Úklid

I.

Nový šéf zaklapnul složku a pomalu ke mně zvedl hlavu. Proboha, proč předstírá, že si o mně četl záznamy, když oba víme, že určitě mluvil s náčelníkem o věcech, co v tom spisu nejsou? Formální gesto pro nováčka?
"O posilu jsem žádal, ovšem že mi pošlou tak zkušeného borce, to je pro mě vážně překvapení. Ale tím lépe, tím lépe. Každopádně se nerozkoukávejte a můžete hned začít, mám tu hlášeného mrtvého v Malíči. Výjezdovka už tam je, tak předpokládám že s takovou domácí zabíjačkou si rychle poradíte a pak pomůžete klukům na těžších věcech."
Z tónu jeho řeči nešlo poznat co z toho byla ironie a co myslel vážně. Doufám, že to nebyla ironie všechno. Povzdechl jsem si aspoň pro sebe, protože okolo nebyl nikdo komu by to nebylo úplně putna. Každopádně aspoň ten mrtvý byl míněn vážně. Na další komunikaci už to nevypadalo a tak bylo na čase vypadnout.
Malíč je od Litoměřic asi 5 kilometrů, takže jsem tam byl za chvíli. Vesnička vypadala ospale, odstavil jsem auto až za ní na konci asfaltky a vydal se pěšky přes pole k lesu kde bylo vidět několik vozů a postavy. Na devátou ráno bylo dost zima, vítr na otevřeném prostranství štípal do tváří, takže nezbylo než vyhrnout límec a zarazit ruce do kapes.
Uniformovanému policajtovi jsem zjevně nepřipadal dosti úředně.
"Hej občane kampak? Nevidíte že je tu policejní akce? Sem nesmíte."
Vytáhl jsem z kapsy u kalhot průkaz.
„Stačí takhle strážmistře? Kdo to je?"
„Honza Dvořák, místní. Aspoň to říkala ta babka co ho našla."
„A kde ji máte?"
„Hrozně se z toho klepala, tak jí kolega odvedl domů, je to tadyhle druhý barák ve vesnici. Zelený vrátka. Hrůzová. Božena."
„Takže doklady neměl? Ani peněženku? Mobil? Nic?"
„Jen ten mobil, jinak nic vypadá to, že si šel ráno zaběhat a … "
„Nojo, sport škodí zdraví. To všichni víme. Tak dík."

Doktor si už balil věci a vypadal unaveně.
„Dobrej, můžu ještě než odjedete?“
„Dobrej dobrej, doktor Macháček. Co byste rád?
„Operativec Řezníček a vypadá to, že mi to hodili na krk."
„Samotnému? Tak to hodně štěstí."
Viděl, že se nadechuju k otázce, takže beze slova odhrnul prostěradlo. Po příčině smrti se opravdu nebylo třeba ptát, mrtvý měl hlavu rozbitou několika ranami ošklivě. A důkladně.
„Stopy zápasu jste našel? Něco za nehty, odřené klouby..."
„Ne, nic takového. Nebránil se. Hádám, že to nestihl."
„A doba smrti?"
„Odhaduju mezi pátou šestou dnes ráno. Ostatní po pitvě."
Mrtvému bylo kolem třiceti, sportovní postava, černé kudrnaté vlasy. Starší teplákovka, ale nové běžecké boty. Podle dlaní nevypadal na manuálně pracujícího. A připadalo mi, že i s tou hlavou na kaši vypadá rozhodně zdravěji než teď já.