Život po životě - kapitola XX

Kapitola 20 - Slib

  Týden 20.

   „Po probuzení odpoledne v pondělí jsem si promluvila s Lisou. Souhlasila, že mi dají čas do konce tohoto týdne. Navrhla jsem to tak sama s tím, že pokud lék do té doby nenajdou, ať mě zabijí... K tomu se už přiřítil i Shawn, který byl rozčílený, a zároveň zasmušilý. Očekávala jsem, že na mě začne křičet. Místo toho se nadechl a zas to, co chtěl říct, spolkl. Objal mě, objal Lisu…Lisa mu o dohodě řekla, i on váhavě souhlasil. Pak jsem se dostala zpět ke slovu a popřála dvojici šťastný život. Snad i s budoucími potomky.“

    Agness upadla do bezvědomí, z kterého se ji snažili probudit…Bezvýsledně…

    Shawn a Lisa, na oko smíření s touto situací, se po zabezpečení Agness rozhodli konat své každodenní činnosti. Nic ale nešlo tak, jak by mělo. K večeři dnes nic nebylo. Lise, která večeři vysypala na špinavou podlahu, se klepaly ruce a Shawn, ten na tom nebyl o nic lépe. Lehnout si šli brzy, usnuli však pozdě. Což na tom záleželo, stejnak je nikdo nebudil. Z Agnessčina pokoje se ozýval hlasitý pláč, střídaný nadávkami a klením.

   Jak se čas krátil, Agness si opět začala přemítat Jeremyho smrt v hlavě. „Je vůbec možné někoho zachránit? Vždyť jsme mu utnuli ruku a…a stejně to ničemu nepomohlo. Jen jsme tím Jeremyho přinutili trpět ještě více.“ Tato myšlenka pronásledovala naprosto vyčerpanou Agness celou tu dobu.

    Shawn a Lisa se probudili až okolo poledne. Zamířili rovnou do pokoje s Agness, zaklepali a řekli „Vstávat!“ Na to odešli dolů. Když Agness nepřicházela, vydali se za ní a teprve teď jim to došlo. Ona vlastně byla pokousaná…Úplně na to zapomněli…

   Měli strach dveře otevřít. Otevřeli je raději až ve středeční odpoledne, kdyby náhodou byla stále s nima. Otevřeli, zatajili dech a přání se jim nesplnilo…Byla již na druhé straně…Stála tam, nemotorně se pohupovala ze strany na stranu a padla na zem, odkud se k nim snažila dostat. Byla přivázaná…Lisa raději utekla a nechtěla tomu věřit. Agness se nemotorně postavila a hladovýma průhlednýma očima bez špetky barvy koukala na Shawna. Ten jí pohled, leč znechucený, opětoval. Měla rozbitý nos po pádu, z kterého jí tekla krev. Krev, jež jí stékala přes pusu, začala Agness olizovat…Shawn by jí rád pomohl, nešlo to však. Místo toho se otočil na podpatku a zmizel za zavřenými dveřmi.

     Ve čtvrtek ani v pátek do pokoje nevešli a ani se k němu nepřiblížili. Virus u Agness byl již ve třetí fázi - té nejhorší a nejnebezpečnější…Běžný postup viru byl, co den, to jedna fáze. Dokud vir nedosáhl třetího stupně.

   Sam, který už raději ven nevycházel a vše vyřizoval přes svého pobočníka, začal znovu zuřit…Byl objeven lék, který funguje ve všech třech fázích… „Zítra se začne se vzdušným posypem!“ radoval se hlasatel. To už Sam televizi prostřelil svou zbraní a div, že nezabil i svého pobočníka. Div, že ho nepropálil svýma očima.

   V sobotu časně ráno začaly posypy na několika místech najednou. Jedinými místy, kam se posyp prozatím nedostal, byly odříznuté ostrovy jako Island a jemu podobné.

   K domu se dostal prášek až v neděli. Shawn a Lisa se vyběhli podívat ze zvědavosti, kdy spatřili přilétat letadla, ven. Mysleli si snad a zoufali, že už je konec, že bude celá planeta bombardována s výjimkou pár míst, nebo snad dokonce, že odpálí celou planetu. Úplně zapomněli na to, že probíhaly práce na léku. S tímto pocitem se naposledy vrhli do svých náručí, ale jak brzy zjistili, k bombardování nedošlo…Byl to lék…

   Po spatření toho, jak se nemrtví na ulici mění zpět v normální lidi, vyběhli okamžitě do pokoje, kde na ně čekala Agness. Byla zase při vědomí, snažila se dostat z provazů, a když spatřila Shawna s Lisou, radostně je přivítala. Ti ji okamžitě z provazů pomohli a vyběhli zpět na ulici, aby se podívali, jak se i ostatní mění zpět v lidi. Nebylo jich zde příliš, zvláště poté, co jich Shawn s Lisou mnoho zabili.