Život po životě - kapitola XVII

Kapitola 17 – První fáze

   Agness celou noc nespí. Musí stále přemýšlet, zda je Jeremy v pořádku. Zevnitř pokoje není nic slyšet. Pokouší se otevřít, v té vyčerpanosti zapomíná, že pokoj je zamčený a klíče mají u sebe Lisa nebo Shawn. S jistotou věděla, že jsou někde v ložnici. Jelikož bylo brzké ráno, tak oba ještě spali, pro Agness se tak naskytla šance tam potichu vyrazit.

   Došla ke dveřím, vzala opatrně za kliku a doufala, že dveře nejsou zamčené. To se jí poštěstilo, otevřela je a vstoupila dovnitř, kde začala hledat. Netrvala to nikterak dlouho, klíče ležely na stolku. Ještě opatrněji je vzala, odešla a co nejpotiššeji zavřela dveře.

    „Cvak!“ ozvalo se a dveře do místnosti s Jeremym se otevřely. Na posteli seděl Jeremy se sklopenou hlavou a mnul si místo useknuté paže. Agness k němu v okamžiku přiběhla a vší silou ho objala. Jeremy udělal to samé druhou rukou. „Tak jak ti je?“ zeptala se. „Mám žízeň...“ oznámil jí. „Vydrž, něco ti donesu.“

    Po chvíli se vrátila i s vodou a ve dveřích jí čekalo nemilé překvapení. Stál tam Shawn…Ustoupil s úsměvem na tváři, za kterým se skrývalo zděšení. Agness dala Jeremymu napít a znovu se zeptala, jak mu je… „Líp!“ odpověděl.

   Společně se již posadili u oběda. Při popřání dobré chuti Jeremy omdlel a spadl hlavou do talíře. Agness se už zvedala, aby mu pomohla, ale Lisa ji zastavila. Shawn, ač nerad, došel pro zbraň. „Nee!“ křičela Agness. „Třeba najdou lék! Určitě ho najdou! Vím to jistě!“ přesvědčovala sama sebe Agness a snažila se o tom přesvědčit i dvojici. „To nemůžeme riskovat!“ odvětila Lisa. „Prosím, prosím!“ prosila Agness se smutnýma očima, z kterých jí začaly stékat slzy. „Ne…já-já nevím…není to bezpečné!“ nemohla se rozhodnout Lisa. „No tak dobře, ale jestliže se promění a do tří dnů se o tom léku nikdo nezmíní, budeme to muset řešit!“ svolil nakonec Shawn. „Mohl by přilákat další…Zdá se, že mají  něco jako vlastní řeč.“

   Další hodiny se vlekly opravdu pomalu. Jeremy šel znovu pod zámek a vzhledem k jeho zhoršujícímu se stavu ho museli v pokoji uvázat k tělesu postele, aby nedosáhl na dveře.

    Nadešlo úterý, byla asi jedna hodina po půlnoci, když se Agness vzbudila celá zpocená. Měla pocit, že s Jeremym není něco v pořádku. „Byl to jen sen!“ utěšovala sebe sama. „Spí hned vedle mě!“

  Šla rozsvítit, aby se podívala a přesvědčila, ale on tam nebyl. Agness si s tíživým pocitem lehla znovu do postele. Situace se opakovala znovu po hodině. Agness slyšela Jeremyho škrábat na zeď a prosit, ať to ukončí. Ukončí jeho trápení. Agness nebyla s to se pohnout a jít se na něj podívat. Raději zavřela oči a zakryla si uši.

   Po půl hodině se to opakovalo. Tentokrát Agness zaslechla, jak se s ní přišel Jeremy rozloučit…

    To už Agness nevydržela, vrazila k Lise a Shawnovi do ložnice a všechno jim řekla. Ti jí slíbili, že se na něj podívají, ale až ráno. Mezitím jí nabídli, aby si lehla k nim. Agness tak učinila. Ulehla s myšlenkou, že by zase mohla vzít klíče, ale na stole už nebyly a tak se raději své myšlenky vzdala a usnula.

    Ráno vyrazili všichni společně k Jeremymu do pokoje. Než otevřeli, tak zaklepali a oslovili ho. Nikdo se neozýval. Obávali se nejhoršího…Vstoupili a uviděli ho tam……Byl tam, seděl na posteli, bledý jako stěna, oči průzračné a zuby od krve z vlastní paže. „Chudák! Snažil se zabít sám sebe!“ litovala ho Lisa. Agness utekla z pokoje pryč.

      Celé odpoledne s nimi nepromluvila a až k večeru je požádala, jestli by pro ni něco nemohli udělat. „Ale jistě, zlatíčko!“ řekla poněkud sladce Lisa. „Copak to bude?“ „Totiž, já chci…chci, abyste ho zbavili trápení...“ vychrlila ze sebe Agness. „Seš si jistá?“ zeptal se Shawn. Agness nepřesvědčivě pokývla hlavou a odešla. Oba souhlasili. Lisa zůstala s Agness a Shawn šel Jeremyho zbavit jeho trápení. Nezabil ho ale střelnou zbraní, musel použít něco ostrého, čím mu probodl lebku, aby hlukem nepřilákal pozornost dalších.

    Další den, totiž ve středu, se konal pohřeb…Agness tím byla dokonale zaskočena a po několik dalších dní nepromluvila ani slovo. „Je v šoku. Musíme jí jen dát čas.“ prohlásila Lisa.

    Jak se týden vlekl, přišly nové zprávy. „Byl vytvořen lék, který úspěšně funguje!“ radoval se hlasatel v televizi, kterou měli bandité. „Funguje zatím jen v první fázi.“ Tuto zprávu prozatím naše již pouhá trojice nevěděla a s každým novým úsvitem ztrácela další část svých nadějí.