Příběh mafiána - Kapitola 2 (1.část)

Kapitola 2

Cosa Nostra





Smích a zase jenom smích. Tahle zábava se v této době neukazuje tak často, zvlášť v ruské mafii vedenou Dmitrijem Novesnickym. Tihle pánové nemají z ničeho strach a mají smysl pro zábavu za každého zabitého jedince, kterého dostanou. Někdy člověk nemá pochopení z radování se za zabitého člověka, ale to už u ruské mafie bylo běžné. Někdy když jsou Rusové porovnání od Italů, nakonec si můžeme říct, že ty brutality, které dělají Italové, jsou jen z pouhého čaje a ty ruské z býčího masa. Proto lidé se těmto lidem z východní země radši vyhýbají, jelikož tihle ruští gangsteři nejsou moc přátelští jako ti italští. Nevědi, co je to cit, lítost či ochrana vlastní rodiny. Jedinou šanci dostanou, když přežijí ruskou ruletu, která přišla už z carského Ruska. Na to si koleduje i samotný Novesnicky, když ho někdo zklame, buď bude prostě na místě zastřelen a nebo díky té ruletě dostane šanci. Navíc Novesnicky se ani nestyděl zabít novináře přímo veřejně za denního světla. Ta kulka mu prošla přímo mezi oči, aby si ostatní novináři příště uvědomili, že není dobré si zahrávat z mafii východního původu. Tenhle cholerický psychopat, jak mu občas někteří občané říkají, má všechno pod palcem a proto policie si jen tak na něho netroufne, když je na výplatní pásce a musel by se najít někdo opravdu odvážný čili neúplatný, ale to jsme zatím na nikoho takového nenarazili. Lidé moc odvážní nejsou a proto se raději jakémukoliv problému vyhýbají, navíc by je policie zatkla dřív než by řekli švec.
Oslava – to je něco pravého pro ruskou mafii, která teď slaví společně se šéfem rodiny úspěch, bylo to téma o italském skladišti které vyhořelo společně s dělníkami a s veškerou nelegální zásilkou ať už alkoholu nebo tabáku. Novesnicky má radost jako nikdy předtím, jelikož připravil Dona Tatianiho o další kšeft a tak má další jistotu, že Italové opět klesli dolů. Tomu potvrdil jeho poradce Vladimir Tatanovič, který je často svým šéfem využit, protože když si potřebuje Novesnicky vybít svůj vztek, začne Vladimira mlátit a to se nestává jednou za čas, dalo by se říct docela často. Občas mu dělá takového maskota, ať už slepici či vlka. Na druhou stranu mu Dmitrij věří, ale nikdy ho nepovažoval za svého přítele a stále se toho drží. Maximálně tak za dobrého poradce, což ve skutečnosti je, jelikož Vladimir donáší mu zprávy z dění Dona Tatianiho, dalo by se říct, že se jedná o jednoho z největších agentů a udavačů na světě. Že by si ho oblíbil i samotný Stalin?
Vladimir Tatanovič přichází do kanceláře svého šéfa, který se čím dál víc raduje. Ten ostatní lidi odvedl pryč a přinutil, aby se posadil. Vladimir, který pomalým tempem sedá na velmi luxusní židli vyzdobené po carsku očekává co vyjde z úst samotného Dmitrije Novesnickeho. Ten se posadí do svého koženého křesla, plácne si na rukou a začne dělat ten svůj lehký smích.
,,Tak to se povedlo bratře, opravdu mám opět velkou radost. Máš proto dneska kliku a víš proč?... Protože tě dneska mlátit nebudu, dnes máš rány ušetřené, jelikož jsem o toho italskýho starýho zmrda připravil o další kšeft a už pomalu vidím, jak se mi tu klání a líbá mi nohy.
,,Jste si opravdu tak jistý můj pane? Přece jenom nejsou sami...''
,,Ha! Myslíš těch pár dědků v komisi, kteří si neumějí najít ani svoje vlastní zuby? Na ty já seru, kdybych chtěl, tak je postřílím raz dva jednou ranou, bum! Bum! Prásk! Prásk! A je to a mají po prdeli.'' na to se Novesnicky napil.
,,Pane, ale co když už se na nás chystají zaútočit, nevěřím, že se jen tak zdají jen proto, že jste jím vzal další kus podniku. Přece jenom ti Italové mají tady nějakou pověst.''
,,Ať přijdou! Klidně, ať přijdou! Stejně mají pěkný hovno a těch pár kreténů tam je rozstřílíme hned, ani sem nevkročí. Ten senilní dědek může být rád, že jsme jeho klan ještě nevyhladili, ale může se to už co nejdřív stát, pokud udělají na nás nějakou blbost. Vyzbrojení jsme dobře, je nás tu dost. Nic mi už v tomhle zkurveném světě nechybí.
,,Asi máte pravdu můj pane, ale asi...''
,,Ne asi, určitě! Určitě můj bratře, měl by jsi být hrdý na to, co děláš. Vem si, že ostatní tvé předchůdce jsme hned odpráskl, protože nebyli schopní něco zjistit. Ty jsi jednoznačně profík a proto tě nebudu zabijet, jenom mlátit při špatné náladě.''
,,Takže, když mne tak chválíte...''
,,Nesnaž se říct to slovo začínající na P, tak daleko jsem ještě nedošel a taky nedojdu!''
,,Můžu pro vás ještě něco udělat můj pane?''
,,To bys mohl.''
,,A co to tedy bude?''
,,Úplně jednoduchá věc..., zjistíš mi, co má pan Tatiani v současné situaci za lubem a jestli se opravdu na nás chystá zaútočit, musíme se připravit. Nesmíme si dovolit být nepřipravení a přijít tak o svůj podnik.''
,,To zní rozumně, kdy to mám udělat?''
,,Hned! Okamžitě! Hned! Chci vědět, co ten senilní kokot má za lubem a musím ho zkasírovat ještě víc! musí vědět, s kým si to tu zahrává! A teď mazej!'' jeho poradce rychle vstal ze židle a odešel z kanceláře.
O měsíc později


Přesně měsíc po veliké události, která se přihodila nemile. Skladiště shořelo na popel a Jimmy, který měsíc čeká na rozsudek u soudu, přišel o všechno na čem mu záleželo – o svou práci, o své kamarády, které viděl na vlastní oči, jak je postupně popravují Rusové samopalama. Dokonce už měsíc neviděl svou sestru, ta si zřejmě myslí, že je mrtvý, ale bůh ví, jestli ho hledá nebo ne. Nikdo Jimmyho nenavštěvuje, tedy kromě těch dvou detektivů, kteří ho neustále vyslýchají a nutí ho k přiznání. Jimmy má z toho neustálého mlácení od detektiva Bocaccela pomalý otřes mozku. Každý tu na něho kašle, nikdo mu nepomůže s ničím, dokonce i se zraněním. Proto Jimmy měl svůj obličej tolikrát domlácený, že už si detektiv tam netroufal mířit. Jimmy má čím dál větší depresivní náladu – s nikým se nebaví, z devadesáti procent spíš mlčí a už nechce ničemu a nikomu odpovídat na jakoukoliv otázku. Přál si už pouze jednu věc, aby byl spravedlivě propuštěn nebo alespoň na kauci a mohl se tak vrátit ke své sestře a už nikdy se nezaplést s ničím, co souvisí s mafii. Že by přece jenom mu dala Adriana za pravdu?
Někdo po pěti minutách stání a zírání z mříži oken zaklepal na dveře do Jimmyho cely, což bylo pro něj divné, protože detektivové mají dorazit až pozítří, že by si to s časem rozmysleli? Nebylo to možné, jelikož ti dva chodí navštívit Jimmyho pravidelně a vždy přesně na čas. Leda, že by něco nového zjistili a chtěli ho tím vyslechnout. Ale nic proti němu většího nemají, jen po něm chcou přiznání, Jimmy to jako vždy odmítá a říká to tak jak to bylo, až nakonec dostane zase několik ran. Jimmy si už jednou přál zabít se, či dokonce litoval, že tam s těmi popravenými kamarády nezůstal a nevyhořel s nimi, ale nemá odvahu něco takového udělat, jelikož chce ještě jednou vidět za život Adrianu, která ani neví, co s ním je. Nikdo za ní nepřišel a řekl, že její bratr sedí v cele a čeká na rozsudek, jako by se po Jimmym slehla zem.
Potom jeden z hlídačů otevřel dveře od cely, Jimmy se neustále koukal k mřížovému oknu, jako by mu bylo všechno jedno, ,,Hej Traverso! Máš tu návštěvu!'' Jimmy se furt neotáčel a po dlouhé době promluvil, ,,Tak vyřiďte, že tu nejsem. Nemám náladu ani čas.'' ten ho ale neposlechl a raději mu poradil ,,Sakra přestaň blbnout! Tohle bys měl přijmout, vypadá to, že máš pro tentokrát šťastný den.'' Jimmy nakonec poslechl a odkývl návštěvu. Že by nakonec dorazila jeho sestra? Když se začal pomalu otáčet ke dveřím, přišly tam mezi ně dvě namakané gorily v luxusních oblecích, neměl tušení, co tihle chlapi mají za lubem, ale v nejhoršímu se musel připravit. Nakonec tam přišel mezi ně v béžovém plášti a klobouku starý šedivý muž s doutníkem na pravé ruce a s hustým šedým knírem pod nosem. Vypadal tak zhruba na pětašedesát let, ale nebylo to jisté. Ten se k Jimmymu čím dál víc přibližoval, věděl, že mu nechce nějakým způsobem ublížit, proto i Jimmy byl víc klidnější a že by přišel o svůj život se říct nedá. Byl velmi zvědav, co ten stařík po něm chce a tak se víc a víc uvolnil ,,Ahoj, ty musíš být Jimmy Traversa že?'' poprvé promluvil stařík a Jimmy začal kývat hlavou ,,Tak mi říkají.'' stařík natáhl k němu svou ruku ,,Jmenují se Francesco Tatiani, asi jsi už o mne slyšel.'' je to tady, byl to samotný Don Francesco Tatiani. Jimmy byl velice překvapený, protože takovou vzácnou návštěvu vůbec nečekal ve své cele, proto neváhal a potřásl si s Donem rukou. Vedle nich byli dvě židle a jeden stůl. Posadili se tam a Jimmy byl velice zvědavý, proč šéf nejmocnější rodiny ve městě za ním přišel. Utřel si čelo a snažil se vnímat, jak nejlépe to šlo.
,,Proč jste za mnou přišel? A jak víte, že jsem tady?''
,,Jimmy, vím, že se teď v tváři v tvář vidíme poprvé, ale já už o tobě vím dlouho a nějakou dobu tě už i sleduji. Vím, že jsi nebo jsi byl jen pouhým skladníkem, ale měl jsi tam takovou pověst, že jsme si tě museli proklepat, tím si to neber nějak osobně, protože každej tě tam měl rád a každý si tě za to, cos tam odváděl vážil, tak prostě nemohl jsem si pomoct, ale jednou to přijít muselo, i když ne zrovna v pěkném prostředí a to ještě kdy jsi jako jediný unikl smrti.''
,,Nevím, co k tomu mám říct.''
,,Nemusíš říkát nic chlapče, chápu tě, tvých kamarádů je mi opravdu líto, každý nevinný si nezaslouží smrt a nikomu nikdy nic neudělali. Jsi rozhněvanej a máš k tomu velký důvod, toužíš po pomstě. Tak jako všichni, kteří přijdou o to nejcennější a co si v životě vybudoval. Ale proč jsem tady Jimmy, chci ti něco nabídnout.''
,,Poslouchám.''
,,Za měsíc tě čeká rozsudek a vím, jak to tam chodí a já vím, že tys to neudělal. Proto bych zařídil kauci, za kterou by tě propustili a mohl bys být normálně na svobodě.''
,,A kdy budu tak propuštěn?''
,,Třeba už hned, ale nic není zadarmo Jimmy, dávám ti jednu opravdovou nabídku, za kterou jsem hlavně kvůli tomu přišel. Nabízím ti práci v mé rodině.
,,Cože?''
,,Slyšel jsi dobře kluku, chtěl bych tě přijmout do rodiny, tolik čestných chlapů tam zrovna nemáme, ale měl bys zajíštěný lepší život, dalo by se říct... bohatší život v kvádrech, drahých autech, měl bys ve čtvrti respekt, nikdo by si jen tak na tebe netroufl. Navíc mohl bys i pomstít své kamarády až se ty a my všichni postavíme víc na nohy.''
,,A co když odmítnu?''
,,To bude trochu problém Jimmy, protože dávám ti pouze dvě možnosti, takže si to rozmyslí. Buď budeš ihned na kauci propuštěn a vstoupíš do rodiny. Nebo si tu zůstaň a půjdeš na patnáct let hnít do basy. Jestli si myslíš, že se ti nemůže nic stát, tak to se hodně pleteš, protože dřív nebo později tě stejně Novesnicky najde, navíc on má agenty všude, včetně ve věznicích, takže byl bys mrtvej dřív než bys poznal svou vlastní celu. Později by Rusové zabili i tvou sestru, až by si tě víc proklepli, tohle jí chceš udělat? Přemýšlej o tom Jimmy, než uděláš nějakou blbost. A já a moji muži, by s tím nadělat nic nemohli. Pokud bys začal pracovat pro mne, nikdo z Rusů by si na tebe netroufl, protože Novesnicky ví moc dobře, že bychom po něm šli a to on nechce. Navíc ti dva poldové, co tě neustále vyslýchají, jsou podplacení a nechcou se zaměřovat na fakta. Vůbec je nezajímáš, dělají jenom to, co jím řeknou peníze od Rusů. Tak co?'' Jimmy se rozhlídl hlavou kolem a hlavně zase začal zírat do toho okna, až nakonec odkýval Donovu nabídku. Natáhne mu ruku jako souhlas ,,Dobře, kvůli Adrianě to udělám... Já to teda beru, stejně nerad bych umřel jako bezmocný chudák.''
,,To je správné slovo chlapa, tak se mi líbíš chlapče.'' Don též natáhl ruku a potřásli si ,,Teď ještě vydrž,'' Don vstal ze židle ,,Půjdu to zařídit, ať už to máš za sebou. Už tě žádnej zkurvenej Španěl mlátit nebude.'' Don odcházel ke dveřím, ale Jimmy ho ještě hlasitě oslovil a měl ještě jednu otázku ,,Proč jste teprve přišel až teď po měsíci? To jste se o tom dozvěděl dnes?'' Don se k Jimmymu otočil a trochu pokrčel rameny. ,,Víš Jimmy, ono to nebylo jen tak, museli jsme si to pořádně promyslet, domluvit se s ostatními a hodně přemýšlet. Víš, to není jenom tak rychle, i ostatní členové mají nějaký svůj názor a všichni to nakonec odsouhlasili, jen jsme si museli vybrat ten nejlepší termín, jak tě odsud vyzvednout. Buď rád, že jsem za tebou došel a ty můžeš v pohodě jít.''
,,Díky pane Tatiani, vážím si toho.''
,,Před budovou stojí moje limuzína, kdyžtak do ní nastup, budu tě tam čekat.''
Don Tatiani nakonec odešel ze dveří a po něm šli ty dvě hlídací gorily. Jimmy se posadil na židli a čekal.
Čekal a neustále jenom čekal. Jimmy cítí velikou nervozitu a nechápe, jakto že to staříkovi tak dlouho trvá? Říkal přece, že bude propuštěn hned, ale už mu to trvá skoro půl hodiny, přece by Don neporušil svůj slib. Přece by si to hnedka nerozmyslel nebo snad ano? Proč by jinak chodil za Jimmym do cely a začal vyprávět pohádky o tom, jak se bude mít dobře, že bude chodit luxusně jak člověk v pětihvězdičkovém hotelu? Rychlý sportovní káry, luxusní oblečky, kvalitní bouchačky, pravděpodobně i kvalitní prostitutky. Je to pro Jimmyho vůbec reálně možné? Jimmy začíná mít pocit, že si Don všechno vymyslel a že z něho udělal jenom naprostého chudého blbce, který už podstatě nemá nic. Tedy samozřejmě když tráví už měsíc v cele. Říká si, jestli se vůbec toho propuštění dočká, jelikož už to docela dlouho trvá a začal si v hlavě skládat přísahu, že prostě nemůže věřit jen tak někomu na potkání. Lidé jsou mazaní, pomstychtivý, arogantní, nemilosrdní a můžeme ještě pokračovat dál. Tohle si ale myslí i samotný Jimmy, když si uvědomí, že když viděl v tom skladišti, co se tam stalo, vyhořel dávno jeho vysněný svět a myslí si, že práce pro mafii to nespraví, naopak, spíš jeho osobnost pohorší. Není schopný si představit, že bude někoho každý den zabijet, kdo se mu připlete do cesty a že se ho celá čtvrť začne bát, jen proto, že vědí pro koho pracuje. Se zbraní umí zacházet sice slušně, ale říkal si, že ta situace, kdy v tom skladišti zabil toho ruského gangstera, který málem zabil jeho, ale díky tomu, že se mu zasekl samopal, tak vystřelil on, už si od té doby nepřipadal tak tvrdý, jak si napřed o sobě myslel. Amerika se připravuje na jakousi válku, byl by Jimmy schopný narukovat do armády a bojovat za vlast? On sám nikdy o tom nepřemýšlel a dalo by se říct, že ani nechce, teď je hlavně zvědavý, jak se vyřeší aktuální situace, tedy on a propuštění z vězení pomoci mafiánské rodiny.
Uběhlo devětadvacet minut a Jimmy neustále čeká na své propuštění. Teď už se nedíval přes okno, ale na tikající hodiny, které měl před sebou, jelikož nemohl to už vydržet a další zírání z okna by mu přidaly další deprese, které ještě momentálně má, jen už ne tak velké, jaké měl než přišel pan Tatiani do jeho cely. Jimmy měl nějaké tušení, že už to nebude dlouho trvat proto se rozhodl, že se celý prohlédne a pomalu se začne upravovat, aby si nepřipadal jako bezdomovec, který chtěl na noc přespat v base. Hned v tu chvíli přicházel hlídač a třikrát zabouchl na dveře. Zvuk byl tak hlasitý, že ho Jimmy nemohl přeslechnout, i kdyby spal jak zabitý ,,Hej Taliáne! Tak nakonec máš opravdu šťastný den, obleč se, sbal si věci a zmiz z tyhle cely. Aspoň jsi uvolnil místo pro dalšího darebáka.'' Jimmy kývnul hlavou a říkal si v duchu, toto trvalo! Proč tomu staroušovi to tak dlouho trvalo? Oblékl si sako a vylezl ven z okolí plné mříží. Hlídač za sebou zavřel a zamknul dveře.
Jimmy už viděl dveře svobody, tedy hlavní vchodový dveře, ale ještě nejdřív musel podepsat papíry o propuštění. Dlouhodobá záležitost to samozřejmě nebyla, pokud by si policista nevytrousil inkoustové pero. Jimmy všechno podepsal, co mu bylo žádáno. Propisku vrátil a zamířil směrem ke vchodovích dveří. Ještě ale předtím než vyšel ven, uviděl náhodně ty dva detektivy, kteří ho furt neustále vyslýchali a mlátili. Zjistili jsme nakonec, že jsou to jen pouhý poskoci od Novesnickeho a nechali by se od každého vola podplatit. Na Jimmyho se tvářili velice zlým výrazem a měli proto dobrý důvod, ale Jimmy, který měl naopak radost, jím poslal vzkaz, tedy ne papírově, ale díky úsměvu a prostředníčku na pravé ruce. Tuhle událost si nemohl nechat ujít a pak raději otevřel ty vchodový dveře, než by si ti to dva pánové rozmysleli. Vyšel ven a nemohl přestat si užívat ten čerstvý vzduch, který měl před sebou. Svoboda a světlo, to je to, co ho dokázalo zníčit od depresích. Šel pomalým tempem po schodech dolů a rozhlížel se z leva do prava. Když se podíval rovně, stála tam luxusní černá limuzína a u ní stál jeden z Tatianiho goril čekající na Jimmyho příchod ,,Pane Traverso, očekáváme vás, prosím nastupte si.'' Jimmy ho samozřejmě poslechl a nastoupil do zadní části limuzíny, kde ho už čekal s úsměvem na tváři samotný Don Tatiani, a ještě pár dalších jeho goril s neutrálním výrazem. Jimmyho to velice potěšilo, že samotný Don na svého nového budoucího člena rodiny nezapomněl, vypadá to, že všechno, co Jimmy slyšel to Francesco dodržel a to je další důvod, proč Jimmy tomuhle starýmu pánovi víc věří. Tahle rodina asi nebude nakonec tak špatná, jak si Jimmy předtím myslel jako skladník, ale musí být neustále opatrnější, protože s mafiánskou rodinou není dobré opravdu si moc začínat. Potom řidič zavřel zadní dveře, nasedl za volant a limuzína se rozjela po městě. Don Tatiani nabídl doutník, ale Jimmy je nesnáší a proto je také nekouří, tak si je Don schoval a nabídl mu celou krabičku cigaret, to už Jimmy přijal, vytáhl si jednu a zapálil si. Bylo vidět, že tenhle rozhovor bude už snad jenom a jenom růžový.
,,Tak jak si užíváš svobodu Jimmy, co?''
,,Užívám, moc si jí užívám. Mohu se zeptat?''
,,Ptej se kluku.''
,,Proč vám to tak dlouho trvalo? Už jsem si myslel, že jste se na mne nakonec vysral.''
,,Věděl jsem, že se na tohle zeptáš, to víš nebylo to jednání nakonec tak rychlé podle mých představ, trvalo mi dlouho, než jsem se s těma chlápkama v modrém domluvil. Navíc hledal jsem i ty dva pičuse, co si na tebe dost dovolovali. Neboj, jestli tu znovu půjdeš, už na tebe tak nesáhnou. Stejně jako jsem se na tebe nevysral, jak jsi teď řekl. Na mne se můžeš vždy spolehnout Jimmy, já vím, co znamená dodržet slovo. Teď bude hlavně důležité, abys ho dodržel i ty.''
,,Pane, já vždy držím slovo, to přísahám na hrob svých rodičů.'' Don se trochu pousmál.
,,To se uvidí chlapče, víš moc lidi u nás neumí dodržet slib, ale já je chápu a umím to tolerovat, pokud se nejedná o něco, co by bylo hrozbou pro celou naší organizaci. Ale věřím, že všem ostatním kolegům nakopeš prdel a ukážeš jím, jak se to dělá. Musíš jím být příkladem Jimmy. Tak jako můj syn si musí vzít příklad ze mne.''
,,Vy máte syna?''
,,Ano, je asi o tři roky starší než ty, ale je strašně tvrdohlavej a dělá si většinu věci po svém jako já. Ale aspoň je zamlklej jako jeho zesnulá máma. Však všechno zjistíš, všechno poznáš.''
,,A kam vlastně vůbec jedeme pane?''
,,Zavezeme tě do nejlepšího obchodu s pořádným kusem oblečení, přece nepůjdeš zítra do mého baru v tomhle, jak nějaký bezdomovec.''
,,Nevím, co bych k tomu měl říct pane Tatiani.''
,,Nemusíš říkat vůbec nic chlapče, věř mi, teď toho máš hodně před sebou a čím víc budeš starší, tím víc starosti budeš mít. Zažil jsem toho v životě hodně a už musím hodně omezovat.''
,,Na starýho člověka vůbec nevypadáte.''
,,Ale prosím tě, nebuď jak můj consigliere. Ten mi to neustále připomíná a mám někdy touhu ho tolikrát vyměnit. Ty hlavně udělej všechno proto, aby se i tvé sestře nic nestalo.''
,,Vím co dělám můj Done.''
,,To rád slyším kluku, hlavně si nenech od nikoho srát na hlavu, to je moje rada.''
,,Díky pane.''
,,Tak jsme tady.''
,,To je ono?''
,,Přesně tak, jsme na místě.''
,,Tak já tedy jdu.''
,,Dobře chlapče, tady máš patnáctset dolarů, kup si něco pořádného. Budeš potom ještě chtít někam svézt?''
,,Jste hodný, ale ne díky, vezmu si taxíka, jeďte už svou cestou.''
,,Dobře Jimmy, ale nezapomeň, zítra ve dvanáct přijít do mého baru, musíme si promluvit..., všichni si musíme promluvit. Tady máš adresu, kde se nachází. Od tvého domova to není daleko.''
,,Dobře, zítra ve dvanáct jsem tam přesně. Díky pane''
,,Měj se chlapče a hodně štěstí.'' Jimmy vystoupil, zavřel za sebou dveře, limuzína se rozjela a Jimmy vyrazil do obchodu s oblečením.
Když tam Jimmy vešel, připadal si, jako by měl v úmyslu v tom obchodě žebrat. Když se okolo rozhlédne, všude pochodující lidé v luxusních značkových kvádrech, které nejsou jen tak obyčejné. Naštěstí ho každý zákazník ignoroval a tak neměl důvod se bát, že ho nějaký vyhazovač vyhodí ven a on bude muset najít další obchod o pár míl dál. Byl to celkem luxusní obchod a není pochyb, že tu pan Tatiani a nikdo jiný z rodiny sem nechodí. Když se tak Jimmy rozhlíží a dívá se na jeden krásný šedý oblek s černým kabátem a kloboukem, osáhává si jeho material a je vidět, že to není žádná lacinost z Číny. Ta značka byla vyrobená přímo z Itálie a on přesně ví co chce. Jen si víc potrpí na černém obleku, jelikož je Jimmy radši, když není ve tmě moc vidět, má to takhle už naučené od své rodiny. Poté si ho všimne jedna z prodavaček, na které bylo vidět, že je z italského původu, napřed se na Jimmyho podívala, co ten člověk chce, jestli nemá v úmyslu tu žebrat a otravovat ostatní. Jimmy měl podobné tušení, a proto vytáhl těch patnáctset dolarů, které mu dál šéf rodiny a řekl, že si chce koupit nějaký pořádný oblek. Prodavačka byla mnohem klidnější a zavedla Jimmyho k výběru oblečení. Když se ho zeptala, jakýsi oblek představuje, řekl, že chce nějaký tmavý, nejlépe černý v klasickém střihu. Prodavačka mu vyhověla a ukázala mu jeden, který odpovídá jeho představám. Jimmy si ho samozřejmě vyzkoušel a když se ukázal, prodavačka dala palec nahoru a řekla mu, že tenhle střih mu sedí. Dostal k tomu tmavěmodrou kravatu, která k oblečení ladila, ještě k tomu typický nefalšovaný černý plstěný klobouk značky Borsalino. Ještě se rozlédl po luxusních polobotkách, které se hodně leskly, ty mu moc padly a tak se rozhodl, že si je vybere. Jimmy se rozhodl, že si to všechno vezme a nechá si to už na sobě. A ty hadry, ve kterých přišel ať rovnou spálí. Za všechno, co si v tom obchodě koupil utratil necelých třináctset dolarů. Ještě mu zbylo dostatečně dost, ale to už se rozhodl kromě na taxíka pro dnešek neutrácet. Když vyšel ven, stálo jích tam několik a jelikož je to všechno samý taxikář, Jimmy si nakonec jednoho stopl a řekl mu, aby ho odvezl do Malé Itálie, aby navštívil svou sestru Adrianu, která měsíc už o něm nic neví. Nebude to pro ni příliš veliký šok? Možné je všechno, ale Jimmy to už neřešil, pro něho bylo důležité, aby jí zase viděl a něco dobrého mu uvařila. Navíc zatím nemá kde na noc přespat, a jelikož se mu nechtělo platit za hotel, rozhodl se, že prostě pojede za svou sestrou a tím by to bylo vyřešené.