahradu od pohledů zvenčí. Měly alespoň dva metry. Na zahradě altánek, kůlna a terasa. Též ji zdobily květiny, keře a stromy. Vše bylo v míře, aby nic nevyčnívalo. A vše bylo udržováno. Zahrada před domem byla o poznání menší a víc zaneřáděná. Byla taktéž oplocená. Nikoliv však železným, nýbrž pouze dřevěným, ale neprůhledným plotem. Na něm a okolo něj visel ostnatý drát.

  Samotný vnitřek domu byl rozlehlý, uklizený, dobře uspořádaný a taky zařízený pro bydlení. Dokonce v něm byl i dětský pokojíček. Dolní patro obsahovalo obývák, toaletu, koupelnu, kuchyň a ve vrchní části se nacházela ložnice, dva pokoje, přičemž jeden z nich byl dětský, balkón, koupelna, toaleta a pracovna. Vybavení v kuchyni sice nefungovalo, ale stejnak třeba jej nebylo. Oba dva se naučili pracovat i bez něj. A co víc, kuchyň byla plná jídla. Jediné, co teď chybělo, byla elektřina. Ale i bez té se celá čtveřice velmi rychle naučila žít. Večer nastala, již dlouho pro Agness a Jeremyho, očekávaná večeře, po které se bez otázek museli vydat spát. Ne, že by snad nevyzvídali, ale dvojice jim nic už dnes nechtěla říct a s příslibem, že se něco dozvědí zítra, je poslali spát. Ráno byla Agness s Jeremym velice dobře naladěna. Sešli dolů, kde už na ně čekala snídaně. Poprvé po dlouhé době si připadali jako doma. Už jim jenom chyběl zbytek rodiny… Po snídani přišly na řadu otázky z předešlého dne. „Co se stalo s tamtím domem?“ „Zjistili jsme, že není bezpečný!“ „A jak dlouho už zde jste?“ „Asi šest týdnů. Týden poté, co úplně přestaly fungovat generátory, jsme se sem přemístily!“ pokračovali klidně v odpovědích. „A kde jste vzali jste vzali tolik jídla a pití?“ „To je na delší povídání, ale zestručním vám to…“ nabídl se Shawn. „…Bylo to asi před pěti týdny, když k nám přišli nějací dva lidé s batohy na zádech. S velkými batohy. Prosili nás o nocleh, že hned ráno odejdou. Vyhověli jsme jim s tím, že s námi smí i zůstat. Vesele to přijali. Ukázali nám zásoby, co měli sebou. Měli v tom i zbraně, jídlo, pití, léky, prostě ode všeho něco. Když jsme se uložili ke spánku, museli jsme je pro jistotu zamknout. Neměli s tím problémy. Ráno jsme přišli do pokoje k nim, abychom je probudili…Oni tam nebyli…Tak to vypadalo na první pohled. Pak na mě jeden z nich zaútočil…Lisa…no…musela ho zastřelit. Ten druhý se nenechal odpudit a chtěl na mě taky zaútočit. Nedbal našich varování. Lisa byla rychlejší…Po důkladné prohlídce jsme si všimli,že byli pokousáni. Jejich těla jsme spálili včera.Zásoby jsme si vzali k sobě!“ Agness jen zírala s otevřenou pusou. „Určitě máte další otázky…“ pobídla je Lisa, aby situaci zamluvila. „Ano, na otázku ohledně zbraní již odpověď máme, ale ještě nás zajímá…Přišel někdo jiný?“ „Ne!“ řekli společně Lisa i Shawn. „Jsme ale rádi, že jste přišli vy. Budete nám taky muset povyprávět váš příběh. Ale to až později. Teď se pustíme do práce. Rozhodli jsme se rozšiřovat naše území o další domy a taky to tady vyklízíme.“ „Takže, jestli souhlasíte…Já a Jeremy se vydáme na čistku a dámy se zde postarají o domácnost.“ Agness se to nelíbilo, přišla si neužitečná, po tom všem, co dokázali, co prožili. Ale raději si to nechala sama pro sebe a šla pomoci Lise. Večer ještě vyprávěli svůj příběh těm dvěma, kteří jen nevěřícně koukali, ale poslouchali velmi pečlivě a napjatě. Po vyprávění a večeři bylo volno a pak šli všichni na kutě. Jeremy a Agness měli společný pokoj a Lisa se Shawnem svou ložnici. Agness ještě před spaním Jeremymu řekla svůj názor o tom, že si přijde neužitečná jako žena v domácnosti a že chce zítra jít s ním. K tomu ještě poznamenala: „Všiml sis? Chovají se k nám jako rodiče.“ „Hm...“ přitakal Jeremy a hned tvrdě usnul. Při nedělní snídani jim radostně Lisa a Shawn oznámili, že čekají dítě. Oba jim pogratulovali a popřáli štěstí. Při tom se na ně usmívali. Zároveň Jeremy i Agness nabídli velice zajímavou nabídku… „Vím, je to pro vás dva těžké,…“ začala Lisa. „…ale napadlo nás…ehm…jak to jen říct…mohli bychom být rodina.“ „Při těch slovech se na sebe Jeremy s Agness podívali a odpověděli. „Musíme si to rozmyslet…“ Odpoledne šli společně na průzkum Jeremy a Agness a cestou probírali stále dokola stejná témata. Nejvíce téma,které se týkalo nabídky být rodinou. „Je to moc brzy. Ani je pořádně neznáme.“ uvažoval nahlas Jeremy. „Jo...“ přitakala Agness. V tom cosi vyběhlo z domu na levé straně. Ať to byl nebo nebyl člověk, rozhodli se nestřílet. Nedovedli to rozeznat. Zanedlouho začal křičet a bylo jim to hned jasné. Jak ho sledovali při úprku, zpoza zad se k Jeremymu přiblížila obtloustlá zombie. Na tuto skutečnost zareagovali pozdě. Kousla jej do ruky. Agness vystřelila a prchali domů. Dorazili po chvíli. Agness byla hrozně zmatená. Jediné, co jí probíhalo hlavou, byla myšlenka napovídající, co se stane. „Musíš ho zabít!“ probíhalo Agness v hlavě. Díky pohotovému zásahu Shawna, kterého napadlo ruku amputovat, se rychle Agness uklidnila a doufala…Lisa mu to ošetřila a zavázala. Nato Jeremy omdlel. Probudil se až pozdě v noci, sám…ve tmě…Myslel si, že je mrtvý, ale nebyl. Mezitím, co byl Jeremy v bezvědomí, Agness domluvili, že musí spát jinde. „Co kdyby se proměnil?“ povzdechla si Lisa. Agness se s tím nehodlala smířit a celou noc prostála, proseděla a proležela u dveří pokoje, ve kterém Jeremy spal.