Život po životě - kapitola XVIII

Kapitola 18 – Host do domu

   Blížil se konec října. Do domu začal stále více prolézat chlad a s ním i vlhko. Z dřívějšího krásného domu, ač se jej Lisa a Shawn snažili jakkoliv udržovat, se začínal stávat dům s plísní, promočený, a nebylo moudré vlhkost v domě neřešit. O to se pomocí zbývajících prostředků postarala Lisa.

     Shawn se pokusil promluvit s Agness, ale z té nevypadlo nic jiného, než „Hm!“. Avšak s ubíhajícími dny se Agness začala stále více vracet zpět do reality, a dokonce v úterý mlčky pomohla připravit večeři s Lisou. Shawn i Lisa z toho měli radost.

    Ve středu se Agness zamkla ve svém pokoji a zůstala tam po celý den. Lisa a Shawn její rozhodnutí respektovali a v pokoji ji nerušili. Takto to bylo i ve čtvrtek. To už jí tam ráno Lisa donesla velkou snídani.

   Agness vylezla až v noci, když oba spali. Měla hlad a šla se najíst. Při návratu ještě smutně pohlédla na dveře pokoje, kde zemřel její bratr. Po návratu do pokoje a ulehnutí do postele se začaly ozývat rány. Nebyly velké ani hlasité. Agness hned zjistila, odkud se ozývají. Někdo házel kamínky do okna. Vykoukla zpod mírně odhrnuté záclony ven a hned zalehla zpět do postele. Byl tam Jeremy… „To není možné, to není možné! Prostě není!!!“  Podívala se znovu z okna. „Nech mě! Nech mě! Nech!“ křičela plačící Agness. Opět se vrátila do postele, ale když to nepřestalo, okno otevřela a zakřičela: „Já za to nemůžu, Jeremy!“ Odpovědí se jí ozval ženský hlas „Já nejsem Jeremy!“ To už do pokoje vběhli i Lisa se Shawnem a rozsvítili svíčku na stole. Okamžitě si pokoj prohlédli, ale Agness byla sama. Všimli si, že se dívá z okna. Vykoukli, ale nikdo tam nebyl. Šli proto zpět na kutě a zbytek noci byl klid.

    Ráno se si o tom popovídali. Agness, stále ještě vystrašená, jim vypověděla, co včera večer spatřila. Jen, co to dořekla, Lisa ji zchladila odpovědí „Promiň, zlato…My víme, že je to pro tebe hrozný šok. To co se stalo a…a proto ho stále vidíš…“ Odpovědí se jim dostalo zase jen zamručení.

    V noci se situace opakovala, ale to už Agness spala v pokoji i s Lisou. I ta to zaslechla. Vykoukla z okna, ale nikoho tam nespatřila. Otevřela jej a šeptem, který se nesl tichou nocí, se zeptala „Kdo je tam?“ Odpověděl stejný ženský hlas jako předešlou noc. „Já!“ „Kdo já?“ „Vy už si mě nepamatujete?“ „Buď se ukaž, nebo vypadni!“ upozornila ženu Lisa. Záhadná postava se postavila tak, aby na ni bylo lépe vidět, stejnak ji do obličeje vidět nebylo. „To jsem já…Jess!“ ozvala se konečně. „Co ty tady k sakru chceš?“ „Pusťte mě dovnitř a já vám všechno vysvětlím!“ To už přišel i Shawn, pro kterého došla Agness…Shawn souhlasil a pustili ji dovnitř pod podmínkou, že ji odzbrojí a spoutají. Nechali ji takto na židli až do rána, kde ji Shawn strážil. Ráno se všichni pustili do otázek.

    „Co tu chceš?“ padla první otázka. „Musela jsem vás najít a říct vám o tom!“ „O čem?“ vyhrkla Agness. „Našli ho!“ „Koho?“ „No přece lék!“ „Ale…!“ přerušila už nadechující se Lisu. „…funguje už od včerejška, ale zatím v prvních dvou fázích mutace. Ta se skládá ze tří…Ta třetí je prý nejtěžší…“ Jediné Agness na rozdíl od trojice neproběhl po tváři úsměv, ale naopak jí bylo znovu do pláče. Vždyť přišla o všechny. Ale…pak si vzpomněla, že možná zachrání její sestřičku a mamku. „Nevěřím, že jsi tu jen kvůli tomuhle…!“ vyjel na ni Shawn. „To si piš, že ne! Chtěla jsem se k vám vrátit, a tak, když jsem tady Agness spatřila s Jeremym na cestě sem, potají jsem se k nim připojila…No jo, a kde je vlastně náš vůdce, Jeremy?“ řekla spíše ironicky. Všichni sklopili jen oči k zemi, Agness se zalévaly oči slzami… „Aha, to je mi-to je mi líto! Byl to dobrej kluk!“ Nastala další chvíle ticha, nikdo Jess její lítost nevěřil. Ta se znovu zeptala: „A co se stalo? Zabili jste ho?“ „Dost!“ zařval Shawn.To už se dala Agness do neskrývaného pláče. „Ještě slovo a tu tvojí nevymáchanou hubu ti zalepím!“ vyhrožoval jí Shawn. „Ale, ale, Shawne, jsi nějaký podrážděný!“ provokovala dál Jess. „Nediv se! Když jsem musel hlídat takovou zrůdu jako jsi ty půl noci!“ křičel Shawn dál. „Já se vás neprosila! A ty, ty budeš Shawnova přítelkyně, je to tak, Shawne?“ „Ano!“ odpověděl s nuceným klidem. „Víš, musím ti něco o sobě a Shawnovi říct…“ začala Jess. „Prásk!“ Jessino čelo zdobila díra po kulce vystřelené ze Shawnovy zbraně. Agness vyděšeně vyjekla a Lisa jen koukala s otevřenými ústy. Po chvilce odběhla obejmout Agness.

    Večer, když už byli Shawn a Lisa o samotě, se ho Lisa zeptala, co to chtěla Jess vlastně říct a proč udělal to, co udělal. Odpovědí se jí dostalo: „Víš, nejde o to, co chtěla říct, ale o to, co provedla…Neznala jsi ji! Byla to mrcha!“ „Neodpověděl jsi mi na otázku!“ nedala se odbýt Lisa. „Dobře, nejde o nic, co by jsi mi měla vyčítat!“ bránil se Shawn. „Tak už to řekni!“ „Předtím jsme spolu měli vztah a to ještě než to všechno začalo.A…no…měli jsme jistý plán. Chtěli jsme…(Shawn se nadechne)…vyloupit banku.“ Lisa jen zírala a při odchodu Shawnovi vlepila pořádnou facku. Dnešní noc spala dole v obýváku. Lisa z celého srdce nesnášela zločince a Shawn to moc dobře věděl.

    Nedělní ráno na sebe ani nepromluvili, ale odpoledne za Shawnem přišla Lisa s omluvou. „Promiň, já…vždyť už je to jedno! Dnes se dějí horší, mnohem horší věci a stejnak, vybírat si prostě nemůžeme. A ještě jedna věc…I kdybychom mohli, tak bych si vybrala tebe, protože Tě miluju!“ Shawn ji objal a odvětil „Jsem rád, že jsi to přijmula. Jestli se svět vrátí do normálu, nikdy nic takového neudělám a budu se starat o tebe a naše děťátko. Slibuju!“ Naklonil se k ní ještě blíž a do ucha jí pošeptal dvě slova: „Miluju Tě!“

  Večeře byla příjemnější než oběd a snídaně. Už i krev a tělo Jess zmizely.