Úklid

Babka Hrůzová vypadala, že se na mě těší minimálně týden. Napečeno, všude uklizeno, smítka nevidět, hodobožový šaty.
Snažil jsem se reprezentovat sbor co nejlépe a tak se cpal bábovkou, chválil, pokyvoval hlavou a poslouchal, jak plynule přechází z popisu ranní vycházky se psem ke svému chorobopisu, sousedkám, drbům, nemožné televizi, politikům, celosvětové situaci a zase té hrůze, kterou viděla. Během přikyvování jsem si mezitím sumíroval nápis do imaginárního bulvárního plátku. Bylo by lepší Hrůzová a ranní hrůza? Nebo Hrůzová spatřila hrůzu? Či snad Hrůza potkala Hrůzovou?

„A on byl pan Dvořák se všemi zadobře? Nějaké hádky? Nebo se s někým nemuseli? "
„Honzíček byl zlatej kluk. Zlatej povídám. Moc hodnej. A šikovnej."
„ To povídají všichni, ale mě by zajímalo, jestli náhodou mu někdo nezáviděl třeba. Nebo ho nepomlouval. "
„Kdepak, to ne, tady jsou moc hodný lidi. Ale vlastně - před týdnem se pohádal s Pepíkem Mrázků. nebo spíš Pepík na Honzíčka křičel, on je takovej pruďas. Ale o co přesně šlo pane detektýve já nevím. Já už špatně slyším. On Honzík pomáhal Pepovi vozit auta z ciziny. Pepa je spravoval a prodával. Pepa je hroznej machr na auta víte? On .."
„Děkuju paní Hrůzová, děkuju moc za bábovku, byla výborná a kafíčko taky umíte skvělý, ale já už musím zase běžet."
Uff...tady by se dal strávit den.


Dílna Pepy Mrázka byla hned za rohem. Na dvoře stálo několik aut s kilometry a s cenou, v dílně hrálo rádio střední proud a postava v montérkách se skláněla do motorového prostoru. Postavil jsem se tak aby vržený stín naznačil moji přítomnost.
„Dobrej, vy jdete na to fejsliftový Mondeo? Je moc pěkný a ...aha, jo, tak si pojďte sednout."
„Jste prý spolu vozili auta ze zahraničí, je to tak? "
„No...my...víte..."
„Já nejsem z finančáku ani nic takového, jestli to bylo daňově a nebo jinak ok mě nezajímá."
„Jo, Honza mi pomáhal. Víte, já umím dělat auta, umím je opravit, naladit motor, seřídit podvozek. Baví mě to. A myslim, že to umim fakt dobře. Ale nevim jak jednat s lidma. Honza znal řeči a když jsme jeli ven, vždycky vyjednal nějakou slevu, dobrou cenu, věděl jak na to. To zas neumim já no. Tak jsem se s ním pak vždycky srovnal. Za pomoc a i za tu cenu co vyřídil. Na tom přece nic nejni. No že sem mu to dával do ruky, to přece není špatný. "
„Ale slyšel jsem o nějakém konfliktu minulý týden. Nebo ne? "
„No jo. To bylo. To mě Honza naštval. Řek mi, že na to teď nebude mít čas, že si tam budu muset teď chvíli jezdit sám. Tak mě namích. Já sem docela pruďas. Já to vim. Prostě mě naštval. Protože sem věděl, že mi to bez něj tak dobře nepude. Sem mu řek, že je to pěknej podraz vod něj. Ale nemyslel sem to tak, fakticky ne! Jen v tu chvíli...dyť já vím že Majda...jako jeho žena že je v tom a že...von se Honza taky nezlobil, von mě zná. Teda znal. Si přece nemyslíte že já bych...já bych mu přece nemoh nic takovýho udělat, dyť to byl kámoš."
Schoval tváře do špinavých dlaní a najednou se rozbrečel.